Proč meditujeme? Meditujeme, protože tento svět nás nemůže naplnit. Takzvaný mír, který cítíme ve svém každodenním životě, je pět minut klidu po deseti hodinách úzkosti, starostí a zklamání. Jsme stále vydáni napospas negativním silám, které jsou všude kolem nás: žárlivosti, strachu, pochybám, starostem, úzkosti a beznaději. Tyto síly jsou jako opice. Když se unaví kousáním a několik minut odpočívají, říkáme, že zažíváme mír. Ale to vůbec není skutečný mír, protože v dalším okamžiku nás opět napadají.
Pouze prostřednictvím meditace můžeme získat trvalý mír, božský mír. Když ráno oduševněle meditujeme a získáme mír třeba na jedinou minutu, tato jedna minuta míru prostoupí celý náš den. A je-li naše meditace meditací nejvyššího stupně, dosáhneme skutečného nepomíjivého míru, světla a blaženosti. Potřebujeme meditaci, protože chceme vrůst do světla a naplnit se světlem. Je-li toto naše aspirace, je-li toto naše žízeň, pak je meditace jedinou cestou. Pokud cítíme, že jsme spokojeni s tím, co máme a čím jsme, pak do říše meditace nemusíme vstupovat. Důvodem, proč začínáme s meditací, je to, že máme vnitřní hlad. Cítíme, že uvnitř nás je cosi zářivého, cosi nesmírného, cosi božského. Cítíme, že to velmi nutně potřebujeme, jenom k tomu teď nemáme přístup. Náš vnitřní hlad vychází z duchovní potřeby.

Vědomá snaha
Meditace neznamená pouze pět nebo deset minut tiše sedět. Vyžaduje vědomé úsilí. Musíme přimět mysl, aby se ztišila a zklidnila. Zároveň musí být natolik pozorná, aby nedovolila vejít rozptylujícím myšlenkám nebo touhám. Když dokážeme mysl uklidnit a ztišit, ucítíme, jak v našem nitru svítá nové stvoření. Je-li mysl prázdná a klidná a z celé naší bytosti se stane prázdná nádoba, naše vnitřní bytost může pozvat nekonečný mír, světlo a blaženost, aby do této nádoby vstoupily a naplnily ji. To je meditace.

Jak mám začít?
Jste-li úplný začátečník, můžete začít čtením několika duchovních knih či písem. Dají vám inspiraci. Měli byste číst knihy duchovních Mistrů, ke kterým máte naprostou důvěru. Jsou Mistři, kteří dosáhli nejvyššího vědomí, a čtením jejich knih můžete získat inspiraci.

Také je dobré stýkat se s lidmi, kteří již určitou dobu meditují. Tito lidé nejsou možná s to vás učit, ale dokáží vás inspirovat. I když mezi nimi jen budete sedět při meditaci, vaše vnitřní bytost od nich nevědomě načerpá určitou meditační sílu. Nic nekradete, vaše vnitřní bytost od nich pouze získává pomoc, aniž byste o tom navenek věděli.
Zpočátku byste neměli na meditaci ani myslet. Zkuste si prostě stanovit určitou denní dobu, kdy se budete snažit být klidní a tiší, a ciťte, že těchto pět minut patří vaší vnitřní bytosti a nikomu jinému. Pravidelnost je ohromně důležitá. To, co potřebujete, je pravidelné cvičení v pravidelnou dobu.

Některá základní cvičení
Když začínáte meditovat, pokaždé se snažte cítit, že jste dítě. Dokud je člověk dítě, jeho mysl není rozvinutá. Ve věku dvanácti či třinácti let začíná mysl pracovat na intelektuální úrovni. Do té doby je dítě pouze srdcem. Cítí, že nic neví. Nemá žádné předpojaté představy o meditaci a duchovním životě. Chce se vše učit od začátku.
Ciťte, že jste dítě, a pak se pokuste cítit, že stojíte v květinové zahradě. Tato květinová zahrada je vaše srdce. Dítě si vydrží hrát v zahradě celé hodiny. Chodí od květiny ke květině, ale ze zahrady neodchází, protože se raduje z krásy a vůně každého květu. Ciťte, že uvnitř vás je zahrada a vy v ní můžete zůstat tak dlouho, jak chcete.

Uvědomování si dechu
Když usedáte k meditaci, snažte se dýchat tak pomalu a tiše, jak je to jen možné, takže kdyby vám dal někdo k nosu tenkou nit, ani by se nepohnula. A když vydechujete, pokuste se vydechovat dokonce ještě pomaleji, než jste se nadechovali. Je-li to možné, udělejte mezi koncem výdechu a začátkem nádechu krátkou přestávku. Pokud to dokážete, na několik vteřin zadržte dech. Ale je-li to obtížné, nedělejte to. Nikdy během meditace nedělejte nic, co by pro vás bylo fyzicky nepohodlné.

Meditace je božský dar. Meditace zjednodušuje náš vnější život a posiluje náš vnitřní život. Meditace nám dává přirozený a spontánní život, život, který se stává tak přirozeným a spontánním, že nemůžeme dýchat, aniž bychom si byli vědomi své vlastní božskosti.

• Text: výběr z knihy „Meditace“ od Sri Chinmoye
• http://knihy.madalbal.cz/node/8