Jádžňavalkja je nejstarší ze všech jogínů, o kterých jsme zatím mluvili. Objevuje se už v těch nejstarších upanišadách a jeho život je skryt v šerém dávnověku. Je možné, že šlo o skutečnou historickou postavu. V takovém případě by žil nejspíše v 8. nebo v 7. století př. n. l. v království Vidéha, které se nacházelo na severovýchodě dnešní Indie a v Biháru. Je s ním spojeno mnoho duchovních textů. Většina z nich je psána jako dialog, kdy se různí mudrci ptají Jádžňavalkji na všelijaké otázky. Je ale zřejmé, že velká část těchto děl musela vzniknout až dlouho po jeho smrti.

S jistotou o jeho životě nevíme vůbec nic. Pokud skutečně žil a můžeme považovat za spolehlivý zdroj nejstarší upanišady (hlavně Brhadáranjakópanišad), tak známe především jeho filosofické a duchovní názory a pouze jeden fakt z jeho života, a totiž to, že se oženil. Měl dokonce rovnou dvě manželky (více o nich později). To je docela důležitý fakt, protože všichni jogíni, o kterých jsme doposud mluvili, žili jako potulní mniši (sannjásini/sádhuové) a neměli rodiny. V tom je nám Jádžňavalkja blízký. 

Studium u Vaišampájany

Jádžňavalkja se narodil do bráhmanské rodiny a každý správný bráhman věnuje začátek svého života studiu. Jeho otec ho proto poslal za známým učitelem Vaišampájanou, který byl žákem samotného Vjásy a také Jádžňavalkjovým strýcem. V té době začínali chlapci se studiem asi v osmi letech a po dobu studia bydleli u učitele. Tomuto způsobu studia se říkala gurukula (doslova „dům učitele“). U Vaišampájany studovalo prý tři sta šedesát pět studentů. Jádžňavalkja byl výborný student. Učil se rychle a díky tomu se brzy stal předním Vaišampájanovým studentem.

Jednoho dne se tehdejší mudrci usnesli, že udělají velké setkání, kterého se budou muset všichni mudrci zúčastnit. Kdyby se ho někdo z nich nezúčastnil, dopustil by se hříchu brahmahatji („zavraždění bráhmana“, jeden z nejtěžších hříchů). Bohužel zrovna den setkání vycházel na den, kdy Vaišampájana musel provést zádušní obřady pro svého otce. Zádušní obřady (šráddha) se nedají odložit, ale hřích je možné odčinit, takže se rozhodl, že radši vykoná obřady a na setkání nepůjde.

Teď bylo potřeba zbavit se tohoto velkého hříchu (brahmahatja). Přikázal proto všem svým žákům, aby vykonávali přísnou askezi a odpovídající rituály. Jádžňavalkja mu řekl: „Pane, ostatní žáci nejsou tak dobří a bude to pro ně náročné. Nech mě vykonat vše samotného.“ Vaišampájana se na něj rozzlobil: „Kdo si myslíš, že jsi, že ti ostatní žáci nepřijdou dost dobří? Nepovyšuj se nad ostatní. Okamžitě mi vrať vše, co ses naučil, a jdi pryč.“

Jádžňavalkja proto vyzvracel celou Jadžurvédu, kterou se od Vaišampájany naučil, a odešel. Tato část Jadžurvédyse později stala známá jako Krišna Jadžurvéda (Černá Jadžurvéda). Ostatní žáci nechtěli nechat všechny tyto znalosti být a snědli vše, co Jádžňavalkja vyzvracel, v podobě ptáků zvaných Tittiri. Proto se této části véd dnes také říká Taittiríja Jadžurvéda. 

Bez lidského učitele

Jádžňavalkja se rozhodl, že nemá cenu mít lidského učitele. Vydal se ke Ganze a zde meditoval na slavnou Gájatrí mantru. Nakonec se mu zjevila samotná bohyně této mantry (ta se také jmenuje Gájatrí) a on ji požádal o požehnání, aby nalezl skutečného učitele. Bohyně mu vysvětlila, jak má meditovat na slunce. Jádžňavalkja se podle toho zařídil a meditoval bez ustání na boha slunce Súrju. Ten se mu nakonec zjevil a naučil ho do té doby neznámou část Jadžurvédy, která je nyní označována jako Šukla Jadžurvéda(Bílá Jadžurvéda). Díky tomu, že se jí Jádžňavalkja naučil přímo od boha Súrji, rychle ji ovládl a mohl ji pak začít učit své žáky. Tehdy se znalost véd nepředávala písemně (což vlastně platí dodnes), ale ústně. Každý student se musel nazpaměť naučit přesně recitovat danou část véd. Díky Jádžňavalkjovi jsme získali a dodnes máme zachovanou Šukla Jadžurvédu. 

Gárgí a Kátjájaní

Jádžňavalkja měl dvě manželky a obě vystupují v jeho dialozích v upanišadách. Představují dva protiklady: Kátjájaní se stará pouze o světské věci, zatímco Gárgí je filosofka a touží po duchovním poznání. „Jádžňavalkja měl pak dvě manželky. Maitréjí [Gárgí] a Kátjájaní. Z nich se Maitréjí účastnila rozprav o brahmanu, kdežto Kátjájaní měla jen ženské vědomosti.“ (Brhadáranjakópanišad IV.5.1, př. D. Zbavitel) V mnoha dialozích se Gárgí ptá Jádžňavalkji na obtížné otázky a někdy ho přímo zkouší z jeho znalostí. Zajímavé je to i z toho pohledu, že vznik Brhadáranjakópanišady, kde již Gárgí vystupuje, lehce předchází vzniku klasické řecké filosofie a v Řecku by v té době bylo naprosto nemyslitelné, aby žena byla filosofkou.

