Pohled do plamenu svíčky projasňujícího temnotu zhaslé místnosti navozuje v našem nitru nevysvětlitelné pocity klidu, pohody a spokojenosti. A není se čemu divit. Svíčky a jejich světlo člověka provázejí od nepaměti a symbolizují spojení toho, co je a co bylo.

Prolínání minulosti a přítomnosti
Právě proto při vzpomínce na drahé zesnulé zapalujeme na Dušičky svíčku, právě proto nám dělá tak dobře zapalovat si ji při praxi nebo meditaci: cítíme jednotu, dobrotu a nekonečno, jehož jsme součástí, z něhož jsme vzešli a do něhož se také jednou navrátíme. Světlo svíčky ohřívá naši samotnou podstatu a dotýká se našeho samého nitra, protože je vlastně jeho součástí.

Význam světla napříč věky
Světlo je odjakživa symbolem pravdy, čistoty, naděje: svítí ve zlých časech, pomáhá nám v sobě najít sílu, pokračovat a jít dál – za světlem. Znamená minulost i budoucnost, hovoří o nekonečnu, věčnosti, o tom, že smrtí nic nekončí. Světlo pro katolíky představuje Krista, Židé zase o chanuce, osmidenním svátku světel, za každou z osmi nocí zapalují jednu svíci na památku olivového oleje, který po opětovném vysvěcení druhého chrámu hořel celých osm dní. Naši předkové věřili, že světlo svíček je ochrání před zlými duchy a mrtvým zase že o Dušičkách posvítí na cestu. Naopak zhasnutí svíčky bylo vykládáno jako zlé znamení.

Kde se vzala tradice adventního věnce
Tradice zapalování svíček má velký význam právě i v době adventní, kdy každou neděli na adventním věnci zapálíme jednu ze čtyř svící symbolizujících čtyři adventní neděle. Tato tradice nepřímo navazuje na zmiňovaný židovský svátek světel, chanuku, jiné zdroje odkazují na starý germánský zvyk zapalovat uprostřed zimy v zeleném kruhu oheň jako symbol světla. Křesťané přirovnávají adventní věnec ke Kristovu kříži ve vztahu ke čtyřem světovým stranám, kdy na každou z nich má přijít jeho požehnání.

Kdy a kdo uvázal první věnec
První adventní věnec zkonstruoval v roce 1839 Johann Hinrich Wichern, který se věnoval městské misii a v Hamburku založil školu pro chudé. Adventní věnec měl sloužit jako pomůcka nedočkavým dětem, které se Wicherna stále ptaly, kdy už budou Vánoce. Původní věnec měl čtyři velké bílé svíce, které se zapalovaly na adventní neděle, a mezi nimi bylo vždy šest malých, jež se zapalovaly každý den.

Jak meditovat se svíčkou
I v józe má světlo svíčky nezastupitelné místo, využívá se ho například při meditaci známé jako trátak. Jak na to? Zaujměte pohodlnou polohu, svíčku umístěte přibližně do výšky očí a poté, co se za zavřenýma očima obrácením pozornosti k dechu a dráze, kterou v těle vykonává, zklidníte, můžete je otevřít a upřít pohled na prostřední část plamene, na oblast žhavého konce knotu svíčky. Pokuste se nemrkat a upřeně zírat na žhavý konec knotu a jej obklopující plamen tak dlouho, dokud nezačnete mít pocit, že slzíte. Poté zavřete oči a pozorujte otisk plamene na sítnici. Tento otisk udržujte uprostřed zorného pole v místě, kde se před zavřením očí nacházel skutečný plamen.

Co je trátak
Trátak je jednou ze šesti očistných hathajógových technik a spočívá ve fixaci pohledu na předmět. O této technice je mimo jiné známo, že může navodit hypnotické stavy. Pro správné provádění trátaku není klíčový předmět, který pozorujeme, ale stálost a nehybnost pohledu, které právě dokážou zklidnit přirozený vnitřní neklid. Po nějakém čase je možno zavřít oči, v prostoru za očima si udržet představu do nedávna pozorovaného předmětu, a přenést se tak do hlubin vlastního nitra – jedině tam lze navodit kýžené zklidnění a harmonizaci.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com

Zdroje:
Kolektiv autorů: Jóga od staré Indie k dnešku
Monika Kindlová, Martina Boledovičová: TRADINÁŘ, Rodinný a tvořivý rok plný oslav a rituálů