Opičí (ne)klid

24. 08. 2017


V Indii i jiných koutech Asie jsem se opakovaně vydala na tzv. silent retreat – tichý retreat. S nikým nemluvíte, hodiny denně se pokoušíte porovnat tělo do vzpřímené polohy a pročistit mysl, aby přišlo aspoň na chvilku. Ticho.

Máte ho rádi, nebo naopak vyvolává nepříjemné pocity? Ticho je prý pramáti zvuku. Ale okolo, a hlavně ve své hlavě ho máme málokdy… však to známe. Běžně ani nevíme, že myslíme, protože to překřikuje okolní šum. Ale když je okolo více ticha, najednou to slyšíte.

Často se bojíme slyšet, co je uvnitř, proto používáme nejrůznější utišovadla (třeba jídlo či drink) a ohlušovadla (třeba pohyblivé hlučné obrázky či rádio), nebo další „odlákávadla“ – třeba Facebook a jiné sociální sítě. Jsme kreativní v rozptylování svých smyslů, a tím i své mysli. Jdeme ven místo cesty dovnitř. Ale nejde jen o vnější rozptylování – máme i šum vnitřní.

V Indii máme krásné a zřejmé zrcadlo přímo před sebou – jsou to opice, které tu skáčou z větve na větev přímo před námi a v nestřežené chvíli nám ukradnou snídani, pokud ji neobezřetně držíme v ruce v jejich blízkosti. A k opicím právě indičtí mistři přirovnávají naši mysl – její nezkrotnost a chuť dělat si to, co si zamane. Včetně kradení v naší vlastní hlavě. Kradení našeho Ticha a Klidu.

Pokaždé po „výstupu“ z retreatu přichází zjištění, že udržet si hladinu klidu mezi troubícími vozy a v lidských tlačenicích je opravdu vyšší level. Ale o tom to je. V Indii je to divoký Východ, my pro změnu žijeme na divokém Západě. Všude je něco. Málokdo si zvolí životní cestu v úplném ústraní (a věřte tomu, že i tam přichází spousta myšlenek). Většina z nás se prostě potřebuje naučit fungovat v tom divokém nezkrotném matrixu, ve kterém žije.

Pataňdžali nám zanechal učení o 8stupňové stezce na cestě k plné realizaci, tzv. samadhí, a kdesi uprostřed té stezky stojí tzv. pratjáhara. Uvnitřnění. Umění soustředění směrem dovnitř. Kontrola smyslů a jejich vtažení dovnitř.

Naše smysly neustále přijímají vjemy, které upoutávají naši pozornost: zvuky, obrazy, vůně a pachy, chutě, doteky. Každý den nás zavalují milióny smyslových vjemů a my je vstřebáváme. Jsme online. Kontinuálně připojeni, a tím často odpojeni. Odpojeni sami od sebe. Stále přijímáme něco zvenčí. Je to potrava. Není snadné tomu odolat. Náš život je prostě jedna velká informačně-smyslová žranice.

Podle Pataňdžaliho učení umění pratjáhary, uvnitřnění, předchází pokročilejšímu umění koncentrace, která pak přechází v meditaci. Meditace dovedená do dokonalosti, tzv. samádhí, je už stupeň pro ty nejpokročilejší. Pro nás „obyčejné smrtelníky“, kteří máme zájem o trochu vnitřního klidu a pár sekund interního ticha, je předmětem zájmu právě uvnitřnění a koncentrace. U těch to začíná. Pomáhá naučit se dělat naše běžné činnosti vědomě, kdykoli jen je to možné. Alespoň na chviličku být opravdu přítomni tomu, co děláme, všemi smysly. Můžeme to praktikovat u jídla, chůze, sezení v MHD, mytí podlahy nebo třeba krájení zeleniny. Vyberte si pro začátek jednu činnost a tam to zkuste. Na pár momentů. Cokoli se může stát naším osobním tréninkovým hřištěm pro „umění ticha“ a „zpřítomnění se“, pokud tam nasměřujeme svou pozornost. Chce to jen trochu cviku. Začít se dá kdykoli. Nádech, výdech: teď a tady.

Prázdniny v tichém ústraní jsou úžasný a intenzivní zážitek, který vřele doporučuji těm, kteří hledají restart a inspiraci. Přináší mnoho vhledů do zákoutí našeho vnitřního fungování. Nakonec ale v Indii nebo v Čechách či kdekoli jinde je to o neustálé snaze o umění žití v běžné divokosti. Naše vlastní interní opice nás neustále unáší a my se musíme vytrvale vracet zpět do přítomnosti, jinak nás slupne i s banánem. Možná nám bere energii, radost ze života. Učíme se tu opici pozorovat, zjišťovat, jak funguje a co ji živí. A to je naše každodenní práce.

Nejde ale o to, s ní bojovat. Je dobré ji prostě přijmout, že tam je. Její existenci. A nebrat její vylomeniny a produkty tak moc vážně. Nejsou dobré a špatné myšlenky. Jak tvrdí jeden z vážených učitelů Sadhguru: je to jen mentální průjem. Neustále proudí. Jak zastavit průjem? Nejprve přestaňte jíst „sračky“. Prostě se přestanete krmit tím, co vám nedělá dobře. Myšlenky tam byly, jsou a budou. Náš vnitřní klid nám bere to, že jim věříme nebo je kamsi zatlačujeme, a ony se pak hromadí v koutě našeho tzv. stínu, který nás pak straší.

Jde o umění vnitřního pozorování, být vědomí sami v sobě. A k tomu vede mnoho cest. Pro mě osobně přišla inspirace a synergie různých směrů a možností. Jóga, tanec, meditace, příroda, tvoření. Sezení u řeky, procházky v lese. A barvy a kreslení. Třeba i vybarvování mandal. Nebo si můžeme prostě jen tak něco nakreslit pro radost. Na papír, do písku, do hlíny v lese. Anebo si zatančit, zaskákat, jen tak sedět a dýchat, hledět do krajiny… Možností vypouštění toho, co je uvnitř, a následného pozorování mysli je nepřeberně.

Meditace (nebo minimálně snaha o ni) je neoddělitelnou součástí jógy a je přirozené, aby byla součástí i té fyzické ásanové praxe – v každé pozici. Jóga znamená propojení. Když je naše mysl nezkrotná a my nevíme, co se v ní děje, jsme sami od sebe ale spíše odpojení. Proto pokud toužíme po józe, po vnitřním tichu, kdy se naše vědomí začne rozpínat a přinášet nám hlubší pochopení, vede nás to dovnitř. Do sebe, do zkoumání své mysli a zjišťování, že to, co se děje v naší hlavě, vlastně nemusí být tak vážné, jak to obvykle bereme, a ta strašidla, kterých se bojíme, jsou jen převlečená stará zranění a přesvědčení. Je to jen další matrix. V jednom matrixu žijeme, další si tvoříme v hlavě. A tyto matrixy spolu rezonují – odpovídají si. A my máme schopnost a neuvěřitelnou kapacitu s tím pracovat, pokud si dopřejeme denně alespoň pár minut ticha.

A pokud jste zastánci jednoduchosti, stačí si jen sednout do klidu, vypustit všechny představy, co o sobě máte, nechat je odejít třeba skrz chodidla nebo pánev do země, a pozorovat, co zbyde. Možná dojdete k tomu, že zbyde jen pravé Já. Neměnné, stabilní, schopné pozorovat. A v tom stavu vám bude jedno, co bude k večeři, kolik kdo má „lajků“ a jestli okolo troubí auta. Je jedno, co bylo včera a co vás čeká zítra. Prostě jste. A to opravdu stojí za to.

 

 

Dharmasala Hory
DV2.JPG
IMG_4111.JPG
Rishikesh2013 129

Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket