Dech. Dechové pohyby. Něco tak samozřejmého, co si mnohdy v každodenním shonu ani neuvědomujeme. Dech je pro nás často tak jistý, že nepokládáme za důležité se jím jakkoliv zabývat. Pozorovat jej, vnímat. Když máme roztěkanou mysl, civíme do monitoru počítače nebo na obrazovku televize, abychom mohli „vypnout“ a na nic nemyslet. Když nás bolí tělo z věčného sezení a nedostatku přirozeného pohybu, lehneme si na gauč, abychom si odpočinuli – v tom horším případě. V lepším případě se rozhodneme dohnat pohybové resty. A tak se vydáme do posilovny nebo fitcentra, kde se huntujeme, dokud z nás nestříká pot, a potom si pochvalujeme, jak „jsme se pěkně zničili“.

Všechno děláme správně, ale pořád to není ono

Relaxujeme tedy (díváme se na televizi), odpočíváme (ležíme na gauči) a hýbeme se (ničíme se v posilovně). A přes to všechno se pořád tak nějak necítíme dobře. Proč? Protože opomíjíme to základní, co bychom opomíjet neměli. Dech. Dech, který je tu pro nás, je tu s námi. Nikdy nás neopouští – snad jen až na sklonku života. Protože kdo nedýchá, nežije. Důležitost dechu přitom vyplývá z jeho samozřejmosti. Je prokázáno, že i plod v břiše matky vykazuje dechové pohyby. Po porodu jsou právě ony dechové pohyby první známkou toho, že je dítě naživu a v pořádku. Proud dechu dovnitř a ven, dolů a nahoru, rozpínavý a smršťující se, do stran. Jako lotos.

Když špatný dech znemožňuje květině vyrůst

Přesto spousta z nás dýchá mělce, jen do klíčních kostí – zvedá pouze hrudník nahoru, spolu s ním ramena, a celá spodní část těla leží nevyužita, ladem. A tak ochabuje. Jako květina, která se nezalévá. Jako lotos, na který nesvítí slunce. Bránice, jakožto hlavní dechový sval, je oslabována, stejně tak břišní svalstvo – spodní žebra se rozevírají do stran, protože je nedrží svaly břicha, a vytváří tak jakási nevzhledá křídla. Mizí spojení spodních žeber s pánví, bortí se správné postavení těla, hrbíme se a všechno nás bolí. Pánevní dno ochabuje, dostavují se potíže nejen s únikem moči. Tělo chátrá jako květina, které schází voda a slunce.

Zalévejme se a všímejme si dechu

První krok k nápravě je překvapivě jednoduchý. Nejprve úplně stačí věnovat květině pozornost. Už jen tím pookřeje. Postačí začít si všímat dechu. Ideálně večer před usnutím nebo ráno po probuzení – zpočátku. Ležte, oči mějte zavřené a jen sledujte dech. Dráhu, kterou v těle vykonává. Dechové pohyby. Potom začněte květinu zalévat. Pěkně od země. Od pánevního dna. Položte se na záda, na rovný, přiměřeně tvrdý povrch. Pokrčte nohy, zapřete je o chodidla. Zhluboka se nadechněte, s výdechem zatlačte vědomě žebra dolů a k sobě a zároveň se odtlačte od chodidel, jako byste po podložce chtěli odjet někam dozadu.

Dech, který připomíná jemnost

Tlak chodidel do země pomáhá aktivovat pánevní dno, které se s nádechem do břicha do stran otevírá a tato dechová vlna jde přes břicho a žebra až do klíčních kostí a nosem z těla ven, odkud se zase stejnou cestou vrací – žebra jdou dolů a k sobě, pánevní dno se zavírá. A s nádechem znovu – odtlačte se od chodidel a vědomě se nadechněte do břicha, do stran, do klíčních kostí a zpátky – žebra jdou dolů a k sobě. Dýchejte vědomě, jemně, nevkládejte do dechu přílišné úsilí a sílu. Jen sledujte, jak se tělo s nádechem otevírá, s výdechem zavírá. Uvědomte si, odkud vychází impuls k dechu.

Buďte svým lotosem

Představte si uvnitř sebe lotos, na který září slunce nádechu, a tedy se otevírá, a potom jej zavírá západ slunce jako výdech. Přijměte tento lotos za vlastní, staňte se tímto lotosem. Sledujte, jak tělo dýchá, jak se dech děje, jak se pánevní dno zapojuje a otevírá celé tělo s nádechem, aby se posléze s výdechem zase zavřelo, smrštilo. Podobné dechové cvičení můžete praktikovat i v sedě na židli, kdy necháte chodidla pod koleny, která jsou zase umístěná pod úrovní kyčlí, a budete se od nich s výdechem odtlačovat stejně jako vleže na zemi.

Otevřete se sobě, otevřete se životu

Dýchejte plným jógovým dechem, kdykoliv se vám k tomu naskytne příležitost, uvědomujte si kontakt chodidel se zemí. Cestou do práce, v autobuse, v tramvaji, v čekárně u doktora. Dýchejte plným jógovým dechem a otevřete se životu a všem krásám, které skýtá. Otevřete se svému vnitřnímu světu. Buďte svým lotosem.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com