Svět není takový, jak se nám jeví

V sanskrtu je namarupa název pro vnější svět, jak jej prožíváme. Nama znamená jméno, rupa podoba. Lidská mysl zpracovává všechny naše vjemy jako jména a podoby: Očima vidíme a rukama se dotýkáme svého okolí a takto si vytváříme prostřednictvím svých smyslů svět ve formách, které ve skutečnosti existují jen omezeně. Oči a hmat vytvářejí ohraničení a výsledkem je pak rupa – tvar. Máme pro všechno slova a dáváme všemu jména – nama. Slova strukturují naše pozorování a způsob, jak něco pojmenujeme, určuje naše vnímání světa. Pojmenování je často přímo následováno hodnocením, analýzami nebo porovnáváním. Výhradně tímto způsobem nelze nikdy uchopit skutečnost v její celistvosti. Koncept namarupa tedy odpovídá směru v západní filosofii, konstruktivismu: Svět ve skutečnosti není to, co prožíváme – tvoříme si individuální subjektivní obraz světa. Díky józe, pránájámě a meditaci je ale možné překonat namarupu a poznat realitu mimo ni, která se v józe nazývá bráhman nebo átman. Podstata každého jedince se nazývá átman, podstata celého světa je bráhman. Jsou identické, což znamená, že se jedná o stejnou realitu, jež tvoří nejhlubší aspekt našeho já i celého světa. Rozpoznávání této skutečnosti odevždy hrálo významnou roli v tradici jógy.

Tajemství života a smrti

Jedna z nejstarších Upanišad, Katha Upanišad, která se řadí mezi nejdůležitější indické duchovní texty, pojednává o objevení této non-duální reality. K jejímu dosažení je potřeba překračovat překážky v pozemském životě, čímž může člověk také odhalit tajemství života a smrti.

Příběh Katha Upanišad vypráví dialog mladistvého hrdiny Nachikéta, který se po vážné hádce s otcem chystá přímo do království mrtvých za Jamu, králem smrti. Nachikéta od něj chce odpověď na otázky smyslu života a na to, co existuje po smrti. Velmi hezký a poetický rozhovor mezi těmito dvěma vnáší světlo do všech existenciálních otázek týkajících se života a smrti. Na konci příběhu dostane Nachikéta poučení od Jamy a překonává smrt.

Obraz stromu Ašvata

Aby mohl král smrti vyjasnit vztah mezi nejvyšší realitou, která existuje mimo všechny jevy, jména i podoby, a světem, jak ho obvykle zažíváme, popisuje v jedné části Katha Upanišad obraz stromu Ašvaty.

Svatý fíkovník se nachází v obrácené poloze, rozprostírá své kořeny nahoru a jeho větve směřují dolů. Stejně jako růst stromu je důsledkem svých kořenů, začíná proces vývoje fyzického vesmíru v základním nedefinovatelném bráhmanu, který se manifestuje. Ašvata strom je pomíjivý ve své hmotné podobě, ale je věčný ve své podstatě. Jeho vzhled se proměňuje různými vnějšími vlivy, jako jsou třeba roční období, počasí, podnebí nebo půda, v níž roste. Ale energie, která ho nechá nadále růst a každý rok znova rozkvést, přetrvává. Stejně jako se strom neustále mění, jsou všechny jevy ve světě jen dočasné. Všechno, co má jméno a tvar, je proměnlivé. My sami nezůstáváme stejní, stačí se jen podívat na fotografie z dětství. Vidíme-li po dlouhé době místo, které nám bylo kdysi známé, zjišťujeme, že tam už nenajdeme to, co bylo před deseti nebo dvaceti lety. Stejně tak je vše, co vnímáme, slyšíme, cítíme nebo ochutnáváme, proměnlivé a tyto změny nemůžeme zastavit. Budeme-li se příliš vázat na materiální a měnící se objekty, například na své tělo, svůj majetek, svou pozici ve společnosti nebo své vztahy, budeme dříve či později nevyhnutelně prožívat pocity ztráty a žalu, protože ani žádná z těchto věcí nemá trvalou existenci.

Kořeny, větve a listy stromů

Jama, bůh smrti, porovnává větve a listy stromu s fenomenálním světem, ve kterém existuje hmota, prostor a čas, ale rovněž i tělo a mysl. Kořen nicméně symbolizuje čisté vědomí a energii, ze které se všechno manifestuje. Čím víc nás ovládají naše smysly a žijeme životem orientovaným pouze na venek, tím více se vzdálíme od kořenů svého pravého bytí, a tím více izolovaně, odcizeně, frustrovaně a úzkostně se budeme cítit. Na této vnější rovině listů a plodů nás může jakýkoli silný liják nebo prudká bouře zničit a úplně odříznout od původního zdroje potravy. Cítíme-li se odděleně od všech ostatních listů a plodů, spíše se s nimi porovnáváme a všímáme si v prvé řadě rozdílů. Výsledkem toho je silná identifikace s egem. „Já“ a „moje“ jsou nejdůležitější a kvůli nim zapomínáme, že veškerý život vzniká ze stejného kořenu. Toto mylné chápání má pak ničivé důsledky pro všechny. V extrémních případech vede třeba ke znečištění životního prostředí a rabování celého světa a rozpoutá opakovaně nenávist mezi jednotlivci a v komunitách.

