Britské Vánoce
Díky zálibě v cestování jsem se paradoxně naučila považovat si tradic své domovské země – speciálně těch vánočních. Když jsem v devatenácti letech poprvé slavila Vánoce jinde než v Česku, totiž v Londýně, s rodinou, u níž jsem žila jako au pair, obdivovala jsem se sice překrásně a bohatě nazdobené Oxford Street, neskutečným předvánočním slevám v obchodech i vánočním příběhům, které běžely v televizi, například The Snowman s úvodem čteným Davidem Bowiem či Christmas Carol, nicméně v čase adventu mi chybělo pečení droboučkého křehkého cukroví. Anglosaská tradice zná pouze perníčky, které bývají mnohem větší než ty české a často jsou přezdobené chemickými barvivy, a namísto vánočky typické pro centrální Evropu se peče vánoční pudink a koláč, takže ten, kdo nemá rád kandované ovoce, si nepochutná.

Svařené víno a punč jsme si sice dopřávali, ale spíš doma než v ulicích, kde je u nás, v Německu, Rakousku či na Slovensku běžný. Chodili jsme bruslit na uměle vytvořený led v Marble Arch, navštěvovali adventní i vánoční koncerty, v ulicích zněly dojemné vánoční písně známé od Elvise Presleyho, Franka Sinatry, Binga Crosbyho a dalších a z protestantských kostelů zvučely ve stylu „Sestra v akci live“ slavné rytmické gospely, které nenechaly nikoho v klidu. Atmosféra byla nezapomenutelná. Když jsme ale na Štědrý den po večeři (tradiční nadívaný krocan, pečené i mačkané brambory, pečená a vařená zelenina, především růžičková kapusta, yorkshirské pudinky, omáčka gravy a brusinky) šli spát, bylo mi tak nějak smutno z toho, že nepřišel Ježíšek a že musíme na dárky čekat až do rána, než je ze severního pólu doručí Santa Claus, Otec Vánoc. Netřeba zdůrazňovat, že mnou střežené dětičky toho moc nenaspaly a ráno nás všechny v sedm vytáhly z postele bez snídaně (součástí bývá horká čokoláda s marshmallows) rovnou ke stromku, kde se vrhly na kopu dárků a začaly rozbalovat cokoli, co mělo jejich jmenovku, aniž by čekaly na rozdání dárků ostatním…

Australský Štědrý večer
Když vaše „osobní“ Vánoce zahrnují obvykle pět až deset druhů vánočních cukrovinek, čerstvě uloveného kapra, vynikající bramborový salát, zasněženou bílou krajinu krušnohorského podhůří, Českou mši vánoční a české pohádky, je více než překvapivou zkušeností, když se jednoho roku ocitnete v prosinci v australském Queenslandu na Sunshine Coast. Tam je o Štědrém dni vedro k zalknutí, vánoční dekoraci tvoří kýčovití Santové a sobi, obvykle nafukovací, umělý stromek, protože jiný by to vedro nepřežil, a případně laserové projekce vloček promítané v noci na zeď domku. Navíc rodina, u níž zrovna žijete jako dog sitter, je v práci, protože 24. 12. je prostě normální pracovní den. Až po návratu z práce zasednete ke společné večeři, budou ji tvořit mačkané brambory, dušená, grilovaná či čerstvá zelenina a krůtí rolky; pouze ortodoxní rodiny lpící na anglosaské tradici (je jich opravdu malé procento) se v horku pečou s krocanem. Po večeři si klidně můžete zajet autem na mši, ale protože Australané jsou proslulí tím, že rádi popijí, nejspíš nebude nikdo střízlivý – a pokud se přece jen na mši vydáte, třeba pěšky, najdete místní kostelík, který vypadá spíš jako předělaný kulturák, poloprázdný. Pastor i hrstka místních budou nicméně vděční, že jste přišli, a zahrnou vás známou australskou vroucností.

Na Boží hod si po ránu rozbalíte dárečky, někdy před snídaní, někdy po snídani, a k obědu i večeři jsou vám naservírovány grilované mořské plody. V době mezi obědem a večeří se jde na pláž surfovat – pokud namítnete, že vám chybí lyžování, vytáhnou se čluny a jede se na vodní lyže. Místo krájení jablka a házení střevíčku vás čeká trhání vánočních crackers, z nichž vypadne spolu s motivačním citátem vždy i nějaká drobnost – je to taková loterie typu pouťového Štěstí. Někdy v pozdějších hodinách třeba proběhne i Secret Santa na nějaké lehce lascivní téma (akce pouze pro dospělé, jíž se obvykle účastní i sousedé z okolí). Pokud jste si například vylosovali jméno své hostitelky, obdrží od vás Kámasútru a vy od tatínka dcerky, s níž máte lekce jógy pro děti, dostanete sladkosti ve tvaru genitálií…

Boxing Day nejen v USA
Na Štěpána se nechodí na koledu, ale nakupovat. Tak jako ve Spojeném království, ve Spojených státech, v Kanadě nebo na Zélandu je 26. 12. takzvaný Boxing Day, což byl původně den, kdy sluhové od svých pánů obdrželi krabici s vánočním dárkem a zároveň mohli odejít do svých domovů předat dárky rodinám. V postmoderní době je Boxing Day dnem nakupování, v některých částech USA značně hektického. Všude jsou obrovské slevy a akce typu 2 + 1 zdarma. Pokud jste se do té doby nestačili nikde v obchodních či kulturních centrech vyfotit se Santou, máte v tento den obvykle poslední možnost.

Buena Noche v Jižní Americe
Další zemí, kde jsou Vánoce v létě, je Peru. Hlavní oslavy probíhají na Štědrý večer (Buena Noche). Stejně tak je tomu i v jiných státech Jižní Ameriky, například ve Venezuele či Bolívii. Katoličtí Peruánci se obvykle účastní misa de gallo (obdoba české půlnoční mše), která začíná ve většině regionů ve 22:00, což je dříve než v jiných jihoamerických zemích. Teprve po mši se večeří a pak se rozbalují dárky, ačkoli například v Andách se dárky dávají až na Tři krále. V některých rodinách se jde ke stromečku (obvykle umělému) po návratu z kostela, tedy před večeří, jinde až po večeři, která zahrnuje krůtu (někdy rybu či pečené prasátko, v džungli často pečenou slepici – gallina al horno), tamales (balíčky z listů plněné kukuřičnou hmotou a zeleninou), saláty, jablečnou omáčku a sladký chléb zvaný panettone, který je tradiční i pro italské Vánoce (ostatně pochází z Milána) a další země Jižní Ameriky. V závěru večeře se pije šumivé víno a tradiční peruánská čokoláda se skořicí a hřebíčkem. Pití čokolády, jež má v Peru i v dalších zemích Jižní Ameriky hluboké rituální kořeny, je obecně v období předvánočním a vánočním součástí společenských akcí zvaných chocolatadas, kdy sousedé hostí své blízké nebo kdy církve a komunitní organizace rozdávají horkou čokoládu a panettone jako charitativní slavnostní pochoutku.

Po večeři se rodiny – často i s dětmi – vydávají do ulic, aby pozdravily přátele a sousedy a pokračovaly v oslavách, ke kterým náleží i ohňostroje.

Betlémy tvoří základní vánoční dekorace v Peru; někdy jsou skutečně ohromné, a to i v soukromých obydlích, a propracované. Tak jako máme v České republice tendenci přetvářet betlémskou krajinu podle svých představ a odívat ji do sněžných závojů, v Peru, zejména v oblasti And, nalezneme v betlémech lamy a alpaky namísto oslíků a velbloudů zmiňovaných v Bibli.

Mexické Vánoce
V Mexiku ústřední vánoční oslavy začínají takzvanými posadas (doslova „hostinci“), kdy se od 16. prosince konají po devět večerů dětmi vedená procesí, jež symbolizují putování Josefa a Marie. V každém procesí děti nesou svíčky a desku s malovanými hliněnými postavami Josefa a Marie na oslíkovi. Děti putují od domu k domu a všude zpívají píseň o tom, jak Marie a Josef žádají o nocleh. Dětem je vždy řečeno, že v domě není místo a že musí odejít. Až na konci procesí je jim sděleno, že je v daném domě prostor a jsou vítány! Poté, co děti odříkají modlitby vděčnosti, se koná oslava se spoustou jídla, her a ohňostrojů. Tato oslava připadne o každé z devíti nocí na jiný dům. Na Štědrý večer se koná závěrečná posada. Na desce přibydou jesličky a postavy pastýřů a v domě je na závěr do jeslí vložena figurka Ježíška, načež se všichni vydávají na půlnoční mši. Po ní se koná velká oslava. Večeří se hustá polévka zvaná pozole, pečená krůta i vepřové maso, tamales, bacalao (solená treska), romeritos (listy této rostliny se vaří v tradiční omáčce mole s bramborami, krevetami atd.) a štědrovečerní salát. Jako dezert se podávají buñuelos (smažené pečivo posypané cukrem a skořicí) a teplý vánoční punč či vaječný likér. Dárky se předávají buď v tento večer, nebo, častěji, 6. ledna na Tři krále.

Hra, která se v rámci večerů posadas běžně hraje, je piñata. Piñata je nádoba vytvořená buď z hlíny, nebo krepového papíru, naplněná sladkostmi a zavěšená na stropě nebo na větvi stromu. Vrcholy nebo hroty této nádoby představují sedm smrtelných hříchů. Někdy mívá též tvar zvířete, například ptáka nebo osla. Děti se zavázanýma očima se snaží holí nádobu zasáhnout, aby ji rozbily a sladkosti získaly.