Gárgí skutečně touží po poznání, a proto se jí ho také od Jádžňavalkji dostane. V mnoha dialozích dává nejhlubší odpovědi právě jí. Když se Jádžňavalkja rozhodne, že je již starý a že odejde do bezdomoví, zavolá si Gárgí, aby ji zaopatřil. Gárgí se ho ale zeptá: „I kdyby byla celá tato země plná bohatství mou, vznešený pane, stala bych se tím nesmrtelnou?“ „Ne,“ odvětil Jádžňavalkja. „Tvůj život by byl, jako je život boháčů. Není naděje získání nesmrtelnosti bohatstvím.“ Nato pravila Maitréjí: „Co bych si tedy počala s tím, co mě neučiní nesmrtelnou? Pověz mi [raději], vznešený pane, co víš.“ Nato pravil Jádžňavalkja: „Jsi mi věru milá a mile hovoříš. Pojď, sedni si, vyložím ti to: ty pak uvažuj o mém výkladu.“ (Brhadáranjakópanišad II.4.2–4, př. D. Zbavitel)

Později pak hinduismus začal znemožňovat ženám vzdělání, praxi jógy apod. Ve 20. století pak např. Šrí T. Krišnamačarja (učitel Pattabhiho Joise, B. K. S. Iyengara, A. G. Mohana, Šrívatsa Rámasvámího a dalších) a někteří další učenci argumentovali, že odepírání vzdělanosti ženám porušuje nařízení písem. A jako příklad uváděli právě Gárgí. Krišnamačarja byl jedním z prvních, kdo učil jógu a recitaci véd též ženy, a právě na Gárgí ukazoval, že nejde o nic nového.

Král Džanaka

Jedním z nejslavnějších králů indické mytologie (a možná i historie) je bezesporu Džanaka. Ten vládl království Vidéha, které se nacházelo na severovýchodě dnešní Indie (částečně už v Biháru). Džanaka byl mimo jiné otcem Síty, kterou si později vzal princ Ráma – jeden ze slavných inkarnací boha Višnua, jehož příběh je námětem eposu Rámájana.

Džanaka byl příkladným králem a také byl hluboce duchovní. Mnoho duchovních textů je sepsáno jako rozhovory krále Džanaky s různými mudrci (např. Aštávakragíta je rozhovorem Džanaky a Aštávakry). Džanaka se jednoho dne rozhodl, že zjistí, kdo je nejlepším z mudrců (bráhmanů). Svolal proto všechny mudrce na svůj dvůr a vyhlásil, že nejlepší z nich od něj dostane tisíc krav s pozlacenými rohy. Nikdo ze shromážděných mudrců se nechtěl hlásit jako nejlepší, aby nevypadal pyšně. Jen Jádžňavalkja se zvedl a rovnou řekl svým žákům, ať ty krávu zaženou k němu domů. To hned ostatní mudrce probralo: „Taková drzost! Prohlásit se za nejlepšího!“ A všichni se s ním jeden po druhém pustili do debaty. Debaty byly tehdy velká věc (vzpomeňme si, když jsme v minulém díle mluvili o Šankaráčárjovi a jeho debatách). Jádžňavalkja ale snadno své soupeře porážel. Podle jedné verze tohoto příběhu se ve finále utkal právě se svou ženou Gárgí a ta mu dala nejvíc zabrat. Nakonec ale vyhrál a Džanaka ho prohlásil za největšího mudrce a daroval mu oněch tisíc krav.

Jádžňavalkjova jóga

Teď přichází důležitá otázka, co má Jádžňavalkja společného s jógou? Bývá hlavně oceňován jako ten, kdo přinesl Šukla Jadžurvédu, která popisuje cestu k absolutnu (to Krišna Jadžurvéda neobsahuje). Ale mnoho textů ho spojuje i s jógou jako konkrétním duchovním oborem. Např. Dattátréjajógašástra (což je nejstarší spis, který svou nauku označuje jako „hathajóga“, cca 13. stol.) popisuje, že Jádžňavalkja učil osmidílnou jógu (aštangajóga). Existují také hned dva jógové spisy, které se k němu hlásí. Jsou to Brhad-jógi-Jádžňavalkja smrti a Jóga Jádžňavalkja (oba se objevují i pod jinými názvy). V tom druhém spise učí Jádžňavalkja svou ženu Gárgí jednotlivé kroky osmidílné jógy (aštangajóga), kterou popsal Pataňdžali ve svých Jógasútrách. Najdeme tu popisy jam a nijam (zde jich je u každé deset), několik ásan, techniky různých pránájám, postup pro provádění pratjáhárya různé pokročilé meditační techniky. Z čistě historického hlediska je tento spis zajímavý tím, že vznikl mezi lety 900 až 1350 (podle D. Wujastyka) a hodně pozdějších textů z něj čerpalo (např. Hathajógapradípika). Navíc zde Jádžňavalkja představuje jógu vhodnou i pro hospodáře. „Osvobození má na dosah ten, kdo stále vykonává své každodenní povinnosti, [ale] udržuje si při nich poznání a zřekl se plodů [činů]. Spojení mezi činy a jógou, které dříve popsal Brahma, bylo nyní vysvětleno se všemi částmi a podčástmi. Také ty [Gárgí] nyní praktikuj osmidílnou jógu (aštangajóga) začínající jamami atd. a dosáhni osvobození (nirvána).“ (Jóga Jádžňavalkja X.21–24)

• autor: David Dostal
• www.korenyastangajogy.cz
• foto: Shutterstock.com