Tělo leží, nikdo po něm nic nechce. A já si poprvé všímám, jak jsem neklidná, jak jsou neklidní i všichni kolem. Máme tendenci se ošívat, přemýšlet, podrbat se, aspoň trošku se pohnout a zkontrolovat, kolik je hodin: “Panebože, teprve uběhla minuta!”. Občas je to náročnější než celá praxe, viďte?

Často se říká, že šavasána je nejtěžší jógová pozice. A ono to dobře vystihuje naši dobu: mnoho z nás umí zabrat, ale neumí povolit. Umíme mobilizovat síly, splnit další úkol a fungovat ještě chvíli na rezervu. Když máme jen ležet a nic nevyrábět, nervový systém najednou nemá čím překrýt to, co se v něm celý den hromadilo.

Tělo, které stále čeká další úkol

Autonomní nervový systém řídí velkou část procesů, které nemusíme vědomě ovládat, ať to je srdeční rytmus, krevní tlak, trávení nebo reakci na ohrožení. Jeho takzvaná sympatická větev pomáhá mobilizovat energii: zrychluje tep, zvyšuje bdělost a připravuje tělo k akci. Parasympatická větev se více uplatňuje při obnově, trávení a odpočinku. Zdravý organismus potřebuje obojí a především schopnost pružně mezi různými stavy přecházet.

Krátká stresová reakce je užitečná. Problém přichází, když je těch stresových reakcí hodně za sebou. Když vám přijde smska, někdo volá, přijde mail, řešíte konflikt doma. Nejde vám ve skutečnosti o život, ale reakce těla je taková, jako kdyby ano. 

Do hry vstupuje i osa hypotalamus–hypofýza–nadledvinky, která se podílí na hormonální stresové odpovědi včetně uvolňování kortizolu. Při dlouhodobé zátěži není problémem jeden „vysoký kortizol“. Pokud ale stres zažíváte často, může narušovat regulaci celého systému, spánek, náladu i schopnost regenerace. Vyčerpání proto nikdy nepovažujte za slabou vůli. Spíš sledujte, v jakém prostředí se pohybujete a jestli po vás náhodou neustále nežádá být v pohotovosti. 

Existuje vyhoření?

Slovo vyhoření dnes používáme téměř pro každou únavu, ale vyhoření a únava nejsou totéž. Světová zdravotnická organizace popisuje burn-out jako důsledek chronického pracovního stresu, který se nepodařilo zvládnout. Charakterizuje jej vyčerpání, rostoucí odstup či cynismus ve vztahu k práci a pokles profesní účinnosti. Zároveň ho v klasifikaci ICD-11 nevede jako samostatnou nemoc, nýbrž jako jev spojený s pracovním prostředím.

To ale neznamená, že by byl problém malý. Průzkum EU-OSHA z roku 2025 mezi více než 25 tisíci pracovníky v Evropské unii ukázal, že 44 procent zažívá silný časový tlak nebo pracovní přetížení. České výsledky komerčního STADA Health Reportu 2025 jsou ještě výraznější: zkušenost s vyhořením, stavem na jeho hraně nebo odpovídajícími příznaky uvedlo 71 % dotázaných. 

Možná jsme se naučili považovat chronickou únavu za součást dospělosti. Odpočinek si potřebujeme zasloužit, volný den proměníme v seznam úkolů a i péči o sebe dokážeme pojmout výkonově: počet kroků, série, lekce, skóre spánku. Nervový systém však nečte naše tabulky. Potřebuje jen čas, kdy po něm nikdo nic nechce.

Stres, který v noci nespí

Spánek a stres jsou často propojené nádoby. Napětí ztěžuje usínání a prohlubuje noční bdělost, špatný spánek zase zvyšuje citlivost na stres a oslabuje schopnost regulovat emoce. Člověk pak další den reaguje prudčeji na podněty, které by po dobrém odpočinku zvládl snáze. Nejde tedy jen o počet hodin v posteli, ale také o to, zda organismus dokáže opustit stav pohotovosti. Čím více se snažíme okamžitě usnout, tím více kontrolujeme, zda už spíme, a tím více zůstáváme bdělí.

Najdi si svoji šavasánu

Když se po dynamické praxi uložíme do šavásany, zmizí úkol, za kterým jste šli. Pozornost se přesune dovnitř. Najednou můžeme výrazněji vnímat tlukot srdce, sevřenou čelist, mělký dech, únavu nebo myšlenky, které pohyb na chvíli překryl. U někoho se objeví nuda, u jiného podráždění, smutek či potřeba okamžitě vstát.

To neznamená, že šavásanu dělá špatně, nebo ji neumí. Relaxovat na povel se moc nedá a stejně tak se nedá nařídit klid. Přechod z vysoké aktivace do spočinutí může chvíli trvat. Pro člověka dlouhodobě zvyklého na napětí může být nečinnost nezvyklá, někdy dokonce ohrožující. A lidem s traumatickou zkušeností nemusí vyhovovat ani zavřené oči, ticho nebo nehybnost. Bezpečnější může být nechat oči pootevřené, pokrčit nohy, přikrýt se, položit si dlaň na tělo nebo zvolit jinou odpočinkovou polohu. Dobrá lekce nenutí člověka relaxovat „správně“. Nabízí podmínky, v nichž může tělo postupně zjistit, že teď opravdu nemusí nic řešit. Nebojte se a zkoušejte si najít svoji vlastní šavasánu.

Můj terapeut? Hory a moře

Tuhle zkušenost znám i sama. V období, kdy je práce hodně a jednotlivé role se skládají jedna na druhou, dokážu fungovat překvapivě dlouho. Tělo drží tempo, hlava organizuje a únava se odsouvá na dobu, „až bude klid“. Jenže když klid konečně přijde, nemusí přijít okamžitá úleva.

Obvykle vycítím, že potřebuju meditovat, praktikovat pranajámu nebo jen ležet v šavasaně o kousek déle. A obvykle se mi to v tomto období vůbec nedaří. Přestala jsem si to vyčítat. Jen pozoruju, jak mi to nejde a nechávám to být. Po pár dnech, kdy mám více prostoru se zklidnit, se opravdu zklidním. 

Úplně nejrychleji dostávám své tělo a mysl do klidu na dvou místech: v horách a u moře. Mají na mne podobný vliv. Zažívám tam pocit návratu domů, víc se vnímám, pokud zrovna nelezu nějaký trek, tak mám i klidnější tepovku. Univerzální návod na dokonalou regeneraci ale nemám. A možná je to dobře, protože by se z toho stal další projekt, ve kterém jde selhat.

Pamatujte na to, že jóga nemá a nemůže kompenzovat nesnesitelné pracovní podmínky, nedostatek spánku nebo velký stres. Neumí ani nahradit psychoterapii. Dokáže vám ale nabídnout prostor pro sebe. Takový pokojíček, kde si můžeme signálů svého těla všimnout dříve, než bude pozdě. 

• autorka: Nela Maťašeje
• www.2joginky.cz
• foto: Pexels