Slavní jogíni: Mahátma Gándhí

18. 10. 2018


Když Gándhí, jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie, usiloval o vymanění svého národa z britské nadvlády, řekl: „Jestliže vytváříte lásku takovým způsobem, že sama udělá na takzvaného nepřítele nesmazatelný dojem, musí vám lásku vrátit… a to vyžaduje daleko větší odvahu než rozdávání ran.“

Gándhí byl úctyhodně odvážný. Nicméně jeho metoda boje založená na aktivním, ale nenásilném odporu, postavená na principu ahimsy– satjágraha– mnohé neoslovila a masakry, jež provázely éru dekolonizace, jeho slova o lásce činily až děsivě nerealistickými. Síla invazních armád bohužel téměř vždypředčí sílu duše. Gándhího filozofie však přes omezenost svého použití určitou změnu způsobila. Stala se inspirací pro mnohé osobnosti a především díky Martinu Lutheru Kingovi navždy změnila Ameriku. Gándhímu snad jeho osobní bezúhonnost a morální postoje zajistily nebe.

Mahátma Gándhí se narodil v roce 1869 ve městě Pórbandar v Indii. Jeho rodina patřila až ke třetí kastě vaišjů, ze které byl tribunálem vyloučen, protože se rozhodl studovat práva v Londýně. V Anglii se také oddával četbě náboženských textů včetně Bible a Koránu a zcela propadl Tolstému. Do své země se vrátil už jako vystudovaný právník a po čase přijal nabídku zastupovat svého klienta v jižní Africe, kde se setkal s politikou apartheidu.

Jižní Afrika

V Africe nakonec strávil dvacet let jako bojovník za práva místních Indů. Jeho politický boj se zpočátku omezoval na petice, veřejná odhalení, publikování článků a na dopisy. Postupně ale dozrávaly a prohlubovaly se jeho ideje a s tím i nenásilné metody politického boje formou občanské neposlušnosti. Jeho první satjágraha namířená proti potupné registraci Indů proběhla roku 1908, byla však neúspěšná. Další zorganizoval o pět let později, kdy se svobodným Indům zvýšila daň na hlavu a vláda zrušila platnost veškerých sňatků, které nebyly uzavřeny podle křesťanského rituálu. Jeho odpovědí bylo, že přiměl náhle svobodné ženy usilovat o to, aby byly uvězněny spolu se svými muži, a obětí z řad hrdinů ve slepém následování Gándhího přibývalo. Čím více trpěli, tím byli spokojenější. Gándhímu se v Indech skutečně podařilo vzbudit odvahu a dosáhl zde určitých změn, bez násilí se ale jeho reformy přesto neobešly.

Otec národa

Po návratu do vlasti vydal manifest Samostatnost Indie a v roce 1919 stanul v čele nově založeného indického kongresu, jehož cílem bylo získání úplné nezávislosti Indie, a ve svém nenásilném boji pokračoval. V červenci roku 1947 pak svého cíle dosáhl. Nebylo to ale vítězství, o kterém Gándhí snil. Země byla rozdělena podle náboženského klíče na Indii a Pákistán a začal největší exodus všech dob. Dvanáct milionů uprchlíků opustilo své domovy, aby nalezli novou vlast. Muslimové směřovali z Indie do Pákistánu a hinduisté se z území nově vzniklého státu navraceli do Indie. Tyto přesuny přerostly ve válku mezi oběma zeměmi, které provázely krvavé náboženské masakry. Gándhího reakcí na prolévanou krev byla jen protestní hladovka, která sice mírně uklidnila situaci, ale rozhodně nebyla ideálním řešením pro ztišení davů lidí lačných po svobodě. Gándhí hlásající nenásilí byl nakonec paradoxně násilně zabit hinduistickým extremistou v roce 1948 a jeho popel pak věnován posvátné Ganze.

Satjágraha

Odmítání násilí ve své dynamické dimenzi znamená vědomé přijetí utrpení. Ochotná oběť nevinného jako odpověď na nestoudnou tyranii však znamená jen urychlení porážky. Nasazení duševních sil, i když jsou veškeré, proti malodušné vůli utiskovatele nemá téměř žádný efekt. Řada národů se z područí impérií dokázala vymanit až díky krvavým a násilným bojům a všechny teroristické útoky a pumové atentáty Gándhího učení dodnes obrací naruby. Satjágrahamůže být účinná jen v boji proti režimům zranitelným vůči ztrátě morální autority, těm, jimž záleží na veřejném mínění, což ve své době byla pouze Amerika.

Gándhíismus a Spojené státy

Martinu Lutheru Kingovi při vedení svého boje za zrušení rasové segregace, odsouvající černošské obyvatelstvo na okraj společnosti, poskytl motivaci i ducha Kristus. Gándhího filozofie, která Kinga nadchla, pak pravidla a metodu. Satjágrahabyla kompasem jeho hnutí, které určitě pomohlo změnit Ameriku, těžko ale budeme hledat další případ takového úspěchu. Nelze popřít význam víry v politice ani odmítnout Gándhího ideály, nicméně ocitnutí se tváří v tvář všudypřítomnému Duchu Pravdy otevírá srdce jen zbožnému člověku nebo tomu, který touží takovým být.

Síla ahimsy

Gándhí byl úctyhodnou osobností, originalita jeho myšlení a příklad jeho života dodnes inspirují další osobnosti k posunu lidstva směrem k vyšším cílům, nemůžeme ale tvrdit, že byl politickým vůdcem, který dokázal konstruktivním způsobem zamezit zbytečnému maření životů. Revoluce, kterou hlásal, spíše než revolucí vnější byla revolucí niternou. Byla výzvou k očištění a ke zdokonalení sebe sama, tu ale nelze dobře využít ve válce, kde řinčí zbraně. Sílu ahimsy můžete spatřit ve vnitřním souboji, který je ale vždy dobrovolný, a domnívat se, že takový boj podstoupí tyran, hraničí až s naivitou. Uznat Gándhího za otce národa a slavit 2. říjen, den jeho narozenin, jako „Světový den nenásilí“ může upřímně a z hloubi duše jen duchovně vyspělá Indie, která už asi navždy bude poskytovat světu inspiraci k duchovnímu pokroku.

 

  • autor: Olga Remešová
  • foto: Shutterstock.com

Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket