Swami Šivananda: Dej a bude ti dáno

23. 11. 2017


Šivananda viděl bolesti lidstva – tehdy především hrůzy první světové války a utrpení, jež následovalo – jako důsledky lidských činů. Snažil se proto probudit člověka z jeho naivity a přimět ho, aby napravil své jednání, aby využil svůj život k dosažení vyšších cílů a vyprostil ho ze sil nižší přirozenosti.

„Vlož své srdce, svou mysl i svou duši i do těch nejmenších činů.“ Takto popisuje Swami Šivananda tajemství úspěchu. Činy tohoto indického mudrce, který se vzdal světa, aby celému světu náležel, ale vůbec nepatří k těm nejmenším. Napsal nespočet článků a vydal více než dvě stě knih o józe, védántě a spiritualitě. Založil Společnost božského života (Divine Life Society), zasvěcenou ideálům pravdy, čistoty, nenásilí a seberealizaci, a školu jógy (Yoga-Vedanta Forest Academy). Vybudoval nemocnici zaměřenou především na onemocnění zraku (Sivananda Eye Hospital), výrobnu léčiv postavenou na principech ájurvédy (Sivananda Ayurvedic Pharmacy) a svůj návod na duchovní život shrnul do šesti slov: Služ, miluj, dávej, očišťuj, medituj a realizuj Boha.

Swami Šivananda (Saraswati) se narodil v Pattamadai v Tamil Nadu v Indii v září roku 1887. Vystudoval medicínu a deset let pracoval jako lékař v nejubožejší části Indie – v pralesích Malajska. V době, kdy mu jeho lékařské povolání poskytlo dostatečný důkaz o utrpení tohoto světa a uvědomil si, že je schopný vidět skutečnosti i za tím, co nazýváme „život na zemi“, rozhodl se vzdát se své lékařské praxe a předávat to, co spatřil svým „nový zrakem“, dál. Zatoužil podělit se o své „nové zření“ se všemi a zažít sladký domov původní slávy, čistoty a božské krásy, který se vydal hledat do srdce tibetských velehor. Až tam ale nedošel. 

Život v Rišikéši

Už na úpatí Himálaje se potkal s pokročilými jogíny, mezi nimiž našel i svého guru Swamiho Vishwanandu Saraswatiho, který mu doporučil, aby se i nadále věnoval službě bližnímu. Zbytek svého života proto prožil v Rišikéši. Zde postupně vybudoval již zmiňovanou nemocnici, školu jógy, výrobnu léčiv a Společnost božského života, věnoval se péči o nemocné, vedení svých svěřenců a publikační činnosti. Šivananda nikdy nepřekročil oceán ani neopustil Indii, jeho vliv je ale i po jeho smrti (1963) celosvětově pociťován skrze jeho knihy a práci předních žáků oddaných jeho učení, jakým byl např. i Swami Vishnudevananda.

Společnost božského života

Šivananda viděl bolesti lidstva – tehdy především hrůzy první světové války a utrpení, jež následovalo – jako důsledky lidských činů. Snažil se proto probudit člověka z jeho naivity a přimět ho, aby napravil své jednání, aby využil svůj život k dosažení vyšších cílů a vyprostil ho ze sil nižší přirozenosti. Šivananda kontrolu nad pudy, pravdu, lásku, čistotu, službu lidstvu, dobrou vůli, družnost a přátelství vnímal, jako základ pravého náboženství a jako to, co každodenní činnosti člověka poskytuje smysl. Přísnou askezi tak posunul do oblasti pověr. Tyto ideje jsou obsaženy v principech jeho mise božského života a své žáky učil především svým příkladem.

Dobročinnost

Šivanandovo učení se dá shrnout jako syntéza bhaktijógy, karmajógy a radžajógy, kdy dochází k rovnoměrnému rozvoji citu, intelektu i vůle a projevuje se ve splynutí duchovního života s životem každodenním. Swami byl přesvědčený, že když je člověk obdařen Bohem schopnostmi, jaké měl on, je namístě využít je ke službě většímu celku. Svým životem i prací byl ztělesněním nauky, kterou předával ostatním. Dával, dával v lásce, dával nazbyt a dával bez očekávání, protože věděl, že dárci bude dáno nazpět mnohonásobně víc.

 

Literatura

Marie Mihulová, Milan Svoboda: Hledači pravdy

              


Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket