Tenhle prosincovej superúplněk není nic mystickýho. Jen kombinace dobrýho načasování. Měsíc se dostal blíž k Zemi, k tomu zrovna úplněk, a navrch období, kdy visí vysoko na obloze jak světlo v showroomu. Výsledek? Tvůj mobil z toho možná fotku stejně neudělal, ale tvý oči jo. A to se počítá.

Jestli jsi čekal(a) nějaký kosmický zjevení, tak nic takovýho nebylo. Ale byla to docela dobrá připomínka, že ve světě plným roztěkanosti, světel, mobilů a nekonečnýho hluku existujou ještě věci, který si nedělaj starosti s tím, jestli to s nima stihneš vyfotit. Měsíci je to jedno. On se prostě objeví, zazáří a zmizí, jak se mu zlíbí.

A jestli jsi včera večer jen prošel(a) kolem okna, zahlídl(a) ten bílej kotouč a na dvě sekundy se zastavil(a), tak to vlastně splnilo účel. Dneska 5. prosince je pořád skoro plnej – pořád to světlo tahá oči nahoru, pořád to vypadá líp, než by člověk čekal od běžný zimní tmy, a pořád je to tak trochu kontrast ke všemu, co se kolem nás žene až moc rychle.

Možná je to ta nejmenší možná vzpoura: na chvíli nic neřešit, jen se podívat nahoru. Bez filozofie, bez návodu. Jen tak. A když už pár věcí v životě nedřepí tam, kde bys je chtěl(a) mít, je docela fajn, že Měsíc to zvládnul. Aspoň na dvě noci.

-jd-

• foto: Pexels