Pevně a nehnutě. Jako hora

07. 10. 2018


Tadásana. Poloha hory. Jedna ze základních ásan. Řada dalších z ní vychází. Na první pohled jednoduchá, na druhý už zase tolik ne. Člověk v ní stojí vzpřímený pevně a nehnutě jako hora. Odtud její pojmenování.

Stoj snožný. Stehna, kolena, lýtka a palce nohou se dotýkají. V bocích, stehnech i kolenou se vytáhneme. Vnímáme tři body opory na chodidlech a vpíjíme je do země. Váha těla je rovnoměrně rozprostřena po celých chodidlech. Všechny tři body opory jsou na podložce. V kontaktu se zemí. Za zavřenýma očima hledáme rovnováhu a stabilitu. Za temenem hlavy se vytahujeme vzhůru, kostrč padá dolů mezi paty. Ruce jsou volně svěšeny podél těla, dlaněmi obrácenými buď k tělu, nebo vpřed. Zaujímáme polohu hory. Tadásanu. A hledáme v ní pevnost a nehnutost, jakou vykazují majestátní a úctyhodné hory, které tu s námi jsou od nepaměti. Přesněji řečeno tu pevnost a nehnutost hledáme s její pomocí. Uvnitř sebe.

Vzpřímeně stát, rovně jednat

Stojíme vzpřímeně, nohy u sebe, chodidla celou plochou na zemi. Všímejte si, jak se v tomto vzpřímeném postoji cítíte. Je vám příjemný? Přirozený? Zkuste si vybavit, jak často tak vzpřímeně stojíte v každodenním životě. V běžných situacích, které vás dnes a denně potkávají. Daří se vám stát vzpřímeně? A jednat zpříma? Reagovat rovně na vše, co vás potkává? Ruku na srdce. Tomu, jak stojíme, obzvláště, je-li to delší dobu na jednom místě, dnes věnujeme velmi málo pozornosti. Stejně jako tomu, jak tento postoj vnější souvisí s postojem vnitřním. Kulatíme ramena, hrbíme se, ulevujeme si a choulíme se do sebe. Obcházíme překážky, snažíme se vykličkovat z problémů, místo toho, abychom je řešili. Proto je v józe vzpřímený postoj velmi významný. Klade důraz na rovnost. Postoje vnějšího i vnitřního. Těla i ducha. Stání i jednání.

Nevyváženost těla i mysli

Mnozí lidé také stojí na jedné noze (jedné noze ulevují, krčí ji) nebo chodidla vytáčejí vně. Další přenášejí váhu těla na paty nebo na vnitřní strany chodidel. Pokud není váha těla rovnoměrně rozložena na obě chodidla, nakláníme se dopředu, dozadu nebo do stran. Získáváme různé deformace nohou, páteře, orgánů. Jsme rozháraní, nevyvážení a unavení. Fyzicky i vnitřně. Těžko setrváváme na jednom místě, máme tendence spěchat, utíkat, být neustále v pohybu. Uniká nám krása přítomnosti, neumíme „vypnout“ a odpočívat. Jednoduše být. Co nám dělá největší problém? Být sami se sebou. A tak, když nevyhledáváme věčnou společnost velkého množství lidí, se obklopujeme elektronikou – posloucháme hudbu, díváme se na televizi, hrajeme si s telefonem. Nejsme schopni zacílit pozornost a udržet ji na jeden směr, jsme roztěkaní a nekoncentrovaní.

Pomáhá s růstem i zácpou

Při tadásaně, a správném postoji, by chodidla měla být vždy paralelně. I při stoji mírně rozkročném. Páteř má být vždy vzpřímená. To neznamená křečovitě narovnaná. Jen vzpřímená. Volně, přirozeně. Kostrč padá dolů mezi paty, za temenem hlavy se vytahujeme vzhůru. Nic jiného v tom není. Pohled, i za zavřenýma očima, směřuje sebevědomě, ale ne nadutě, vpřed. Jakmile naleznete v tadásaně pevnost, můžete vyzkoušet variaci. Paže mohou být vzpaženy a obráceny dlaněmi k sobě. Dlaně mohou být spojeny nebo otočeny vzhůru s propletenými prsty. Tadásana se vzpažením, spojena s chůzí, se doporučuje praktikovat dětem opožděným ve vzrůstu. Pomáhá též při chronickém sklonu k zácpě. Před jejím praktikováním vypijte v takovém případě ráno na lačný žaludek 3–4 sklenice studené nebo mírně vlažné vody.

 

  • autor: Kateřina Hájková
  • foto: Shutterstock.com

Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket