Jaký byl pro vás rok 2020?
Příchod jakéhokoliv roku, v jakémkoliv kalendáři s sebou přináší bilancování. Já nerad hodnotím, jaký rok byl. Jak však všichni víme, byl pro většinu z nás náročný a „katarzní“. Mění se vše od základů, naše psychika je často nalomena a podle mě v lidech následkem frustrace vzrůstá zloba… O radosti, která se vytratila, už ani nemluvím. A to ovlivňuje každého z nás – toto energetické pole není pro nikoho dobré. Proto, ač se vyvíjí situace tak, jak se vyvíjí, bychom se měli snažit tvořit pozitivní energii a šířit radost, úsměv na rtech, i když je to náročné. Ale abychom se ze všeho dostali, tak jedna z cest je dobrá nálada a pozitivní mysl. To je často součást dobré imunity. Ten rok 2020 a vlastně už i první měsíce roku 2021 jsou takové, jaké mají být. Nic s tím neuděláme a můžeme se jen snažit každý přidat kousíček pro kolektivní zvládnutí a podporu energie ve společnosti. Já se aspoň o to snažím. 

Jak vy sám vnímáte proces změny? Jak jste to se změnami měl v minulosti? Daly vám něco? Co vás naučily?
Změna je základem Vesmíru. Kdo spoléhá na stabilitu, musí podle mě trpět, protože především v tomto období je stabilita naprosto narušena a nic nefunguje tak, jak jsme byli zvyklí. Já si myslím, že se změnou umím pracovat, nebráním se „novostem“ týkajících se všech úrovní lidské existence – materiální, emocionální i duchovní. Zkouším na vše reagovat tak, že to, co se děje, chápu, jako bych se díval na film a hledal odstup, než najdu řešení. A já počítám s tím, že nic není na stálo, že vše, co jednou začalo, se proměňuje a… také končí. To je právě jako v indické mytologii projev boha Šivy. On ničí, aby něco mohlo začít. Je to přirozenost života a podle mě i zákon Vesmíru – prostoru, kde žijeme. Vše se neustále proměňuje a lidská mysl to nemá ráda. Vím. Ona chce jistotu a oporu. Ale oporou jsme my samotní. Je třeba pracovat s myslí, která v sobě změny odráží na emocionální úrovni. Prostě nemusíme, ale měli bychom se snažit, aby nás takto vzniklé emoce neničily.

Byla nějaká změna, kterou jste nikdy u sebe nečekal a proč? Čím vás samotného překvapila?
Neumím takto odpovědět konkrétně, ale změn se v životě každého z nás odehrává mnoho. Učíme se pružně reagovat, a to je super. Já jsem svým studiem filozofie a zkušenostmi života (tento rok mi bude 50) přirozeně přišel do kontaktu se smrtí v rodině a nejenom v ní. To vždy člověka moc zasáhne a tím víc, když už se pohybuje ve věku, kdy rodiče odchází. Myslím si, že touto přirozeností života se člověk nejvíce naučí a více a více si uvědomuje cestu spojení polarit – narození a smrt. To vše je život a je to přirozené.

Velkým obratem ve vašem životě bylo přejít od velmi dynamického aerobiku, kterému jste se vrcholně věnoval, ke „klidnější“ józe. Jak tato transformace vznikala?
Vyhořením. Prostě jsem došel do stavu, kdy aerobik už nebyl tím, co mě zajímalo a hlavně vnitřně uspokojovalo. Nikdy nechci, aby to vyznělo, že aerobik je špatný. To ne. Myslím si, že jako pohybová aktivita je výborný. Jen se mi stalo, že jsem uvnitř již necítil radost z toho, že cvičím s klienty. Měl jsem v sobě „divný“ pocit, že… už to nejde ze mě a nečiní mi to radost. A tím jsem se chvíli trápil. Pak jsem pochopil, že abych se toho zbavil, musím jít jinam a dál. To „dál“ byla náhodou (zdali náhody jsou) powerjóga, se kterou mě můj současný partner seznámil. A já se zamiloval… nejenom do powerjógy.

Jak mění jóga člověka, který s ní začne? Co jste vy sám vídal u svých klientů, kteří s jógou začali a věnovali se jí pak pravidelně?
Člověk může mít pocit, že jen jóga ho může změnit. Ale to tak není. Každý se přirozeně proměňuje na základě toho, co mu do cesty přichází. Přijde-li do cesty jóga v jakékoliv podobě, je to dle mého urychlovač. Nejdříve se člověk začne zabývat tělem, což je v naší kultuře přirozené. Až postupně objeví sílu dechu a soustředění se – faktory, které ovlivňují lidskou mysl, a to je ta proměna. To je to, co urychlí cestu, kterou člověk jde, aniž by „tu“ jógu moc hltal. To se s ní stává přirozeně, i když ji praktikujete jen 20 minut denně. A to na ní miluji.