Podobně jako v Peru i v Mexiku jsou betlémy ústřední vánoční dekorací a figurky dosahují často i životní velikosti. Soška Ježíška je do jesliček vkládána až na Štědrý večer. Stejně jako v Peru i v Mexiku v betlémech najdete sošky typické pro danou zemi spíše než pro krajinu betlémskou, například plameňáky nebo ženy vyrábějící tortilly!

Filipínský festival luceren
Kdo o Vánocích hledá „vánoční jiskru“, může ji nalézt na Filipínách, kde se ve městě San Fernando koná každoročně od půlky prosince Velký festival luceren (Ligligan Parul), soutěž, jíž se účastní jedenáct vesnic. Festival přitahuje diváky z celého světa, jelikož lucerny, které dříve bývaly jednoduchými výtvory o průměru asi půl metru, vyrobenými z japonského papíru origami a osvětlenými svíčkou, jsou dnes propracovanými uměleckými díly z nejrůznějších materiálů. Měří zhruba šest metrů a jsou osvětleny elektrickými žárovkami, které se třpytí v kaleidoskopu zdobných vzorů.

Kolumbijský Den svíček
Světla milují také v Kolumbii, kde Den svíčiček (Día de las Velitas) označuje začátek vánoční sezony. Na počest Panny Marie a Neposkvrněného početí umisťují lidé do oken, na balkony a dvorky svíčky a papírové lucerny. S narůstající popularitou této tradice se zvyšuje také propracovanost vystavovaných svíček. Dnes můžete na některých místech v zemi nalézt dechberoucí komplexy, například v Quimbaya, kde sousedé soutěží o to, kdo dokáže vytvořit nejpůsobivější uspořádání.

Vánoce v Torontu
V kanadském Torontu probíhají Vánoce v období zimy a každý rok jsou spojeny s Cavalcade of Lights (Kavalkáda světel), jež je zahájena v adventu a trvá až do Nového roku. První se konala v roce 1967 za účelem představení nově postavené radnice na Nathan Phillips Square. Náměstí a patnáctimetrový vánoční strom jsou osvětleny více než 300 000 energeticky úspornými světly LED, jež září od soumraku do jedenácti hodin v noci. Na náměstí se v této době odehrávají rozličná hudební vystoupení a ohňostroje a je zde umístěn velký ring na bruslení.

Jihovýchodní země v doně Vánoc
Ve Vietnamu, a obecně v jihovýchodní Asii, nejsou Vánoce oficiálním státním svátkem, jelikož ústředním náboženstvím je po lidových náboženstvích buddhismus. V Ho Či Minově Městě je sice stále citelný vliv někdejší Francouzské říše (a to nejen v architektuře), přesto můžete narazit na bujaré oslavy, jež v centru poblíž katolické katedrály organizují především mladí lidé, kteří vypouštějí do vzduchu rachejtle a konfety všech barev. Ulice jsou na Štědrý večer přeplněné lidmi a v centru města je zakázán pohyb aut. Spousta kaváren, restaurací a obchodních domů je otevřená a nabízí speciální akce; někde mají dokonce i umělé vánoční stromky. Tento způsob vánočního marketingu funguje například i v Dubaji, kde se jinak Vánoce neslaví, nebo v Číně, kde Santu Clause označují za „Starého vánočního pána“: Shen Dan Lao Ren.

Japonsko a vánoční KFC
Neporazitelnou vánoční marketingovou metu ovšem vytvořila společnost KFC, a to v Japonsku, kde se od sedmdesátých let koná asi nejbizarnější vánoční „tradice“: Štědrovečerní večeře Kentucky Fried Chicken! Jelikož je v Japonsku jen malé procentu křesťanů, Vánoce zde nikdy neměly hluboké kořeny; uchytilo se pouze několik sekulárních zvyklostí, především těch, které souvisí s markentingem a obchodem, tedy světelné displeje a drahé dekorace či předávání vánočních dárků. V roce 1974 se však objevila nová překvapivá „tradice“ – vánoční svátky plukovníka KFC. Tato americká společnost v Japonsku zahájila nečekaně úspěšnou kampaň údajně inspirovanou tradicí pečené krůty (inu drůbeží jako drůbeží…). V období Vánoc jsou v Japonsku restaurace KFC tak populární, že některé speciality lze objednat pouze několik dní předem. Večeře „Kentucky Christmas“ včetně zákusku a salátu vyjde přibližně na padesát dolarů.

Evropské vánoční bizarnosti
Na bizarnosti kolem adventu a Vánoc si ovšem potrpí i jiné země: Ve Švédsku pálí v centru zámku Gävle od roku 1966 třináct metrů vysokou kozu Yule vyrobenou ze slámy, v Norsku lidé schovávají košťata (tradice sahající do dob, kdy se věřilo, že na Štědrý den vycházejí čarodějnice a zlí duchové), v Rakousku straší děti místo čertů provázejících Mikuláše takzvaný Krampus, postava děsivá jak z pohádek bratří Grimmů, zatímco na Islandu navštěvuje třináct nezbedných trollů po třináct po sobě jdoucích nocí před Vánoci děti po celé zemi. Děti dají za okno své nejlepší boty a trollové boty naplní buď sladkostmi, pakliže byly děti hodné, nebo zkaženými bramborami, pakliže zlobily.  

A jako je tomu v Rusku?
V Rusku či na Ukrajině, kde převažuje pravoslavná církev, která stále používá juliánský kalendář, připadá hlavní vánoční svátek na sedmého ledna a advent má čtyřicet dní. V dobách Sovětského svazu se Vánoce příliš neslavily. Nový rok se stal naopak důležitým mezníkem, protože nijak nepřekážel politickému režimu. V roce 1929 byly Vánoce zakázány jako náboženské svátky (do rozpadu SSSR se slavily tajně) a vánoční stromky byly zakázány až do roku 1935, kdy se změnily na stromy „novoroční“. Dětem přináší dárky Děda Mráz, kterého doprovází vnučka Sněhurka. Děti je přivolávají na Silvestra, kdy udělají kruh kolem vánočního stromu a chytí se za ruce. Když se objeví první hvězda, vánoční stromek se rozsvítí, což je signál, že dárky – v pravý čas – pod stromkem budou.

Tak jako v Česku se i v Rusku někteří lidé na Štědrý den postí, dokud se na obloze neobjeví první hvězda. Poté jedí ze společné mísy (symbol jednoty) ovesnou kaši (kuťa) z pšenice nebo rýže, většinou s medem, mákem, ovocem či ořechy, někdy se želé. V některých rodinách se v rámci tradice hází lžíce kaše ke stropu. Pokud se kaše přilepí, znamená to v nadcházejícím roce štěstí a dobrou úrodu. Mezi další jídla Štědrého večera patří polévka boršč či soljanka podávaná se zelňáky. Dále bývá na stole pohanka, pirožky a různé saláty, celkem dvanáct jídel, která představují dvanáct Ježíšových učedníků. Na závěr se servíruje sladký nápoj sbiteň ze sušeného ovoce a medu a rovněž sušenky či cukroví. Po jídle se všichni modlí a jde se na půlnoční. Tradice koledování je v Rusku sice stále uplatňována, ale upadá.

Americký Santa Claus
Ve Spojených Státech se slaví tradiční Vánoce, které známe z nejrůznějších hollywoodských filmů a seriálů (ano, opravdu se v newyorském Central parku můžete povozit v kočáře taženém koňmi, tedy pokud dokážete uniknout všudypřítomnému nákupnímu šílenství bujícímu zejména na 5th Avenue), ale velká pozornost se díky značnému procentu židovské populace věnuje také svátku Chanuka. Od roku 1979 je na území Bílého domu po dobu trvání Chanuky osvěcována devítimetrová menora. Akce je provázena řadou koncertů a aktivit pro celé rodiny.

Můžete-li, vyhněte se před americkými dětmi, které milují Santu Clause a jeho sobíky –především Rudolfa s červeným nosem – zmínce o tom, že v některých zemích, například těch Severských, končí sobi na talíři místo večeře…

Vánoce v Africe
A jsme na posledním kontinentu: v Africe. Do Jihoafrické republiky přicházejí Vánoce v létě. Školy jsou zavřené a mnohé rodiny rády vyrážejí na camping do přírody. Vánoční bohoslužby a zpívání koled na Štědrý den je velmi populární. Mnohé tradice jsou blízké anglosaským, jako vánoční punčochy, které děti zavěšují, aby byly naplněny drobnými dárky či sladkostmi, či štědrovečerní večeře, jež je zde obohacena o pudink malva, vánoční sušenky a grilování zvané braai.

... a Antarktidě
Nesmíme zapomenout na Antarktidu, ale tam nejsou permanentní rezidenti, pouze přechodně pobývající výzkumné týmy, které slaví Vánoce obvykle podle zvyků své domovské země.

Ať slavíte Vánoce kdekoli na světě, dovolte si vychutnat jejich jedinečnou atmosféru nejen všemi smysly, ale objevte i duchovní rozměr, který vybízí ke kontemplaci a meditaci.

• autor: Martina Doležalová 
• www.martinadolezalova.cz
• foto: Shutterstock.com