Význam této reality pro naši osobní jógovou praxi

Během své praxe bychom nikdy neměli přehlížet tento aspekt. Když má zvládnutí určitých ásan, s nimiž můžeme zapůsobit na ostatní, pro nás velký význam, pokud je pravá jógová výbava pro nás hodně důležitá nebo když jsme moc hrdí na svoje tělo a jeho schopnosti, propásneme srdce celé jógové praxe. Dlouhodobě jenom posilujeme pocit izolace a separace a nemůžeme skutečně zachytit provázanost mezi všemi živými bytostmi. Opravdové porozumění souvislosti mezi vším, co žije, je způsob, jak najít trvalé štěstí a skutečnou svobodu.

Jógová praxe, hlavně pránájáma a meditace, nás mohou podpořit, abychom změnili své vnímání tímto směrem. Proces rozdělení lze krok za krokem vracet. Můžeme se naučit na chvíli stahovat vědomí ze světa vnějších jevů dovnitř a nechat všechna jména a formy více a více rozpustit. Takhle přicházíme do kontaktu s tím, co tvoří základ veškerého života i naší vlastní existence. Není pro to žádné skutečné slovo ani konkrétní popis. Ale díky této zkušenosti se budeme opět cítit více propojeně s ostatními a chovat se s větší úctou a respektem k vnějšímu světu, ve kterém žijeme, protože chápeme, že jsme nedílnou součástí celku.

Jama říká Nachikétovi v Katha Upanišad: „Když poznáš jedno, tak budeš vědět všechno.“

Návod ke cvičení na vnímání propojenosti

- Posaďte se do vzpřímené polohy, ve které vydržíte alespoň 12–15 min. Můžete se také položit na záda a postavit chodidla na zem. Zajistěte, aby vám nebyla zima. Udělejte si na každý následující krok alespoň několik minut času.

- Vnímejte své tělo. Jak a kde jej cítíte v kontaktu se zemí? Je tělo uvolněné, nebo jsou některé části těla v napětí? Otevřete na chvíli oči a vnímejte okolí. Jaké máte teď vizuální dojmy? Je možné něco vidět bez toho, že popisujete slovy, posuzujete nebo analyzujete, co vidíte? Co ještě vnímáte? Slyšíte zvuky? Cítíte vůně? Jaké hmatové vjemy máte? Na chvíli jen všechno pozorujte. Pokuste se být jen tady a teď, aniž byste se ztratili v popisech toho, co vnímáte. Když k tomu dojde, vraťte se znovu do přítomného okamžiku a k tomu, co pozorujete.

- Zavřete jemně oči. Jak se mění vaše vnímání? Opět zkuste nic nepopisovat ani neposuzovat. Vnímejte své tělo zevnitř. Cítíte svůj dech? Průtok vzduchu v nose, dovnitř, když se nadechnete a zase ven, když vydechnete? Vnímáte proud vzduchu i v hrdle? Pociťujte dech podél dýchacích cest. Nechte ho přijít a odejít přirozeně a bez námahy. Uvědomte si, že máte čas a že není třeba spěchat. Když mezitím ztratíte koncentraci, vraťte se k dechu.

- Pozorujte, jak nádech proudí z vnějšího prostoru dovnitř do vašeho těla, naplňuje ho a jak se výdech vrací z vnitřního prostoru zpátky do okolí a vyprazdňuje tělo. Nechte takto proudit pozornost chvíli s dechem, z vnějšího prostoru dovnitř a zevnitř zase ven. Pokud se snažíte najít na úrovni dechu přesnou hranici, kde vnější prostor končí a vnitřek začíná, všimnete si, že takové ohraničení neexistuje. Dech proudí neustále zvnějšku směrem dovnitř a zpět zevnitř ven a neoddělitelně propojuje oba prostory. Je to stejný vzduch, jednou uvnitř, jednou venku. Je to ta samá energie, která se vyjadřuje v dechu, uvnitř i vně. Bez dechu bychom nemohli vůbec existovat. Abychom mohli žít, potřebujeme vše, co přichází zvnějšku, co nás živí, chrání a udržuje. Zároveň ale to, co se děje v okolí, ovlivňuje i naše chování. Prožijte na chvíli právě toto spojení mezi vnitřkem a vnějškem, které se přes dech vyjadřuje.

- Před ukončením cvičení opět na chvíli sledujte jenom vnitřní pohyby dechu v těle, než ucítíte celé tělo a kontakt se zemí. Vnímejte i okolí a pomalu otvírejte oči. Jak se teď cítíte?

Zkuste si ponechat vědomí o spojení vnitřního a vnějšího světa a zkuste i v každodenním životě obnovit tento pocit propojení pomocí vlastního dechu.

• autor: Katrin Köhler
• www.jogakatrinkohler.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com