V minulých článcích jsme se vrátili do indického středověku a k hatha-jógovým textům. Teď se dostáváme k Jóga-jádžňavalkji. Jako vždy není úplně jasné, kdy přesně tento text vznikl – Dominik Wujastyk ho datuje do let 900–1350, Jason Birch se přiklání spíše ke čtrnáctému století. 

Jádžňavalkja
Svým charakterem je tento text v mnoha ohledech zvláštní a ostatním hathajógovým textům se v mnohém podobá, ale zároveň se liší. Hned na začátku si můžeme říci, že jako u Górakša-šataky (a Vivékamártandy) existují dva texty, které bývají označovány stejným jménem. Naštěstí v tom není takový chaos, protože jsou obsahově výrazně odlišné. Starší budeme nazývat Brhad-jógi-jádžňavalkja-smrti, jelikož tak se jmenuje i jeho tištěná edice. Ten nás tentokrát zajímat nebude, protože se věnuje spíše védským obřadům (jako je sandhja-vandana) a mantrám (především gájatrí mantře a óm). „Náš“ text je někdy označován jako Jógi-jádžňavalkja-smrti nebo Jóga-jádžňavalkja-gíta. 

V názvech obou textů se objevuje jméno Jádžňavalkja, u něhož se zastavíme. Před časem zde článek o tomto védském mudrci vyšel, ale je to dávno, a tak si dopřejme krátké shrnutí. Jádžňavalkja se objevuje už v upanišadách coby mudrc vysvětlující poznání Já (átman). Je možné, že v době vzniku nejstarších upanišad byl Jádžňavalkja skutečná historická postava, ale potvrdit to dnes již nedokážeme. Každopádně od té doby se objevuje v roli mudrce ve vícero dalších textech.

Hathajóga, nebo ne?
Než se dostaneme k samotnému obsahu díla, bylo by dobré si říct, kam vlastně patří. Realita různých jógových tradic a linií je extrémně komplikovaná a do značné míry je těžké ji rozklíčovat. Mluví se sice o hathajóze, ale ne všechny texty tento termín používají a některé jím označují něco zcela jiného. Amrta-siddhi bývá považována za první hathajógový text, ale přitom v ní tento pojem nenajdeme. Různé buddhistické tantry termín hathajóga používají, ale označují jím něco jiného (často techniku zádrže semene při sexu) apod. Navíc i jednotlivé středověké „hathajógové“ texty se od sebe liší. Proto není vždy snadné říci, co je hathajóga a co nějaká jiná jóga. Nedávný intenzivní výzkum rané hathajógy v rámci „Hatha-Yoga Project“ upozornil právě na to, že existovalo více jógových tradic a hathajóga v pravém slova smyslu byla jen jednou z nich. 

Jóga-jádžňavalkja se proto mezi hathajógové texty nepočítá. Když se podíváme na obsah, může nás to překvapit: ásany, pránájáma, meditace a mantry. To zní jako přesný popis toho, co si mnoho lidí pod pojmem „hathajóga“ představuje. Ale chybí zde jeden zásadní prvek – mudry. Navíc v samotném textu Jóga-jádžňavalkji termín hathajóga nezazní ani jednou. Vypadá to, že tento text vychází spíše z nějaké višnuistické tradice jógy.

Gárgí a Jádžňavalkja
Text Jóga-jádžňavalkji je rozdělen do dvanácti kapitol a je podán formou rozhovoru mezi Jádžňavalkjou a jeho manželkou Gárgí. To je samo o sobě zajímavé. V jógových textech se totiž ženy moc často neobjevují. Tu a tam je nějaká zmínka, ale je vzácné narazit na text, kde by žena vystupovala v hlavní roli. Gárgí se zde ptá svého manžela a shromáždění učenců na otázky ohledně toho, jak má praktikovat jógu. Nám na tom nepřipadá nic šokujícího, ale ortodoxní hinduismus je velmi patriarchální a předpokládá, že duchovní cesta ženy se skládá z toho, že poslouchá svého manžela. „V dětství nechť [žena] podléhá otci, v mládí manželovi, a jestliže manžel zemře, synům. [Nikdy] nechť nepožívá nezávislosti. (…) Dobrá žena nechť uctívá vždy manžela jako boha, i když se chová špatně, je zhýralý a bez dobrých vlastností. Pro ženy není žádná samostatná oběť ani svatý slib ani půst. Jen poslušnost manželovi povznese ji do nebe.“ Při čtení těchto citátů z Manuova zákoníku (5.147, 155-156, př. D. Zbavitel), který představuje základ ortodoxního hinduismu, snad dostatečně vystoupí kontrast oproti Gárgí, která diskutuje se svým manželem mezi učenci o praxi jógy a Jádžňavalkja ji k této praxi neustále vybízí. Na druhou stranu tento text nehlásá rovnost mezi muži a ženami (např. VI.19 zakazuje používání védských manter ženám a šúdrům atd.) – je prostě jen o něco méně patriarchální než ortodoxie té doby.

