Svámí Vivékánanda: Ukojení potřeb koloniální situace

30. 03. 2017


Vivékánanda zkonstruoval náboženství, jež odpovídalo potřebám koloniální situace. Přesvědčil Západ, že indický národ, díky hinduismu, může být prostředkem pro povznesení celého lidstva. Zmírnil tak misijní tlak křesťanů v Indii, pozvedl sebevědomí Indů, přispěl k modernizaci Indie v rámci zachování její identity a Západu vrátil Boha.

„Bratři a sestry z Ameriky.“ Tato úvodní slova pronesená na chicagském Parlamentu náboženství roku 1893 neobyčejně hlubokým hlasem Svámího Vivékánandy vpustila proud východních myšlenek a filosofií na Západ. Skutečně, několik minut trvající aplaus, jenž následoval a rozezněl přeplněné hlediště a galerii Kolumbova sálu, stál na počátku Vivékánandova úspěšného tažení Spojenými státy, kterými Americe, a částečně i Evropě, sebevědomě sdělil, že to, co nejvíc potřebuje, je univerzální náboženství spjaté s indickou identitou – hinduismus v jeho podání.

Podstatou přednášek, které tento filosof, zpěvák, básník a skutečně důležitá postava indického nacionalismu, narozený v Kalkatě roku 1863, předkládal ohromenému publiku, byla jeho vlastní konstrukce hinduismu. Díky ní se mu podařilo zaujmout při hledání cest, jak kulturně zvládnout modernizaci na Západě a zároveň prostřednictvím Rámakrišnova hnutí, jež v roce 1897 spoluzaložil, pomoci indickému národu efektivně se vypořádat s koloniální nadvládou a sjednotit ho.

Rozbití teze o protikladu náboženství a racionality

Vivékánandovi se podařilo přesvědčit Západ, že s ním z Indie přichází univerzální náboženství, které se nestaví proti moderně, a navíc rozvíjí modernu směrem k vyšší humanitě. Jeho prezentace hinduismu, jakožto univerzálních duchovních zákonů analogických zákonům objevovaným přírodními vědami a jeho podkládání reality Boha či Absolutna přímou a bezprostřední zkušeností, skutečně oslovilo Ameriku. Hinduismus, tak jak ho Svámí prezentoval, byl náboženstvím, které bylo v souladu s vědou, ale přitom zároveň náboženstvím, které díky tomu, že bylo založené na zkušenosti, poskytovalo prověřitelné prostředky průniku za omezenou oblast racionálního, do nejniternějších dimenzí pravdy, a neomezovalo se tak na pochybnou sféru víry. Hinduismus se tak mohl stát náboženstvím akceptovatelným pro Západ a zároveň vědou akceptovatelnou pro Indii. 

Svrchovaná tolerance hinduismu

Hinduismus v jeho podání byl synonymem hledání obecné moudrosti, a proto nezměrně tolerantním náboženstvím bez dogmat, jež dokázalo pojmout všechny formy úsilí, jakkoliv emočně či intelektuálně vybaveného člověka, o dosažení nejvyššího cíle. Souhrnem rozlišných způsobů, jak poznat Boha, přístupných všem, bez rozdílu rasy, národa, kasty atd., ležících na základu védánty, jejímž prostřednictvím měl člověk šanci poznat, že ve své skutečné podstatě je čistým a dokonalým duchem či absolutnem v sobě a přijmout zodpovědnost za svůj vlastní osud. 

Hinduismus jako nástroj indického nacionalismu

Takto vyložený hinduismus se zdál být jako stvořený pro uši tehdejších Američanů a Evropanů, kteří zažívali věk expanze a úspěchu vědecké racionality a zároveň pociťovali touhu po jakémsi znovuoslnění světem, který byl v té době chladně rozumový, bez tajemství, bez hlubší podstaty a bez duchovního pozadí. Na straně druhé se ale Vivékánandovi podařilo oddělit hinduismus jako náboženství od společenských zvyklostí v Indii, čímž tyto zvyklosti zbavil náboženské legitimity a zároveň nejvyšší náboženskou legitimitou podložil vlastní kritiku stávajících sociálních institucí, a položil tak základ, na němž mohla být postavena pomalá reforma v Bengálsku a celé Indii. A protože s hinduismem pevně svázal indickou identitu, jeho diskurs se stal časem velmi efektivním nástrojem nacionalistické agendy. 

Ukojení potřeb Indie i Západu

Vivékánanda zkrátka zkonstruoval náboženství, jež odpovídalo potřebám koloniální situace. Přesvědčil Západ, že indický národ, díky hinduismu, může být prostředkem pro povznesení celého lidstva. Zmírnil tak misijní tlak křesťanů v Indii, pozvedl sebevědomí Indů, přispěl k modernizaci Indie v rámci zachování její identity a Západu vrátil Boha. Vivékánanda je často kritizován i opěvován, ale jediné, co o něm můžeme s jistotou říci, je, že si byl vědom svého postavení a úkolu v dějinách, a přestože zemřel už ve svých třiceti devíti letech, svého úkolu beze zbytku dostál. 

 

Literatura

Fujda Milan. 2007. Akulturace hinduismu v českém okultismu: Sekularizace a zrod moderní spirituality.

Svámí Vivékanada apoštol nového věku. 2004. Dostupné zde: http://svami-vivekananda-spisy0.webnode.cz/news/zivotopis-svamiho-vivekanandy/

 

  • autor: Olga Remešová
  • zdroj fotky: www.indianexpress.com

Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket