pondělí 24. 3. 2025
Jógasútra je často zmiňována jógová kniha, o kterou se opírají různé styly jógy a každý svým způsobem. Sútra se překládá jako niť, provázek, který má něčím provést, na něco ťuknout...
Pokud Jógasútru pravidelně čtete, víte, že se nedá číst jako beletrie. Je třeba jeden verš přečíst a nechat rezonovat... On se přiblíží tam, kam má.
Paťandžali, indický mudrc, je považovaný za autora této knihy, složené ze 196 aforismů, které jsou rozděleny do 4 svazků jedné knihy. Jsou to sebraná moudra a hlavní význam se zde přikládá Pataňdžalimu, který toto dílo kompletoval (jasné důkazy ale neexistují). Jógasútra a její vznik se datuje zhruba 250–200 př. n. l. Ač je odkazováno k védské tradici (advaita védanta – monoistická filosofie) a Gítě, i přesto se Pataňdžali projevuje jako dualista (sánkjová filosofie vypočítávající vznik všeho se dvěma hlavními póly – purúša a prakrtí). Cílem je nastínit různé metody pro dosažení poznání. Tyto metody jsou založeny na sánkjové filosofii, obsahující určité elementy buddhismu a různé tzv. spisy šramana (asketická tradice). Jsou to jakési nabídky k přemýšlení, jak dosáhnout cíle života (pro hinduistu „vystoupení“ ze sansáry).
Komentáře jsou většinou součástí díla a jsou považovány za základ hinduismu spolu s Gítou, kterou zpracoval Vjása. V sútře nedochází k popisu žádných ásan. Je zde pouze řečeno, že ásana je pevná pozice těla, které je charakterizována dvěma „vlastnostmi“ sthira - sukham (pevnost/pružnost). Ve všech dřívějších systémech jógy není kladený důraz na praxi ásan. I rané tantrické texty obsahují jen malý počet pozic vsedě. Proto, když se současné styly jógy odkazují na tradici, je to velice diskutabilní. Jógová tradice o ásanách nehovořila. V různých stylech je k Jógasútře odkazováno, ale hlavní význam súter je mentální vedoucí k dosažení poznání.
Pataňdžali říká, že je třeba splnit podmínky, které pomáhají na cestě k osvícení. Je třeba pravidelně, nepřerušovaně, rytmicky a bez velkého úsilí, s nadhledem praktikovat. Je třeba udržet pozornost jasným směrem, ale na druhé straně vytvářet lehkost a hravost v životě.
Až tantrické texty (Saiva Tantras, Agamic Compendia) detailně popisují praxi jógy. Například Vidžňanabhairava obsahuje 112 druhů jógových technik, které jsou zaměřené na spojení aspiranta s Šivou. Další díla uvádějí pokusy integrovat celé nepřeberné množství konkurenčních systémů jógy, jejich společným rysem pro každého jogína je naplnění cesty vedoucí k cíli poznání (Hathaprádípika).
Všechny stupně, především jama a nijama, jsou mentálními stavy. Jsou to stavy mysli, protože pokud v mysli nedochází například k násilí, konání násilnické není.
Jama – etická doporučení směrem k okolí i k sobě samému
Nijama – doporučení pro sebe sama
Ásana – Polohy a pozice těla, mudry, bandhy.
Pránájáma – Řízení toku energie za pomocí dechových technik. Podle Jógasútry pránájáma začíná zastavením dechu, když vyvane nádech a výdech, pak nastává pránájáma.
Prátjáhára – odtažení smyslů od vjemů a jejich omezení
Pří řízené relaxaci dochází k odtažení pozornosti smyslů od vnějších podnětů a následnému obrácení pozornosti mysli dovnitř. Abychom zastavili příchod smyslů do mysli, musíme se soustředit nejdříve právě na mysl. Ta je spojencem s vnějším světem. Ona vyhodnocuje a vytváří obrazy o tom, co mysl zachytí. Mysl po uvědomění si vjemu vytvoří celý obraz i s jeho vlastnostmi. Mysl zkoumá okolní vjemy, je tím zaměstnána a podstatné věci jí unikají. Cílem je otočit pozornost dovnitř a vnímat to, co se odehrává uvnitř.
Dhárana – koncentrace
Soustředěním se na jeden bod nebo symbol připoutáváme pozornost k jednomu bodu v mnohosti okolních jevů. Přirozenou tendencí mysli je těkání. „Kočírováním“ mysli a zbavováním jí mnohosti podnětů se mysl stává silnou. Obrací se vytyčeným směrem. Tato mentální síla, která vzniká při koncentraci, je potom využívána v celém praktikování jógy.
Dhjána – meditace
Neaktivní stav za myšlenkami, kdy svět je objektem pozorování.
Samádhí – poznání, osvícení
Je prostor pro každého. Marné je pokoušet se slovy popsat, co je to samádhí.
Zdroje: