Můj osobní příběh, moje inspirace

Když jsem před dvaceti lety byla začínajícím učitelem, dostala jsem velmi cennou životní lekci.

Tenkrát jsem bydlela v pronajatém bytě společně s holkou, která se mnou chodila na univerzitu. Rozhodla jsem se po letním semestru pro wellness a fitness praxi v Americe. Nechala jsem spolubydlící svoji část nájmů, poprosila kamarádku, aby mi chodila kontrolovat můj starý Peugeot a občas s ním odjela, a odletěla jsem pryč. Když jsem se vrátila, spolubydlící byla odstěhovaná i s penězi na nájem. Musela jsem tedy zaplatit znovu nejen svojí, ale i její polovinu nájmů za poslední tři měsíce. Pod tlakem okolností jsem začala hledat nový pronájem, nastoupila do dalšího semestru a úplně zapomněla na své auto, o které se skvěle starala moje kamarádka. Já bohužel nikoliv. Po týdnu ve škole jsem chtěla odjet za rodiči a vyřešit celou situaci s bydlením, avšak auto bylo pryč. Ukradli ho. Můj táta tenkrát zareagoval správně. Nové auto mi nekoupil ani nepůjčil a na dluhy z nájemného jsem si musela půjčit a vydělat. Byla jsem nešťastná, chtělo se mi z celé situace brečet, nechtělo se mi učit. Můj bývalý kolega před jednou lekcí plavání za mnou přišel a řekl mi větu, která ovlivnila moji učitelskou kariéru: „Přestaň brečet, fňukat a naříkat, tvoji studenti na to nejsou zvědaví, mají svých starostí nad hlavu. Usmívej se, buď tu pro ně a naslouchej jim. Naším úkolem je poskytovat zábavu a vzdělání.“

Tenkrát v tu chvíli mi to přišlo od něj přísné, avšak s postupem času jsem si na jeho slova mnohokrát vzpomněla a v duchu mu za ně tisíckrát poděkovala.

Být učitelem je poslání

Každý učitel má svého učitele, který mu naslouchá, obohacuje ho a posouvá kupředu.

Vaše lekce tedy není místem pro stížnosti na váš osud a domácí trable. Pokud učíte, učte a naslouchejte. Nechci těmito slovy říci, že máte hrát a předstírat, jen vaše lekce není tím správným místem, kde si máte řešit své starosti. Vaši studenti od vás potřebují podporu, pochopení a obohacení. Chtějí mít prostor sami pro sebe, poznání svého fyzického, mentálního, emocionálního a spirituálního já. Nechte jim proto prostor pro jejich samostudium. V okamžiku, kdy vcházíte do jógové tělocvičny, nechte své starosti za dveřmi a usmívejte se.

Jak pravil George Bernard Shaw: „Zlo můžeme zničit beze zloby jedině smíchem.“

Jak zvládnout své trable s úsměvem? 

Základem je vaše osobní praxe. I přes únavu, kterou vám přinášejí dané okolnosti, nikdy nescházejte z cesty své jógové praxe. Díky ní dochází k uvolnění negativních emocí, odstranění vnitřního napětí a tenze, harmonizaci následků stresu. Pokud se cítíte slabí na praxi pozic, nevadí, určitě však nevynechávejte pránájámu. Bez pozice psa s hlavou dolů vydržíte dny, měsíce, možná i roky. Bez dechu nejlepší z vás minutu. Když jsem asistovala při výuce přístrojového potápění, naučila jsem se jednoduchou frázi, která vám pod vodou může zachránit život. Zastav se, dýchej, jednej. Tato jednoduchá slova platí i na suchu. Zkuste příště, až budete v těžké situaci, dodržet tuto jednoduchou poučku a uvidíte, že vše najednou bude vypadat jinak, lépe. Možná pak ucítíte letmý úsměv na své tváři.

A co říci závěrem?

Pokud potřebujete o svých starostech mluvit, zkuste se o ně podělit se svými učiteli nebo přáteli. Ve svých lekcích o nich však mlčte, usmívejte se a rozdávejte radost.

„Radost, kterou způsobíme druhému, má podivuhodnou vlastnost: odrazem se neoslabuje, ale vrací se k nám košatější a zářivější.“

Mahátma Gándhí

Namasté, Zuzka

• autor: Zuzana Klingrová
• www.katerinaresort.cz
• foto: archiv autora