Santóša, Íšvarapranidhána a sauča

10. 01. 2019


aneb Jak najít spokojený a čistý směr...

Říká se, že když člověk plánuje, bůh se směje. Pak se hraje o to, jak na ten boží smích reaguje člověk. Zasměje se taky vesmírnému vtipu? A nebo hystericky zařve: „Tohle se nemělo stát!“ a vyrve si i poslední zbytky vlasů?

V těchto situacích, kdy se věci dynamicky mění a protékají mezi našimi prsty, máme šanci poznat pravý stav věcí a hloubku svojí iluze, že tady snad něco ovládáme. Zároveň je nám často neúprosně nastaveno zrcadlo a názorně ukázáno, jak na tom doopravdy jsme. Ne nadarmo se těm, co se považují za zvlášť pokročilé adepty, doporučuje, aby strávili víkend se svojí tchýní nebo jinými rodinnými příslušníky. To se pak pozná ledacos. Třeba i to, že adept zas tak pokročilý není.

Vstupujeme do oblasti, ve které platí, že praktikuji proto, abych žil, a ne že žiju, abych praktikoval. Je dobré, když plody našeho snažení mají delšího trvání než do okamžiku, kdy odejdeme ze své vytuněné jógamatky nebo se zvedneme z meditačního polštářku. Nijamy, jimž se v tomto seriálu věnujeme, zde potkáváme hned dvě: Santóša a Íšvarapranidhána – seznamte se, prosím.

Santóša – bývá překládána jako spokojenost či radostnost. Jakýsi bodrý přístup k žití plný přijetí a schopnosti pružně reagovat. Přetrvávající hladinka vyrovnaného klidu navzdory okolnostem. Můžeme to ukázat na známém příběhu. To takhle farmářovi uteče kůň, kterého zapřahoval a využíval k orbě svého pole. Hned jej všichni litovali a říkali, jak je to špatné, že bude muset orat sám, a že je to hrozně pracné. On na to říkal: „Špatně nebo dobře, to nevím. Je to tak, jak to je.“ Potom se zaběhlý kůň vrátil a přišlo s ním celé stádo divokých koní. A farmář tentokrát slyšel, jak je to skvělé, že ty koně může ochočit a potom prodat, a že to vlastně všechno bylo velké štěstí. Farmářova reakce ale byla stejná: „Dobře nebo špatně, to nevím. Je to tak, jak to je.“ Příběh vzal potom další nečekané zápletky: farmářův syn spadl z jednoho divokého koně, kterého se snažil zkrotit, a zlomil si nohu a zase to v očích všech celé byla jedna velká smůla, až do chvíle, kdy do vsi přišli verbíři a všechny mladé muže naverbovali do armády, kromě farmářova syna, který nebyl schopen vojenské služby. Tímto, přiznávám, notoricky známým příběhem jsem chtěl ukázat, že málokdy se dá odhadnout, co vlastně je štěstí a co smůla. Když jsem byl mladší, hrával jsem mariáš. Nebyl jsem nijak dobrý, zato vášnivý hráč. Bavilo mě na tom to, že se nedalo jednoduše říct, kdo dostal dobré karty – dost záleželo na tom, jakou hráč zvolil strategii a cíl svojí hry. V tom vidím ideál santóši – nenadávat na karty, co nám byly rozdány, ale prostě si tu svoji hru odehrát s tím, co jsme dostali do ruky. A stejně jako ve hře, i v životě můžou přijít nečekané zvraty. Zajímavé, že u hry nás to většinou baví, kdežto v životě… Zkusme býti náruživými hráči svého života.

Íšvarapranidhána – nám ukazuje, že je dobré se nějak nasměrovat, naladit k tomu, kdo nám míchá ty karty, kdo určuje, jakou hru vlastně tady hrajeme. Íšvara znamená Pán s velkým „P“, mohli bychom říci bůh, ale můžeme zvolit jakékoliv jiné slovo – uznávám, že slovo „bůh“ nemusí každému sedět. V minulosti bylo vykonáno mnoho pro to, aby toto slovo nabylo velké množství ne vždy pozitivních konotací. Můžeme tomu říkat třeba Bytí s velkým „B“. Jde o to se naučit vnímat vlastní situaci z jiné perspektivy. Nejen slepě věřit, ale zároveň prověřovat, že karty nám jsou rozdávány tak, abychom se něco naučili, abychom se posunuli dál. Krásně to vyjadřuje Eckhart Tolle ve své knize Moc přítomného okamžiku, když pokládá otázku: „Jak poznáte, že to, co se vám děje, je přesně to, co v danou chvíli nejvíc potřebujete?“ A odpovídá si: „Jednoduše tak, že se vám to děje.“

Poslední nijamou, kterou nám tady zbývá prozkoumat – a pohříchu nám na ni nezbývá mnoho prostoru – je sauča, čistota. Ono zdůrazňovat důležitost čistoty pro praxi jógy v dnešní době, kdy je lóta na džala néti běžně dostupná v lékárnách a internet „přetéká“ popisy šankprakšalány (známá očistná technika spočívající ve „vypláchnutí“ celého trávicího traktu slanou vodou) a obrázky „vyplavených artefaktů“, by bylo nošení dříví do lesa, resp. solení již osolené vody. Místo toho bych nabídl myšlenku: Čistota je výsledek harmonie. Samotná čistota (pro čistotu) k harmonii většinou nevede. Spíše než se snažit zuby nehty drhnout svoji tělesnou schránku by možná stálo za to zjistit, co mi brání v harmonii a co mě do ní naopak dostává. V rámci toho člověk zjistí třeba také to, co říká Ježíš v Bibli: „Ne to, co do vás vchází, ale to, co z vás vychází, vás znečišťuje.“

 


Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket