Obiloviny tvoří základ naší stravy. Pro konzumaci jsou lepší celá zrna, lépe je trávíme a jsou v nich zachovány všechny výživové látky. Vymíláním se tyto cenné látky vytrácejí a zbylé jednoduché sacharidy se rychle vstřebávají do krevního oběhu a zvyšují tak hladinu cukru.

Dobře připravené obiloviny prospívají z hlediska ájurvédy všem konstitučním typům. Z pohledu TČM – jinu a jangu v potravinách – se obiloviny nacházejí uprostřed tohoto spektra. Umožňují najít člověku zlatou střední cestu, vnímavost, uvolnění a soustředění.

Pšenice
Společně s ječmenem byla pěstována v Evropě a na Středním východě zhruba 7000 let př. n. l. Je to jedna z nejstarších kultivovaných rostlin. Nálezy jednozrnky se objevují na několika archeologických místech – Turecko, Arménie, Balkán, Írán, Etiopie. Divoce rostoucí pšenice dvouzrnka vznikla patrně zkřížením planě rostoucí jednozrnky a dalšího druhu trávy – mnohoštěpu (Aegilops).

Je považovaná za slunce mezi obilovinami, protože má ohromný význam pro světový trh. Díky vysokému obsahu lepku je všestranně využitelná v cukrářství a pekařství. Pěstování této odrůdy s vysokým obsahem lepku ale přineslo i značné problémy pro zdraví člověka. Pšenice zareagovala na chemická hnojiva nápadným zvýšením vegetativního vzrůstu, což vedlo k polehání rostliny. Pro odstranění této „slabiny“ se používají anorganická hnojiva a pesticidy. Tím ztratila rostlina citlivost na podněty ze svého okolí.

Odrůdy pšenice se dělí na měkké a tvrdé. Tvrdá odrůda se kvůli vyššímu obsahu lepku používá častěji k pečení chleba. Z měkké pšenice se připravují koláče a sušenky.

Její povaha je ochlazující, má sladkoslanou chuť. Posiluje ledviny. Napomáhá k tvorbě jinu. Jedna z mála plodin, kterým čínská medicína přisuzuje blahodárný vliv na srdce, zklidňuje mysl a posiluje soustředění. Napomáhá růstu, přibírání na váze a tvorbě tukové vrstvy – proto je vhodná pro děti a slabé, křehké osoby.

Proso
Známé též jako čirok. V Číně se tato obilovina pěstovala ještě před rýží. O prosu se vypráví mnoho legend a v mnohých se zmiňuje jeho schopnost přenášet duchovní energii. Proso je oblíbenou stravou divokých i domácích ptáků, ztělesňuje tak rychlost a lehkost. Vyznačuje se také vysokou hladinou oxidu křemičitého. 

Má ochlazující teplotní povahu, sladkoslanou chuť, diuretické vlastnosti, blahodárný vliv na ledviny, žaludek. Vytváří jinové tekutiny. Zvlhčuje sucho. Je zásadotvorné, vyvažuje překyselení, zastavuje bakteriální množení v ústech. Zmírňuje ranní nevolnosti.

Druhy prosa:

• Bér italský – známý jako italské či žluté proso
• Perlové proso – známé také jako kočičí ocásek
• Proso seté

Ječmen
Ječmen byl domestikován na Středním východě kolem roku 7000 př. n. l. Sumerové ho od roku 4000 př. n. l. používali jako měnu. Pro Tibet byl ječmen základem stravy vlastní civilizace. Přestože ztratil oblibu jako potravina, udržuje si stále svou důležitost při vaření piva.

Ze všech obilovin je nejméně náročný. Má nejkratší dobu růstu a sklízí se, ještě když je slunce vysoko na letní obloze. Římané používali ječmen na pečení chleba pro chudé a jako krmivo pro zvířata. I dávní Řekové si cenili jeho vysoké hodnoty, proto bohyni zemědělství nazývali Deméter – matka ječmene. Římané ji přejmenovali na Ceres a od tohoto slova je odvozený název pro cereálie.

Má ochlazující povahu, sladkoslanou chuť, blahodárně působí na slezinu, slinivku, upravuje funkci žaludku, posiluje střeva. Má diuretické vlastnosti. Je lehce stravitelný.

Žito 
Mezi obilovinami je nováčkem, nemá svého neolitického předchůdce. Staří Řekové považovali žito jen za bujný plevel. Až Římané tento plevel zkrotili a začali ho pěstovat. Ve středověku bylo už žito základní potravinou. Typický anglický chléb se vyráběl z žita a ječmene. Dodnes je žito oblíbené ve Skandinávii a Rusku. Je horskou plodinou hlavně v severských oblastech Evropy. Má rádo světlo, chlad a vzduch. Odolává dešti i bouřkám.

Žitná mouka má nízký obsah lepku, proto při pečení chleba tak nekyne. Na druhou stranu lépe zasytí a má bohatší chuť.

Vyznačuje se neutrální teplotní povahou a hořkou chutí. Ovlivňuje funkci jater, žlučníku. Snižuje vlhkost a onemocnění spjatá s nadbytkem vody v těle. Působí proti nefunkčnosti jater. Zvyšuje sílu a vytrvalost, napomáhá k tvorbě svalové hmoty. Vývar z žita se používá k léčbě migrén.