BLESKOVĚ
Historie jógy 05. 01. 2017 PDF Tisk

T. K. V. Desikachar – Terapie jógou

Rok 2016 přinesl úmrtí jednoho z významných učitelů jógy - Sira T. K. V. Desikachara, syna proslulého jógového mistra T. Krišnamačarjia...

T. K. V. Desikachar – Terapie jógou

Jóga harmonizuje tělo, mysl i ducha. Má také schopnost otevírat oči. Když je otevřel Desikachar, spatřil velkou moudrost své země a zatoužil ji s ostatními sdílet. S respektem ke kulturnímu pozadí a víře, pohlaví, věku, schopnostem i cílům, a především způsobem, který pomůže.

T. K. V. Desikachar se narodil v roce 1938 jako syn proslulého jógového mistra T. Krišnamačarji. Zpráva o jeho úmrtí nás zastihla v létě – zemřel 8. srpna ve věku 78 let. Svět obletěla zpráva, že jogíni přišli o dalšího svého mistra.

Ačkoliv vyrůstal ponořen do jógové tradice, až do získání akademického titulu v oboru stavebního inženýrství odmítal svého otce následovat. Demonstrace jeho nevole k jakékoli formě studia této starověké disciplíny protínaly celé jeho dětství a mládí. Definitivně je ukončila až ranní návštěva jedné dámy ze Západu. 

Důležité uvědomění

Tato žena, před zrakem Desikachara a navzdory společenským konvencím, na ulici objala jeho otce, zbožného brahmana, v té chvíli oděného prakticky jen do posvátných symbolů, vyjadřujících jeho celoživotní oddanost Bohu Višnuovi, a poděkovala mu za to, že díky jeho lekcím jógy konečně usnula bez léků. Více jak dvacet let trpěla insomnií, i on ji objal. V tomto momentě Desikachar pochopil, že Krišnamačarja od svého patriarchalismu ustupuje, a také že jako stavební inženýr trpícím nepomůže. V tuto chvíli se rozhodl stát se žákem svého otce a pomoc lidem, jež často ztráceli naději, začal vnímat, jako největší přínos, nejen pro společnost, ale i pro svůj osobní život. Zkušenost s pomocí se tak pro něho stala jednou z nejpodstatnějších vůbec. 

Léčba individuálním přístupem

Desikachar pokračoval v šíření tradice své rodiny vytvořením Viniyogy (od tohoto názvu později ustoupil), jakožto terapeutické metody založené na vysoce individuálním přístupu, jež umožňuje přizpůsobit praxi ročnímu období, dennímu režimu a dalším událostem vyskytujícím se v životě jednotlivce. Obměňovat cvičení dle fyzické kondice a emocionálního stavu studenta. Brát v úvahu jeho věk, kulturní a sociální zázemí a také zájmy, aby bylo dosaženo maximálního terapeutického účinku. Učit praktikujícího zapojit do svého cvičení různé stupně dynamiky a ásany přizpůsobovat tak, aby zaručily souhru páteře, kloubů, orgánů a dechu, vždy s ohledem na možnosti a záměr studenta.

Krishnamacharya Yoga Mandiram

Tento přístup významně ovlivnil učení po celém světě, zejména díky Desikacharově neziskové organizaci Krishnamacharya Yoga Mandiram, již v roce 1976 založil v Mindramu v Indii. Tato asociace se stala místem nejen pro vzdělávání učitelů, individuální výuky ásan, pránájámy, meditace, jógové filosofie atd., ale i centrem pro výzkum vlivu jógy na lidi trpí schizofrenií, diabetem, astmatem a depresemi. Významný vliv pro šíření jógy jako terapie mělo i založení Asociace jógových terapeutů (IAYT) a jeho knihy jako Health, Healing and Beyond, The Heart of Yoga, The Viniyoga Yoga a dalších.

Ženy – budoucnost jógové terapie

Pět ze sedmi oddělení v Yoga Mandiram Krishnamacharya vedou ženy. Většina jejich učitelů jsou ženy a ženy tvoří i většinu jejich studentů. Desikachar ženy ctí pro jejich vlastnosti odlišující je od mužů. Především kvůli schopnosti dávat, pečovat a propojovat lidi. A v jogínkách vidí i budoucnost jógy jako terapie. Podle Desikachara jógová terapie z 90 % představuje odstraňování odpadu z těla. Jako jeden z praktických aktů tohoto odstraňování vnímá výdech a nádech zase chápe jako symbol dávání. Vede proto své studenty k tomu, aby se starali o výdech, protože nádech se už o sebe postará sám.

Učitel jako duchovní aspekt

Desikachar postupně v plném rozsahu převzal učení svého otce, včetně jeho úcty k Bohu, ale typickým hinduistickým brahmanem není. Svého Boha vnímá jako učitele, jež ho přesahuje. Kdykoliv se v jeho životě vyskytl nějaký problém, ať už finanční, emoční krize, či rodinné problémy, cítil, že se o něho jeho učitel postará, že pokud neztratí víru, není se čeho bát. Oprostil jógu od hinduistických pout a klade největší důraz na službu pro společnost. Ví, že jóga je příliš velká na to, aby se vešla do jednoho stylu, ale svůj vlastní styl se vytvořit nesnaží. Učí jógu svého učitele a svůj pokrok v ní neodvozuje od schopnosti svého těla ohnout se či zkroutit, ale od toho, jak dobře se chová ke své ženě a dětem.

 

Objednat předplatné