V hinduistické kosmologii se světy dělí na ty, kde vládne světlo (súrja lokas), a takové, kde vládne temnota (asúrja lokas). Ti, kteří žijí čestně, nezištně a plní své povinnosti, vstoupí po smrti hmotného těla do některého ze světelných světů, zatímco ti, kteří se oddávají smrtelným hříchům a konají zlé činy, jdou do světů temných, démonických, kde velmi trpí.

Světlo jako symbol života

Ve starých védských textech se říká, že na počátku nebylo nic – ani nebe, ani země, ani slunce, ani měsíc. Pak jednoho dne nastal úsvit světla, který se projevil jako zlaté vejce plovoucí ve vodách života. To byl den Brahma, který dosud spal. Svítání, nazývané Uša, je sestrou slunce. Duchovně symbolizuje vnitřní probuzení a smrtelným bytostem přináší naději.

Podle upanišád je světlo samým životem a slunce jeho nekonečným božským zdrojem, díky kterému se zrodily všechny světy i bytosti. Ranní sluneční světlo reprezentuje dětství, poledne světlo středního věku a večer stáří. Noc je nidhana nebo samotná smrt. Světlo vyživuje kořeny stromu života (ašvattha), je jeho mízou. Je to božské světlo, které podporuje stvoření, zachovává chod světa a osvětluje mysl, která je uvězněna v utrpení samsáry. Světlo Brahma osvobozuje bytosti od karmy a ukazuje cestu těm, kteří jsou chyceni v temnotě lži a nevědomosti. Cesta osvobození je osvětlena světlem Brahma. Pouze ti, kteří ho následují, mohou dosáhnout osvobození a dotknout se slunce, kde se nachází nesmrtelný svět Brahma. Duše, které vstoupí do tohoto světla, se už nikdy nevrátí. Stávají se světelnými bytostmi (jyotisvarup) a zůstávají ponořené ve světle čisté blaženosti (ananda-jyoti).

Světlo září v lidské mysli jako čistota (sattva). Když je mysl čistá a nezakalená, dokáže přesně zrcadlit realitu takovou, jaká je. Pouze v takové mysli se může plně projevit skutečné Já, které ji osvětlí jako slunce, zářící na jasné obloze. Světlo Brahma rozptyluje temnotu smrti a osvobozuje bytosti, které jsou uvězněné v koloběhu karmy a klamů. Svět Brahma je věčný. Nesvítí tam ani slunce, ani měsíc, ale neustále je osvětlen žárem Brahma, který je zářivější než miliony sluncí.

Světlo je základní přirozeností každé duše a Bůh jako slunce, které osvětluje všechny světy, je jeho zdrojem. On sám je vládcem času (života a smrti). Slunce svítí samo o sobě bez jakéhokoli vnějšího zdroje, zatímco všechno ostatní ve světech pod ním svítí jen díky němu. Slunce symbolizuje nesmrtelnost, stálost a odolnost. Měsíc, protože jeho světlo je jen odrazem slunce, symbolizuje znovuzrození, úpadek, snové stavy a kolísavý osud duší, uvězněných v kole samsáry. Podle hinduismu se na měsíci nachází svět předků, který je světem polotemným. Ti, kteří do něj vstoupí, potřebují na pomoc světlo od bohů, jakož i od smrtelníků.

V rituálním uctívání je světlo (z lampy nebo z pálení kadidla) obětí Bohu, aby vyslyšel prosby. Symbolizuje posvátnou oběť Vyššího Já jako gesto odevzdání, oddanosti a odpoutání se od hmoty.

V lidském těle se světlo manifestuje jako tédžas (tělesná síla), ódžas (duševní síla) a rétas (reprodukční síla). Světlo dělá lidské tělo silným a zdravým. Čím více člověk žije v sattvě a přijímá sattvickou stravu, tím více je jeho tělo naplněné božským světlem a mysl osvobozena od zla. V lidském těle oči představují slunce, protože jsou naplněné světlem Já. Ale jako smyslové orgány mohou vnímat pravdu jen omezeně. Světlo Já se nachází uprostřed mezi obočím, je to třetí oko, které může vidět bez vidění a vnímat pravdu mimo mysl a smysly, neboť pravda je pro smysly nepochopitelná. 

Světlo v hinduismu symbolizuje:

Brahma a jeho svět, oko, individuální Já, božství, čistotu, nejvyšší blaženost, božskou sílu, božské kvality, všechna nebeská tělesa jako hvězdy či planety, sílu oblohy (prakaš), sílu a barvu slunce, den, osvobození, osvícení mysli, inteligenci , štěstí, prosperitu, moudrost, poznání, vyšší světy, intuici.

Temnota jako protiklad světla

Temnota označuje smrtelnost, smrt, úpadek a utrpení pro duše (jiva), nacházející se ve fyzickém těle, které jsou uvězněny v dualitě a touhách hmotného světa. Pokud nevstoupí do světla Brahmu a neosvobodí se, zůstanou obklopené temnotou egoismu, lži, ignorance, tužeb, připoutanosti, nestálosti, rozpadu a smrti.

Zatímco světlo představuje bohy nebes (dévové), temnota je domovem démonů (asurové). V hinduismu jsou asurové považováni za božské bytosti s temnými kvalitami, které touží po moci a jsou v neustálém boji s dévy. Démoni se bojí světla a dávají přednost temnotě. Proto když je zlo na vzestupu, svět je zahalen v temnotě. Když se temnota stane nesnesitelnou, Bůh temnotu rozptýlí jako blesk a znovu přinese světlo.

Světlo a mantry

Božské světlo Brahma je ukryto i ve zvucích véd – mantrách. Když jsou mantry odříkávané, osvětlují prostor kolem i uvnitř. Slova, modlitby a invokace, které jsou naplněné světlem moudrosti, mohou odvrátit temnotu neštěstí a utrpení.

Například Gájatrí mantra je invokací boha světla, Sávitrí, který osvětluje světy a mysl a osvobozuje nás od nevědomosti a iluze. Gájatrí je považována za vrcholnou védskou mantru a její původ se spojuje s počátkem času. Používá se na rozpuštění negativní karmy.

Meditujte o ÓM, božském prazvuku, z něhož povstaly tři říše, hrubá zemská, jemnější éterická a nejjemnější nebeská. Uctívejte nejvyšší nepopsatelné božské Bytí, tvůrčí, životodárnou sílu, která se projevuje i v slunci. Meditujte o zářivém světle Božím, které zničí veškerou tmu, všechnu nevědomost a všechny nectnosti. Ó Bože, vroucně tě prosíme, ať Tvé světlo osvítí naši mysl.

Další známou mantrou, která hovoří o světle, je Asatoma mantra:

Veď mě od nevědomosti k poznání (z nereálného do reálného), z temnoty do světla, od smrti k nesmrtelnosti.

Ten, kdo tuto mantru zpívá, prosí božskou moc o pomoc při dosažení skutečné Pravdy a rozptýlení vší temnoty, chaosu a iluze, které ji zahalují. Neboť pouze tak je možné osvobodit se z kola samsáry, cyklu znovuzrození a smrti a dosáhnout skutečné nesmrtelnosti.

• autor: Alana Dev Priya
• www.devpriya.sk
• foto: Shutterstock.com