„Vaše dcera nemůže postoupit do dalšího tisíciletí, neboť neumí zpívat národní hymnu.“ Zněla čerstvě vepsaná poznámka v žákovské knížce jedné malé dívky, kterou po ní mrštil učitel hudební výchovy. Dívka sklopila zrak do klína, aby alespoň částečně skryla ruměnce pálící ji ve tvářích. Ostatní děti se nahlas rozesmály a oné dívence zněl v uších nejen jejich smích, ale také stále její hlas a melodie, která se jí vyloudila před chvílí z úst a kterou drahý pan učitel uznal jako nelibozvučnou. Od té chvíle se zařekla, že už nikdy nahlas zpívat nebude a tiše záviděla všem, kteří u táboráků kolem ohně radostně popěvovali a tančili. Toto rozhodnutí následovala až do jednoho okamžiku, kdy po letech, sedící v Pataňdžaliho sále v Indii, otevřela ústa a začala zpívat. Chvíli se rozhlížela kolem, aby zjistila, kdo má tak melodický hlas, než rozpoznala, že onen hlas vychází z ní. Zjistila, že to byla ona.. Zjistila jsem, že jsem to byla já.

Pod slovem umění si mnozí představí osoby, které jsou společností za umělce považovány. Malíře, fotografy, zpěváky, ale i herce. Ti, jimž bylo dle našeho mínění přidáno do vínku více nadání než nám.

Soubor kreativních schopností

Co je ale ona kreativita, která určuje naši schopnost tvoření? Píše se, že toto slovo obsahuje zvláštní soubor schopností, které umožňují uměleckou činnost. O kterých zvláštních schopnostech mluvíme? Lze je popsat slovy jako intuice, cítění, představivost.

V sedmdesátých letech si odborníci mysleli, že kreativita je úzce spojena s mírou inteligence. Toto tvrzení bylo vyvráceno, a jak uvádějí Dacey a Lennon ve své knize Kreativita, pro vysokou míru tvořivosti není zapotřebí mimořádná inteligence. Ba naopak, někdy může být dokonce vysoké IQ překážkou v kreativním myšlení. Tedy logika a systematické myšlení, jež jsou uloženy v levé mozkové hemisféře a pojí se s výškou IQ, nejsou těmi vlastnostmi, které z nás dělají umělce.

Potlačená stránka kreativity

Schopnosti popisující kreativního člověka nápadně zasahují do ženské polarity nás samotných. Do oné intuitivní, vnímavé, citlivé stránky, která je pojena s levou stranou těla, s pravou mozkovou hemisférou, s nádí (energetickým kanálkem) nazývající se ida. Je to ta polovina nás, která je onou druhou, tedy stránkou mužskou s úzkým úhlem pohledu na věc, s povahou aktivní, dynamickou a teplou, v dnešním pojetí světa uzurpována. Je to ta stránka, která v nás byla slovy: „Nebreč, vždyť už jsi velká holka“ či „Kluci nebrečí, tak se vzmuž“ podvědomě potlačena. Stránka, kterou stydlivě skrýváme před okolím pod tvrdou krustou. Stránka, za kterou si dle autorit, jakými jsou rodiče či učitelé, nic nekoupíme. Stránka kreativní, plná intuice, tvořivosti, hrající si s barvami, obrazci, symboly. Je to tedy ukryté umění v každém z nás.

Každý je umělcem

Každý může malovat, každý může zpívat, každý může být umělcem. Jen tomu věřit a trénovat. A co bychom měli trénovat? Nikoliv svaly, rozvoj síly a vytrvalosti, ale jemnost. Nikoliv pohled ven, ale pohled dovnitř. To nám svým přístupem umožňuje jóga. 

Rybí oko jogínovo

Za fyziologii jógy můžeme považovat systém čaker, jenž je v dnešní době alespoň svým názvem znám. Systém čaker pojednává o šesti či sedmi (záleží z jakého učení informaci přebíráme) energetických centrech stoupajících podél páteře. Každé centrum, čakra, se pojí s určitým tématem a vlastnostmi. Šestá čakra, ádžňa, jež je často nazývána právě třetím okem nejspíše díky svému umístění mezi obočím, je spojena s imaginativním myšlením, což je myšlení obrazné pomocí představ a intuice. Jsou to tedy schopnosti, které svým obsahem opisují kreativitu.

