Zdálo by se, že jogíni hledající v praxi svou podstatu by měli tiše v jeskyni meditovat a nořit se do hloubek poznání. Sdílet svou praxi hlavně sami se sebou a možná s bezprostředním okolím, posouvat či motivovat ty, které to k nim přivádí.

Ladí to s naší dobou?

S dnešní dobou, kdy se vše prezentuje navenek. Dobou sociálních sítí.

Cílem jógy je svoboda, někdo by řekl osvícení. Osvícením může být svoboda. Uvědomění, že není potřeba lpět. Lpět na matérii, vztazích a tak dále. Pokud se nechceme vzdát života pozemského a s ním všech možných prožitků či požitků, stojíme zde před faktem, že jeskyně není východiskem. Člověk osvícený by mohl působit dojmem jakési svatosti či mohl by se stát „nadčlověkem“. Člověk osvícený je ovšem stále jen člověk, a pokud se vědomě nerozhodl žít poutí osamělý život, je tu stále dnešní/moderní doba a její kontrasty. Mnoho jogínů pochopilo, co svoboda pro ně samotné znamená. Ať již se jedná o svobodu ve svém vlastním těle, chápání mentálních procesů či svobodu manifestovanou v běžném chodu jménem život. Je-li jogín natolik svobodný, že nelpí na místech, osobách či věcech, je součástí jakéhosi toku, který neustále plyne, včetně všech jeho změn, a jeho podstatou je přizpůsobit se, odevzdat se nezávisle na okolnostech.

Podstatou dnešní doby je volba. Mohlo by se zdát, že možnost volby neexistuje. Každý inteligentně myslící člověk vnímá tlak okolního světa. Vydělávat peníze je běžnou součástí každé jednotky. Ať se jedná o právníka či jogína, oba se uživit musí. Jogín volí cestu mnohdy jinou, již bychom mohli nazvat střední proud. Hledá alternativy, jak si udržet svou stálou svobodu. Tím se projevuje navenek – interakce s okolím, sdílení/učení (jedná-li se o učitele jógy), prezentace na sociálních sítích…Sociální sítě mají obrovský obsah a dosah, který (ať chceme, či ne) na nás masivně působí. Sociální sítě, které z nás dělají stvoření závislá na zařízeních, jsou zároveň nástrojem určité svobody tvorby a projevu. Například takový jogín může na sociální síti založit svou vlastní kariéru. Stává se tedy svobodným? Svobodným v tvorbě = závislým na mediích? Zde můžeme vnímat rozdíly jednotlivých praktikujících. Jejich životní postoje a introvertní či extrovertní projevy v rámci sebe samých i ve společnosti.

Mohlo by se zdát, že introvertní jogín bude praktikovat v tichu svého nitra, čas od času si zajede do ášramu a jeho potřeba sdílet se světem své životní dění a vnitřní procesy mizí. Jde mu převážně o klid, meditaci a mír se vším živým. Naopak jogín-extrovert je ten, který zaplavuje sociální síť denní dávkou fotek jednotlivých pozic. Mnohdy zdání klame. K sociálním sítím můžeme přistupovat pouze jako k nástroji, který pomáhá nám samotným či ostatním.

Chápeme-li ho jako zdroj inspirace, motivace či sdílení, můžeme na jednotlivých profilech jogínů vypozorovat, zdali jsou introvertní, či extrovertní, podle typu zprávy, kterou se snaží sdělit. Jedná-li se o sdělovací prostředek a jistý nástroj rozvoje, měli bychom si uvědomit, že obsah vysílaný do prostoru má svůj cíl. Máme právo volit. Volit, co vyšleme. Volit, co přijmeme.

Introvertní jogín k nám může promlouvat prostřednictvím sociální sítě právě proto, že je introvertní a jeho sebeprezentace je pro něj jednodušší volbou formou například Instagramu namísto veřejné lekce se stovkami klientů. Extrovertní jogín naopak může být zahlcen neustálým kolektivem a zaplněnými sály praktikujících a instagramový profil je pouze jeho doplňkem. Ať je to tak či onak, mnohdy poznáme introvertní či extrovertní jogíny právě ze způsobu sdílení a sebeprezentace.

Ať už se jogín rozhodne být učitelem či ne, v závislosti na osobní praxi se člověk neustále mění. Z introverta na extroverta a z extroverta na introverta. Bavíme-li se o praktikujících v řádcích let, dochází k neustálým změnám. Přírodní introvert po změnách spojených s transformačním procesem (očisty, každodenní praxe, meditace) může projít velmi intenzivní extrovertní fází, kdy je jeho přirozeností sdílet s širokým okolím hloubky svého poznání a jiné. Naopak přirozený extrovert během poznání vnitřní praxe může dojít do fáze ztišení a jeho přirozeností se stane meditace.

Mnoho lektorů jógy začínalo tím, že pronikalo do tajů své vlastní praxe, a jejich cesta směřovala „pouze“ k seberozvoji. Mohli bychom říci k introvertní praxi objevování sebe sama. Po mnoha přeměnách se řada praktikujících rozhodne absolvovat učitelský kurz jógy. Mnohdy na počátku s cílem prohloubit praxi vlastní. Hledání odpovědí, studium filozofie jógy a jiné.

V rámci vlastního přerodu, v průběhu předání hlubší úrovně učení dochází ke změně. Student se stává učitelem převážně sebe sama a mnohdy nastane chuť praxi, učení, filozofii sdílet. Hluboké uvědomění v přerodu „mohu pomoci sobě, mohu pomoci také ostatním“ či ukázat směr, motivovat, inspirovat. Čili z introvertního projevu vlastní praxe se automaticky stává extrovertní. Chuť a síla předávat, tvořit a sdílet je formou jakési extrovertní praxe. Která se liší opět v jejím vlastním podání.

Jógová praxe je věčné přelévání introvertních zkušeností do extrovertních projevů a extrovertních projevů do introvertních počinů. Jedná se o neustálý přerod, který zdá se být stabilní, ale v mžiku se rozpadá do nestabilního toku nalézání a ztrácení sebe sama. Jedinou jistotou je změna. Změna, která se dá neustále pozorovat z nadhledu vlastní praxe a trpělivosti, jež přináší růže.

Jóga a její prezentace závisí na volbě jednotlivce, jednotlivec se stává tím, co si volí. Ať už je introvert či extrovert v neustálém toku prolínajících se změn, volí si sám cestu vlastního postoje, která se i s jeho volbou neustále přelévá z jedné změny do druhé.

• autor: Kateřina Kostková
• @kace.yogaforlife
• foto: Shutterstock.com