Změna nemusí být jen v našem životě, ale také se časem proměňuje naše tělo. Jak jste ho vnímal kdysi a jak teď?
Vždy jsem byl štíhlý a sportovní postavy. Vlastně ne. Dříve jsem byl jako dítě obézní, ale to vše změnila atletika, kterou jsem dělal na základní škole. Tam jsem se proměnil v docela úspěšného mladého sportovce. Od té doby jsem měl tělo vždy „vysportované“. Mívám různé váhové výkyvy, ale nic extrémního, i když covid přinesl pár (víc) kilo navíc. Prostě to tak je a já s tím nyní pracuji a dávám to dolů. Vnímám však své tělo jako silné a pružné. A to v něm udržuji (nerozvíjím), netoužím po žádném extrému. Jsem ale rád, když mé tělo vypadá dobře a já se v něm dobře cítím. Nyní se sice dobře cítím, ale znám lepší pocit. Takže na něm pracuji. Navíc, jak už jsem psal, mi bude padesát, a to je prostě všechno znát. Musím se snažit daleko více a chvíli trvá, než to pochopíte a souzníte s tím.

Jak vypadá vaše každodenní péče o sebe? Jak často cvičíte, meditujete? Máte nějaké své oblíbené rituály?
Jsme v době, kdy se na sociálních sítích všichni otužují. Já? Já bych se zbláznil. Nevadí mi studená voda, ale miluji horkou vodu. Jééé, když každé ráno vlezu do horké lázně, jsem úplně šťastný. Když voda ještě voní po nějaké vůni (ranní test na covid), tak jsem v sedmém nebi. Kombinuji tedy dny, kdy začínám koupelí, a dny, kdy začínám meditací a pránájámou (dechem). Poté se snažím 20–30 minut cvičit dynamickou jógu, ale někdy třeba prodloužím meditaci nebo se jen lehce protáhnu a nikam to „netlačím“. Jde mi o ranní pohodu. Současně ale vím, že když jsem ráno zváben leností, je třeba si poručit a zacvičit si dynamický pozdrav slunci, aby mě podpořil v energii.

Snídaně je pro mě velký rituál. Bez něj nejdu z domu. Ale vlastně covid mě naučil objednávat donášku snídaně i večeře a také jsem se naučil trochu déle snídat. Takže mezi 9. a 10. hodinou snídám a obědvám mezi 13. a 14. hodinou. To se mi změnilo. A pak už se snažím vystačit si jen třeba s lehkou polévkou nebo si nedám nic – začal jsem přerušovaný půst a zdá se mi to pro můj organismus velice fajn. Už v Indii na ájurvédské klinice mi kladli na srdce jíst 2krát denně a pak nic. A toto mi opravdu vyhovuje, jen jsem to pochopil až nyní.

2krát týdně jsem musel zařadit trochu více pohybu. Z mého Energy Studia, které nyní kvůli pandemii nefunguje, jsem si udělal prostor pro kruhový trénink a snažím se vrátit k základním pohybům, které jsem znal z fitnessu a mé kariéry v aerobiku. A funguje to.

V průběhu dne pracuji v kanceláři nebo se věnuji tvůrčí činnosti. Natáčím videa, podcasty a nebo si píšu. Také jsem asi jako mnozí více doma. Velkým rituálem se v tuto dobu stala i TV – pouštím si filmy, seriály, což jsem dříve nedělal tak intenzivně. Prostě rituály se změnily.

Dovedete si představit svůj život bez pohybu?
Asi ano, ale ne na dlouho. Umím si představit pauzu několika měsíců, ale zastávám názor, že děti, které byly vedeny k pohybu, to mají v sobě stále. Po čase jim to začne chybět. A já to tak mám. Umím velice dobře strávit nějakou dobu bez pohybu a sportu. Ale za čas cítím takové vnitřní chvění…

Vyšla vám nová kniha Žijte jógu 2. Vím, že jste se jí opravdu hodně věnoval. Jak byste ji sám představil?Jsem na ni hrdý. Moc se mi líbí. Nechci, aby to znělo jako klišé nebo egoistické povyšování se, ale já jsem s ní opravdu spokojený. Je taková, jakou jsem si ji vysnil, a je hodně ze mě. Je o cestě, která není vykládaná jen krásnými květy orchidejí nebo drahokami, ale je i o opačných stránkách života, na které je třeba reagovat a nacházet rovnováhu mezi póly. Je o emocích a práci s nimi, je o radosti ze života, když se vám hroutí svět, je o vztazích, o józe, která může pomoci v běžném životě. Zapojuji v ní ájurvédu a jednotlivosti (elementy), kterými jsme tvořeni. Kniha vypovídá můj příběh, ale i roční – covidovou – cestu mě, Jakuba, Karolíny a úžasného fotografa Dušana za radostí a energií. Ta podivuhodná energie, kterou jsme spolu zažili, se stala náplní knihy. Ano, jóga je v názvu a je dominující součástí knihy, je iniciátorkou naší společné cesty, ale my jsme si velice krásně užili dobu nejistoty a strachu. Podporovali jsme se, aniž jsme to tušili a… to se přeneslo i do knížky. Naše mysl byla ponořená v plánech na „hledání krásy-harmonie“. Jak rád já vzpomínám na každou chvíli, kdy jsme tvořili knížku a blbnuli.

Kniha má překrásné fotografie, které vznikaly na různých místech naší vlasti. Vy jste velký cestovatel, byl jste v hodně krajinách světa. Teď, když je komplikované cestovat, objevil jste nějaká místa v Česku, která jste dřív neznal?
Neznal jsem Mikulov a tak krásně jsem ho poznal. Český Krumlov, Panenský Týnec… i Prahu, prostě jsme procestovali kus Česka a Moravy a hledali dokonalé záběry pro knížku, o které jsme měli jasnou představu – KRÁSA. A to si myslím, že v ní je.

Po jaké zemi se vám stýská nejvíce a proč?
Po Indii, která představuje čas pro mě samotného, ájurvédskou očistu, jógu a meditace. Chybí mi pozorovat ulici a být v jinakosti. Být jen sám se sebou v podmínkách, které si moc nevyberu.

A po Havaji, která znamená čas pro mě a Jakuba, naše přátele, které tam máme, exotiku, sen, sopku, oceán, slunce, avokádo, velryby, žádné povinnosti.

Co vám teď dělá největší radost a naplňuje vás?
Tu radost musím často hledat a udělat něco pro ni. Jsem rád, že ráno vstanu a můžu zažívat další den. Opravdu. Vždycky mi tato věta připadala jako – s prominutím – blbá, ale fakt je, že to tak je. Jsem rád s mým Akískem (loveckým psem) v lese, naučil jsem se být na chalupě jen s ohněm v kamnech a sám, jsem rád ve své firmě a rád pracuji, vymýšlím nové věci, radost mi dělá vize, že se třeba zase bude moci cestovat. Pěstuji si radost a trénuji ji – někdy musím, protože z podmínek, ve kterých žiju nebo mi stát nastavuje, prostě radost nemám. Ale zkouším to zvládat, stejně asi jako všichni ostatní.

Je něco, co vám zaručeně pomáhá k dobré náladě?
Není. Ale meditace, procházka v lese nebo pohyb mi náladu zlepší. Jen to musím zkoušet a ne vždy to vyjde. 

Máte nějaké moudro, kterého se držíte a pomáhá vám?
Všem píšu do knížky: „Když ztratíš svůj životní sen, přestáváš žít.“ Ano, to je mé motto, ale do poslední knížky jsem všem psal: „Pro radost z každého dne,“ a možná to je ono. Platí to, že sním a sny jsou určitou motivací a jsou potřebné pro cestu dál, ale najít radost v každém dnu, i když den v emocích naší mysli nestojí za to, je asi umění. A to nyní zkouším. A přeji všem, aby se jim to také dařilo – hlavně, aby to zkoušeli. O to jde. Nevzdat cestu jen proto, že okolo nás slyšíme, vidíme a vnímáme nepohodu nebo že si myslíme, že to nemá smysl. To je první, co musí v mysli každého z nás blikat, a zde musíme najít svou sílu – sami sebe. Jen já sám si pomůžu a nemohu čekat pomoc od druhých nebo státu. Já si musím pomoci sám a být sám sobě oporou.

TIP
Kniha ŽIJTE JÓGU 2 – hledání harmonie přináší mnoho jógových sestav a programů pro každý den. Je pro každého, kdo s jógou chce začít, nebo pro ty, kteří již pravidelně cvičí a hledají inspiraci. Elementární postupy pro cvičení jógy, základní dechové techniky sestavené do efektivní praxe pránájámy (řízení energie), tipy pro očistu organismu, návody pro přenesení jógové filozofie do běžného života a spoustu nádherných fotografií z Čech a Moravy. Více si o knize a projektu Žijte jógu můžete přečíst tady nebo na www.zijtejogu.cz. Knihu a merch lze objednat na Yoga Marketu.

• autorka: Soňa Hrabec Kotulková
• foto: archiv Václava Krejčíka