Celý text sleduje strukturu osmidílné jógy (aštánga jóga), kdy na každou část je věnovaná jedna kapitola (s výjimkou pránájámy, které se věnují kapitoly tři, dvě se potom týkají samádhi a poslední kapitola obsahuje stručné shrnutí celé metody). Určitě stojí za to si povšimnout, že už v Dattátréja-jóga-šástře (která je starší) je Jádžňavalkja uveden jako jakýsi hlavní učitel aštánga jógy (oproti Kapilovi, který je tam představen jako učitel hathajógy). I když si dnes spojujeme aštánga jógu pouze s Pataňdžalim, vypadá to, že v indickém středověku bylo běžné spojovat ji spíše s Jádžňavalkjou. Dalším zajímavým bodem je, že autor tohoto textu podle všeho neznal Jógasútry nebo se jimi neřídil. Zde popsaná aštánga jóga sice obsahuje osm částí, které jsou nazvány stejně jako u Pataňdžaliho, ale obsahově se liší.

Deset jam a deset nijam
Hned první odlišností od Pataňdžaliho je počet jam a nijam. Těch je zde dvakrát víc než u Pataňdžaliho. Deset jam je: ahimsa (ne-násilí), satja (pravdivost), astéja (ne-kradení), brahmačarja (zde omezený celibát), daja (soucit), árdžava (upřímnost), kšama (trpělivost), dhrti (pevnost [mysli]), mitáhára (uměřenost v jídle), šauča (čistota). Hned si můžeme všimnout, že šauča je u Pataňdžaliho zařazena nikoli mezi jamy, ale mezi nijamy. Takže se dříve zřejmě nedělal mezi těmito dvěma kategoriemi velký rozdíl. Jádžňavalkja také všechny jednotlivé body vysvětluje a je vidět, že text byl určen i pro ty, kdo žijí v manželství. Oproti Jógasútrám a dalším textům, které byly psané vyloženě pro askety, zde Jádžňavalkja nedefinuje brahmačarju jako přísný celibát. Ti, kdo jsou v životním období grhasthy (hospodáře, cca mezi 25 a 50 rokem), plní brahmačarju tím, že mají sex „s vlastní manželkou v předepsanou dobu předepsaným způsobem“ (I.56-57).

Deset nijam je: tapas (sebedisciplína), santóša (spokojenost), ástikja (zbožnost), dána (darování), íšvara-púdžana (uctívání Pána), siddhánta-šravana (naslouchání učení), hrí (stud), mati (úmysl, víra), džapa (opakování mantry), vrata (slib, závazek). Vidíme, že nejde o nic diametrálně odlišného od Pataňdžaliho. Jen díky Jádžňavalkjově vysvětlení jsou tyto jamy a nijamy v porovnání s těmi z Jógasúter odolnější proti desinterpretaci.

Kršnamáčárja, který byl mimo jiné učitelem Pattabhiho Joise a B. K. S. Iyengara, ve své první knize Jóga Makaranda (1934) uvádí právě tento seznam jam a nijam, a nikoli ten, který je v Jógasútrách. Kršnamáčárja měl zřejmě k Jóga-jádžňavalkje vřelý vztah a tento text podle všeho významně ovlivnil jeho učení (Jádžňavalkja například stejně jako Kršnamáčárja nepopisuje žádné očistné techniky jako šat-karman a šat-krija, zdůrazňuje oddanost Bohu, spojuje pránájámu s mantrami, chce odstranit kundaliní – o tom dále – atd.)

Majúrásana
Když půjdeme po kapitolách, po nijamách následují ásany. Je jich rovnou osm. Sedm z nich jsou klasické sedací meditační pozice (svastikásana, padmásana, bhadrásana, muktásana…). Ale poslední je majúrásana, pozice páva! Tohle je velice důležitý bod, protože u této pozice je jisté, že nebyla meditační. O různých ásanách máme zmínky z mnoha starších textů, ale bez výjimky jde o pozice, ve kterých se dá sedět dlouhé hodiny, zapomenout na tělo a meditovat. Před hathajógou byla jóga disciplína mysli a probíhala čistě vsedě. Až postupně se začíná víc a víc pracovat s tělem – objevují se různé mudry, které jsou sice stále spíše vsedě, ale už mají zřejmě nějak ovlivňovat proudění energie v těle. V určitém bodě se v józe začalo „cvičit“ více a přibyly ásany, jejichž cílem již bylo zdraví a posílení těla (tak jsou popsány v Hatha-pradípice z patnáctého století). Nevíme, kdy a jak k tomu došlo, protože texty vesměs následovaly se zpožděním (a navíc většinou sice popsaly dvě nebo tři ásany vsedě, ale jedním dechem říkají, že ásan existuje bezpočet – jenže je to bezpočet meditačních, nebo jiných ásan?). Právě majúrásana se stala jasným ukazatelem, protože jakmile se v nějakém textu objeví, víme, že slovem „ásana“ se zde již nemyslí pouze „pozice pro meditaci“. Pokud zkusíme v majúrásaně meditovat, zjistíme, že se k tomuto účelu příliš nehodí.

Celý korpus středověké hathajógové literatury ještě není prozkoumaný, takže to nevím s jistotou, ale zatím to vypadá, že je zde dokonce popsána vůbec poprvé.

Pratjáhára
Nezvládneme rozebrat každou jednotlivou část jógy, kterou tento text popisuje. Přeskočíme tedy pránájámu a zastavíme se u pratjáháry neboli „stažení smyslů“. Jádžňavalkja ji totiž nepopisuje jakou nějaké abstraktní napomenutí, abychom nekoukali, kde co lítá, ale jako konkrétní techniku, která rozvíjí pránájámu. Člověk při ní postupně dýchá do osmnácti bodů v těle. Začíná palci na noze a s dechem přesouvá soustředění od bodu k bodu, až nakonec dojde k vrcholu hlavy (múrdha). 

Odstranit kundaliní
Jóga-jádžňavalkja obsahuje poměrně detailní anatomii energetického těla. Jsou zde popsány různé nádí (energetické dráhy), rozmístění živlů v těle, pět druhů prány a je tu i kundaliní. To je opět zajímavý bod, protože kundaliní se vyskytuje už v dřívějších hathajógových textech. Do nich se dostala z tantry. Dnes bývá kundaliní popisována jako silná energie sídlící v oblasti okolo konce páteře, kterou je třeba probudit a nějak dostat až do hlavy či nad hlavu. Nebylo tomu ale tak vždycky. V různých textech sídlí kundaliní na různých místech a zase na jiná místa je potřeba ji dostat. V některých tantrách jsou dokonce dvě kundaliní (jedna jde zdola nahoru a druhá shora dolů) apod. V Jóga-jádžňavalkje je zajímavé, že kundaliní sídli v oblasti břicha, a nikoli na konci páteře. „Nad tím (nad pupkem) je místo kundaliní, všude okolo nábhi (pupku)“ (IV.21a). A navíc zde kundaliní není vylíčena jako něco pozitivního. Je popsána jako taková žába na prameni, protože „brání správnému pohybu prány, vody, jídla atd. ze všech směrů, ze všech stran kandasthány (oblast v podbřišku) v každém okamžiku“ (IV.22). Jádžňavalkja chce kundaliní také probudit, ale proto, aby odešla. Jakmile se kundaliní probudí, tak do sušumny (energetického kanálu, který prochází středem těla), začne proudit prána (a nikoli kundaliní). Toto chápání kundaliní převzal ve dvacátém století také Šrí Kršnamáčárja. Toto učení Jóga-jádžňavalkji ideálně zapadlo do jeho chápání, jelikož v jeho tradici (byl šrí-vaišnava) není nauka o šakti a kundaliní v tantrickém pojetí pro něj nedávala smysl. 

Výzkum, kontext
Na jihu Indie se podle katalogu dochovalo přes sto rukopisů Jóga-jádžňavalkji. To je výjimečně hodně a svědčí to o její popularitě (na severu podle všeho tak oblíbená nebyla). Bohužel se jí do dnešní doby nevěnoval žádný detailní výzkum. Musíme se například ptát, jestli toto pojetí kundaliní nebylo vloženo do textu později, jestli nejde o chybné čtení, což nelze bez předchozího filologického výzkumu zodpovědět. I když tedy po formální stránce nepatří Jóga-jádžňavalkja mezi hathajógové texty, nevíme mnoho ani o jakési višnuistické józe, kterou představuje. Není to jediný text, který popisuje podobnou metodu. Dalším je Vasištha-samhita. Některé pasáže jsou v obou textech dokonce identické. Vypadá to, že autor Jóga-jádžňavalkji je opsal z Vasištha-samhity, ale zatím nevíme, který z těchto textů vznikl dřív (vypadá to, že Vasištha-samhita je starší, ale asi ne o moc). Někteří badatelé považují Jóga-jádžňavalkju za nepodstatou, protože pro ně je to jen derivát Vasištha-samhity. Pro jiné je to přelomový, zásadní text.

Pro nás je každopádně zajímavé vidět, že kromě klasické středověké hathajógy existovaly další jógy, které pracovaly s tělem, ale měly trochu jinou metodu. A bylo samozřejmě více směrů než jen dva. V pozdějších dobách se volně prolínaly a techniky jednoho jógového směru si půjčovali jiní atd. I slavná Hatha-pradípika obsahuje mnoho částí doslova opsaných z Jóga-jádžňavalkji. Z mého pohledu je vlastně s podivem, že se Hatha-pradípika stala tak populární. Více si o ní řekneme příště, ale každý, kdo do ní alespoň letmo nehlédl, viděl, že není moc jasná ani zvlášť přehledně uspořádaná. Různé části si protiřečí. Dřív jsem si myslel, že středověké jógové texty takové zkrátka jsou. Ale nejsou. Jóga-jádžňavalkja je naopak velice srozumitelná a popisuje jasnou metodu, kterou je možno následovat od začátku do konce. Snad i díky tomu si zaslouží více pozornosti.

• autor: David Dostal
• www.korenyjogy.cz
• foto: Shutterstock.com