Praktická příručka jogína

Obrácený pohled na svět z obrácené pozice. Pozice inverzní svým působením ulehčují práci srdci a prokrvují zejména přední laloky mozku, jenž ukrývá hypofýzu, podvěsek mozkový, který je spojen se šestou čakrou, třetím okem. Pozice přivádí vitální energii podél páteře směrem k šesté čakře. I proto pár chvil ve svíčce mezi poradou či v průběhu psaní článků může být lepším pomocníkem než hrnek kávy. Nezapomeňme však po svíčce, po pozici sarvangásany, zůstat na pár chvil s přitaženými koleny k hrudníku či doplnit pozici mostem, setubandhásanou a rybou, matsjásanou.

Praxí na jemnější úrovni prohlubující intuitivní stránku v nás je praxe pránájámy čandra vilóma. Čandra znamená měsíc pojící se s levou nosní dírkou, idou, a pravou mozkovou hemisférou. Jde tedy o dech skrze levou nosní dírku, jenž aktivuje ony vlastnosti klidu a intuice. Chvíle klidného sedu ať už na kancelářské židli, či ve zkříženém sedu na koberci s čin mudrou v ruce levé (spojen ukazováček a palec) a s višnu mudrou v ruce pravé (ukazováček a prostředníček ohnut do dlaně) přizvané blízko před tvář a rozehrávající uzavřením pravé nosní dírky za použití palce měsíční dech skrze volnou levou nosní dírku nám může být dalším krůčkem v praxi k jemnému cítění kreativního jedince.

Pokročilejší jogínská technika spadající nejen do očistných, ale také do koncentračních technik trátak se dle starých textů užívá právě na rozvoj jasnozřivosti šesté čakry pojící se se světlem. Upřený pohled do plamene hořící svíčky je velmi pročišťující na úrovni mysli a rovině třetího oka. Pokud se s touto technikou seznámíme blíže a věnujeme jí jednou za čas kousek z večera, účinek jistě zaznamená každý.

Sečteno podtrženo. Praxe vyrovnávající svět povahy analytické a racionální, bez úsilí a soutěživosti, je praxí, kterou bychom měli vyzdvihnout. To vše nám pomůže k projevení své jemnosti, své intuice a kreativity.

Tvůrčí činnost jako terapie

Všechna tvůrčí konání, jakými jsou psaní, kreslení, malba i koncentrace s představivostí mají jedno společné, a to je převládající činnost pravé mozkové hemisféry nad levou. Tedy ženská nad mužskou. Intuitivní nad analytickou. A tak může činorodý jogín rozvíjet kreativní cítění a schopnosti třetího oka nejen skrze praxi jógy, ale i skrze tvůrčí činnost. Ať jde o fotografování za použití zajímavého objektivu, jako je například rybí oko, či skrze sepisování myšlenek, jež někdy mohou vyústit v zajímavý sborník úvah.

Zpěv (a zpět) ke konci...

Nyní na lekci sepínám dlaně do andžalí mudry před hrudní kostí, otevírám, bez většího studu, ústa a nechávám znít slova s melodií děkující velkému mudrcovi Pataňdžalimu za učení jógy. Zpěv se nese sálem a já vzpomínám na svého učitele hudební výchovy. Nyní věřím, že umělcem se může stát opravdu každý. Nemusíme být hercem, malířem či sochařem, abychom mohli projevovat svou kreativní stránku. Můžeme být třeba právníkem, ale kreativním právníkem s širším rozměrem pohledu s tvůrčím přístupem.

Otázka nakonec: Jde ale opravdu o kreativitu, anebo o zbavení se strachu z neúspěchu, jenž nám brání jít si za svým snem? Posuďte sami.

Použitá literatura: DACEY, J. S.; LENNON, K. H.. Kreativita. Praha: Grada, 2000

• autor: Šárka Konečná
• www.jogovna.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com