Ve vycházejícím ……slunci

19. 10. 2014


O slunci se v indické kultuře a mytologii nalezne mnoho pojednání...nechte se inspirovat.

Ve zlatém třpytu vycházejícího slunce

Se posaď se zkříženýma nohama

A nechej pohled klouzat po obzoru…

Bezmračné nebe září sametovou modří.

Žádný zvuk neruší hluboký mír toho, kdo bdí.

 

(Jóga pěti elementů)

 

Puruša je zářící, avšak beztvarý, vesmírný duch, já univerza.

Je ve všem a současně mimo vše,

Nezrozený, neposkvrněný dechem a rozumem.

Stojí dokonce i nad pohnutkou zaujmout nějaký tvar.

Z něho je do života povolán dech, rozum i smysly,

A následně vzniká éter, vzduch, světlo, voda

a konečně země – základ všeho.

 

(zdroj: Michel K.P., Wellmann W.: Jóga pěti elementů. Nakladatelství EB, Eva Babická, 2003. Peter Russel, Alistair Shearer (hg): The Upanishads. Wildwood House, London 1978, str. 31. Volný překlad Kirti P.Michel)

 

Na počátku řeklo beztvaré já: JÁ JSEM a stalo se vědomým si sebe sama.

Když uvidělo, že je samotné, zaplavila ho tíseň.

Přemýšlelo a pak pravilo k sobě sama:

„Protože neexistuje nic, co by bylo mimo mě (vše-jediné) – čeho bych se mělo obávat?“

A všechna úzkost odezněla, neboť strach se rodí pouze z vědomí oddělenosti.

Ale já nebylo ještě šťastné, neboť si připadalo osamělé.

Toužilo po nějakém společníkovi. A tak přijala prapůvodní touha já podobu

a stvořila vnitřní objetí pramužského a praženského.

Aby se vzájemně poznaly, uvolnila je ze svého objetí.

Z Jednoho se stali dva a z Dvojího mnoho.

Tak vznikla prapůvodní podoba života.

 

(zdroj: Michel K.P., Wellmann W.: Jóga pěti elementů. Nakladatelství EB, Eva Babická, 2003. Peter Russel, Alistair Shearer (hg): The Upanishads. Wildwood House, London 1978, str. 46. Volný překlad Kirti P.Michel)

 

IV, 19: Mysl neumní být současně obojím: předmětem vnímání i vnímatelem (tj. viděným a vidoucím).

 

Komentář: Mysl nedokáže poznávat dvě věci současně. Pohybuje se ale často od jednoho vjemu ke druhému takovou rychlostí, že se zdají být současné. 

Pataňdžaliho Jógasútra, překlad a komentář: František Benda.

 

49. Ten, jehož pochopení je volné od připoutanosti, a který svou bytost podrobil, jehož touhy vyprchaly – ten zřeknutím se přichází ke svrchovanému stavu, který všechnu činnost překračuje.

 

Komentář: Gíta opakuje, že sebekázeň a oproštěnost od tužeb jsou pro duchovní dokonalost naprosto zásadní. Připoutanost k objektům a pocit ega jsou pro nižší povahu charakteristické. Máme-li se pozvednout k poznání našeho pravého Já, které je Sama Sebe vědomé a je samosvítící, pak musíme napřed porazit naši nižší přirozenost, spojenou s nevědomostí a netečností, s její láskou k světským předmětům apod.

 

„Stav, který všechnu činnost překračuje“ – to nepředstavuje úolné odtažení od veškeré činnosti. Dokud žijeme ve fyzickém těle, je zřeknutí se aktivní činnosti nemožné. Gíta trvá na vnitřním zřeknutí. Jelikož ego a příroda si jsou blízcí, osvobozená duše, když se stane brahman, čirým Já, které je popisované jako tiché, klidné, neaktivní, působí ve světě přírody, přičemž ví, co příroda je.

 

Nejvyšší stav, který je zde popisován, není pozitivní vejití v Pána, ale negativní uvolnění od žádostí.

 

(Bhagavadgíta, přeložil Rudolf Skarnitzl, nakladatelství ONYX 2007.)

 

znáte z archívu Get in Balance

 

-jd-

 

zdroj fotky: Shutterstock.com

 


Jóga Dnes Konference
Mala Collective
Energy Studio jd
JógaMarket