Je pravdou, že jak pro učitele, tak studenty je důležité znát určité základy a specifikace. Poskytují strukturu pro učení i získávání praxe, pomáhají budovat jistotu a mohou zabránit zbytečným, trhaným pohybům a chybám. Ale jakmile získáme praxi, mohou být ta stejná pravidla, ze kterých jsme na začátku vycházeli, příliš omezující, nebo dokonce kontraproduktivní. Zároveň, jak zjišťujeme stále více o těle a jeho fungování, včetně jednotlivých orgánů, musíme své názory i dlouhodobě platné domněnky stále přehodnocovat. To nám umožní přizpůsobit naše učení studentům tak, aby jim maximálně vyhovovalo.

„Být dobrým lektorem“ proto nemusí znamenat mít odpověď na všechno. Ti zkušení a zároveň nejoblíbenější učitelé si uvědomují, že jóga a její pozice musí sloužit tomu, kdo je provádí, a ne naopak. Není tedy od věci nebát se některá pravidla zpochybnit nebo porušit. To platí i u vinyasa jógy. Ta je sice považována za volnější styl, přesto i zde existuje řada nevyslovených pravidel, která se mohou, ale nemusí aplikovat.

Zároveň je dobré si uvědomit, že jóga je individuální praxe a není o tom, že jedno pravidlo nahradíme jiným.

Pravidlo 1: Určité pozice by se měly vždy provádět buď při nádechu, nebo při výdechu

Určit si u některých pozic, kdy se nadechovat a kdy vydechovat, může být užitečné například při sestavování sekvence nebo zamezení zmatků při přechodu mezi pozicemi. Na druhou stranu to mnohdy může být také příliš dogmatické. Například při výstupu z rotačních pozic se často učí, že by se měl provádět při nádechu.

Někdy je snazší opakovat jen něco, co je nám řečeno, ale mějme na paměti, že klást si dotazy a zpochybňovat zažité vzorce může přinést nové, užitečné zkušenosti. Ke zvratu často dochází v momentě, kdy tázavé „proč?“ přijde ze strany studentů. Dokážeme na to odpovědět i jinak, než „takhle nás to prostě učili“? A pokud ne, přesto nezoufejme, stejně jako u všeho, i zde záleží na situaci.

Lektorka jógy Amber Burke se často nadechuje, když jde do předklonu, a vydechne, když z předklonu vystoupí. „Když vydechneme, pak se břicho a spodní žebra vtáhnou do těla. Tím tyto části, včetně nejhlubších břišních svalů, zpevníme. Nádechy oproti tomu rozpínají a zvedají hrudní koš a vytvářejí prostor podél břicha, dolní části zad a okolo žeber. To nám například při předklonu pomáhá udržovat vytažení kolem páteře,“ říká Burke. Na druhou stranu také poznamenává, že nadechování během sestavování určité pozice může ztížit zpevnění břicha, a tím vést ke ztrátě stability a vnitřní opory. To může být kritické hlavně pro ty, kteří mají citlivější záda nebo prodělali nějaké zranění.

Jako alternativu k tomuto typu dýchání ve vinyasa józe Burke navrhuje, aby se do jednotlivých pozic vstupovalo při výdechu, v pozici drželo na nádech a přechod do nové pozice se prováděl zase na výdech. Nebo ještě lépe provádět přechody mezi pozicemi v pauze po výdechu. Na rozdíl od rychlejšího postupu, tzv. jeden dech na jeden pohyb, je v tomto případě cvičení samozřejmě pomalejší.

Pravidlo 2: V pozici čaturanga dandásana držet lokty u těla

Čaturanga dandásana je pozice, která pro řadu studentů nepatří mezi ty lehké. Jednou lektoři říkají: „Posuňte své tělo trochu dopředu, ať máte v loktech úhel 90 stupňů.“ Jiní říkají: „Neposouvejte tělo příliš dopředu, ať moc nezatěžujete horní část těla.“ Většina se však shoduje na tom, že máme lokty držet u těla a zároveň je přitahovat směrem dolů k pánvi.

Lektorka jógy Julie Dohrman z New Yorku se i v pozici čaturangy dandásany soustředila na mnohem víc. Upozornila, že by se studenti neměli tolik zaměřovat na přitažení loktů k dolním žebrům. Hrudník pak zůstane otevřený a student si více uvědomí práci svých rukou. Někteří lektoři tak poučku o loktech v čaturanze považují za přežitek. Dle jejich názoru to vede k tomu, že studenti hůře vyrovnávají ramena a často tlačí lokty dozadu až příliš. A dělají to pak nejenom v čaturanze, ale i v pozici kobry. Kvůli tomu se nenaučí správně využívat síly horní části těla.

Jak tedy tato poučka vznikla? Dohrman naznačuje, že důvodem mohl být fakt, že si řada lektorů u svých studentů všímala nešvaru, kdy vstupovali do pozice čaturangy s nezpevněným břichem a nijak nezapojovali ruce a lokty. Právě proto se přitažení loktů k tělu a jejich stažení směrem k pánvi jevilo jako ideální řešení pozice a nebylo nikdy zpochybňováno. Dohrman navrhuje, aby se v čaturanze zaměřilo hlavně na ruce a na jejich zatížení než na samotné postavení loktů. Když si student uvědomí zátěž na rukou a zpevní jejich oporu, uvědomí si postavení horní části zad a hrudníku.

Pravidlo 3: …a ujistit se, že v pozici čaturangy udržujeme úhel 90 stupňů

Myšlenka je obecně taková, že v ideální pozici čaturangy máme lokty přímo nad zápěstími, horní část paží rovnoběžně s podlahou a kolmo k předloktí (v úhlu 90 stupňů). Většina těchto pravidel už bývá mnohdy zpochybňována, přestože je velmi důležité, aby ramena neklesala pod úroveň loktů. Důvodem je, že když se pozice jako čaturanga a jí podobné praktikují často (což ve vinyasa józe bývá), může to zatížit ramena a neprospívat jim. Právě to pravidlo 90 stupňů je komplikované. Ve snaze, abychom správného úhlu dosáhli, to můžeme nevědomky přehnat a příliš zatížit tělo v horní části. Primárně se proto zaměřme na to, abychom ramena udrželi nad lokty, než na úhel, který v loktech svíráme.

Držení loktů nad zápěstími může být pro řadu studentů bezproblémové, ale pro jiné to nemusí být tím nejdůležitějším, na co se zaměřovat. Pokud tělo posuneme příliš dopředu, zároveň tím nepříjemně zatížíme zápěstí a ztratíme stabilitu. Také přechod do pozice psa hlavou dolů, která často následuje, je poté mnohem složitější. Vždy je proto důležité si uvědomovat, že každé tělo je jedinečné a každému tak může vyhovovat něco jiného. A platí to i v pozici čaturangy dandásany. Důležitější je, jak se v ní cítíme, než jak vypadá navenek.

Pravidlo 4: Mít zpevněné pánevní dno (múla bandhu) po celou dobu cvičení!

Trvalé zpevnění pánevního dna se v lekcích vinyasa jógy považuje prakticky za mantru. Často se stává odpovědí na všechno. Je samozřejmě pravda, že zapojení pánevního dna pomůže aktivovat hluboké břišní svalstvo, ale ani to nemusí být po celou dobu cvičení a v každé pozici vždy užitečné.

Sarah Garden, jógová terapeutka a ředitelka centra Bodhi Tree Yoga, k tomu říká: „Já osobně mám podezření, že zpevnění pánevního dna je natolik tajemným cvikem, že ho řada lektorů využívá, když nevědí, co poradit studentům, kteří mají problémy se stabilitou, zpevněným tělem nebo jakoukoliv bolestí.“

V článku Ztraceno v překladu: Je zpevnění pánevního dna v moderní józe důležité? diskutuje jeho spoluautor Colin Hall o tom, že zpevnění pánevního dna není řešením na všechny obtíže s pozicemi. Naopak v některých případech neustálé zatnutí pánevního dna může v budoucnu vést k jeho dysfunkci, a to zejména u lidí, kteří trpí tzv. hypertonicitou a nedostatečnou relaxací pánevního dna. Nevýhodou je, že lektoři často nemohou vědět, jestli nějaký student má fyziologický nebo anatomický problém, který není na první pohled vidět. Proto také nemohou určit, jestli je pro ně vždy vše bezpečné. To, co Hall považuje za důležité, není neustálé zpevnění pánevního dna, ale uvědomění si, že s ním můžeme vědomě pracovat. Jak zatínat, tak uvolňovat.

Pravidlo 5: Správná vinyasa jóga musí obsahovat přechod od pozice prkna k čaturanze a psovi hlavou dolů

Pojem vinyasa znamená něco ve smyslu „umístit určitým způsobem“, často se ale skloňuje ve významu „jeden dech na jeden pohyb“. Obecně se říká, že se neobejde bez sestavy, která zahrnuje přechod od pozice prkna k čaturanze a psovi hlavou dolů. Alespoň taková je představa. Přitom pro řadu lidí může tento opakovaný pohyb být nepříjemný, a to zejména pro jejich ramena. Dianne Bondy, zakladatelka jógového studia Jóga pro všechny, učí některé vinyasa jógové lekce bez samotné vinyasy – jak se někdy celé sekvenci prkno-čaturanga-pes hlavou dolů říká. A porušení obecně platných pravidel přináší nové možnosti.

Při praktikování jógy často dojde ke zjištění, že k některým poučkám se vrátíme sami za sebe a nevědomky, možná proto, že si to naše tělo v té chvíli žádá. Jindy zjistíme, že tyto poučky nepotřebujeme a lépe se nám cvičí bez nich. Není samozřejmě žádoucí, abychom jen z pozice rebela vystupovali proti všem zažitým pravidlům a radám, ale možnost experimentovat a konfrontovat postupy je osvobozující. Může nám to pomoci objevit nové techniky, užitečné i pro naše tělo. A to jsou velmi dobré důvody, proč se nad tím vším alespoň zamyslet!

• přeložila a zpracovala Jana Ondrejechová
• zdroj: yogainternational.com
• zdroj fotky: Shutterstock.com