Pod peřinou teplo. Už už chceme vytáhnout jedno chodidlo a dotknout se toho rána palcem dřevěné podlahy, když v tom se k nám přivinou silné paže partnera a přitáhnou si naše rozespalé tělo těsněji do svého objetí. A tak rukou pouze nahmatáme budík a umlčíme jej. Jen minutku, řekneme si, ale přesto víme, že z minutky se snadno může stát i několik desítek minut. A také že ano. Když otevřeme oči, s hrůzou zjistíme, že nás za okny vítají první paprsky slunce a na budíku namísto pečlivě nastaveného času 5:20 je 6:50. Rychle vyskakujeme z postele rovnou do kalhot. Neubráníme se úsměvu nad vzpomínkou na známý večerníček Jája a Pája, kdy kluci skákali z pece přímo do kalhot zavěšených na kšandách. A i když si nepamatujeme jméno toho, jenž je vždy proskočil a netrefil se, přirovnáváme se s upřímným smíchem právě k němu. To když máme jednu nohu v těsných legínách a na druhé nemotorně poskakujeme po bytě.

Smích nás však přejde hned v koupelně. V nepozornosti a ve spěšném jednání vymáčkneme ájurvédskou pastu na oblíbené tričko, namísto na zubní kartáček s přírodními štětinami. Rty si opaříme horkou vodou, po které každé ráno lační naše střeva, a při prolévání nosu jogínskou technikou jala-neti zakřičíme bolestí, kdy jsme si do vlažné vody nasypali v nepozornosti sůl nikoliv v množství čajové lžičky, ale rovnou lžíce polévkové. A vlastní praxe ásan? Jógová podložka zůstává smutně smotaná v rohu s protahujícím se psem opřeným svými packami o její vrcholek. Tolik ranní jógová praxe. Někdy se zkrátka nepovede podle našich představ. Někdy zkrátka není čas. Zamykáme byt a utíkáme na metro.

Lidé se na sebe toho rána nejen mačkají, ale zoufale mračí, a tak cestou raději vypočítáváme všechny nadcházející úkony, které nás čekají, a přenášíme se v myšlenkách někam do budoucna. Prudší zastavení řidiče metra nás dovede zpět z myšlenkových sfér. To už zatřepeme hlavou a zpozorníme při výrazném hlášení Ukončete prosím výstup a nástup, dveře se zavírají. V poslední chvíli vyskakujeme na stanici Můstek. Uf, to bylo o vous – utíráme si pot z čela a spěšně přidáváme do kroku, abychom se dostali z útrob podzemky co nejrychleji. To, že při tom strčíme do ploužícího se pána, pomineme. Máme přeci naspěch. Den nepočká. Anebo ano?

Tlačící se zhuštěná fronta těl nám nedovolí jinak než zpomalit do kroku šouravého. A právě v ten okamžik, v okamžik zpomalení, se náš pohled střetne s pánem stojícím v rohu. Tedy pohled se střetne s bílou holí, o kterou má opřené obě dlaně a starý kelímek od bílého jogurtu. Zastavujeme se. To, že do nás strkají těla bez výrazu, oči nasměrované do svítících mobilních displejů, není důležité. Zašátráme v kapse, vytahujeme jediné drobné, které nám po včerejším nákupu toaletního papíru do jógového studia zbyly. Bohužel, čtečku platebních karet onen pán zajisté nemá. Přistupujeme blíže, vhazujeme mince na dno prázdného kelímku. Když zacinkají o dno, opatrně vzhlédneme do tváře muže. Do otevřených očí upřených někam za nás. Prostor kolem jeho úst je i přes nepřízeň osudu uvolněný. Bodne nás u srdce. Otevíráme své, do této doby pevně semknuté, rty a přímo ze středu svého srdce necháváme rozeznít upřímná slova: Hezký den. Muž pokyne hlavou a okamžitě opáčí: Děkuji, Vám také.

Pocit tepla přímo za hrudní kostí, na který jsme v zápalu všech denních povinností zapomněli, byl zpět. Pokyneme hlavou a bradu mírně stáhneme ke krční jamce na znak pokory tak nějak automaticky a přirozeně. I přes to, že nás muž nevidí. Odcházíme a jako v oparu nastupujeme na eskalátor. Zavíráme oči a necháváme doznít právě prožité. Karma jógu, jednu ze čtyř hlavních cest jógy. Cestu nezištné pomoci, cestu činu. Vyjíždíme na ulici v samotném centru Prahy. Nadechujeme se.

Karma jóga je jedna ze čtyř hlavních cest jógy. Je to cesta, která učí jedince ovládat jeho jednání a jednat tak, aby bylo dosaženo osvobození, tedy dosažení cíle jógy. Sanskrtské slovo karma je odvozeno od kořene kr-, karóti, což znamená něco dělat, tvořit, činit. Karma tedy znamená naše konání, ale zároveň obsahuje to, co z našich činů vyplývá. Tedy ovoce činů. Nikdo není zbaven činnosti. Otázkou je, zdali se z hlediska jógy člověk zabývá činností užitečnou, mysl očišťující a osvobozující či sobě a světu prospěšnou. Nezapomínejme však, že i myšlenka je pohyb, že i myšlenka je činností. A tak bychom měli myslet, cítit i konat čistě a pravdivě, neboli v satje. Nakonec zjistíme, že právě toto je pro nás hlubší jógovou praxí než pořádný záklon.

„Karma jóga je spojení s Bohem pomocí práce.“ (Sri Ramakrišna verš 814)

Za rohem kupujeme květiny růžové barvy. Mladá slečna za pultem nám vrací peníze nazpět se slovy: Omlouvám se, musím vám vrátit v drobných. Odpovídáme, že nevadí. Mince zasunujeme hlouběji do kapsy. Už teď víme, že se nám budou hodit. Další i další ráno vhazujeme mince s úsměvem a takovým hřejivým pocitem za hrudní kostí na dno plastového kelímku za připojení stejné věty, na kterou je nám každé ráno stejně odpovídáno.

Hezký den – Děkuji, Vám také.

Je to naše taková společná praxe. Praxe laskavých činů, praxe nezištné pomoci, praxe, která skrze nás prospívá celku.

• autor: Šárka Konečná
• www.jogovna.cz
• zdroj fotky: archiv autora