Jedinou, věčnou a neměnnou realitou vesmíru je podle dávných védských upanišad brahma, Nejvyšší duch. Ten je součástí všeho, co ve světě žije, a obsahuje i duše všech živých tvorů, tedy átmany. Tato duchovní složka provází živé tvory po celý jejich život a jako složka věčného principu brahma neumírá společně s fyzickým tělem, ale putuje dál a vtěluje se do další tělesné schránky. Koloběh tohoto převtělování se nazývá sansáraa v jeho rámci jsou z jedné existence do druhé přenášeny plody skutků – kladných i záporných. Tomuto přenášení se říká karma.

Člověk není bez vůle

Átman, duchovní složka člověka, je součástí božského principu brahma. Do duševního života jedince výrazněji nezasahuje. To však neznamená, že je člověk bez vůle. Naopak. Podle učení upanišad a Pataňdžaliho se může podílet na utváření koloběhu sansára a ovlivnit běh převtělování karma. A to právě charakterem chování, které během života vykazuje. Koná-li dobro, může dokonce dosáhnout úplného vymanění ze sansáry a umožnit duši konečné a definitivní vysvobození. To je pak v hinduismu vnímáno jako opětovné splynutí duše s jejím božským zdrojem. Zde nacházíme podobu jak s křesťanstvím, kde se duše po smrti vrací ke svému laskavému pánu v lásce a smíření, tak i třeba s dávným Platónovo učením o věčných a neměnných Idejích. Duše si podle Platóna v sobě nese vzpomínku na tyto Ideje a jejím cílem je si rozpomenout a vrátit se do tohoto dokonalého světa.

Cesta k novému vědomí

Pataňdžaliho koncept uchopil dávné učení a vnesl do něj přístupnost, pochopitelnost, aktuálnost a naléhavost. Jeho jóga směřovala k úplnému ovládnutí fyzických a psychických sil. Záměrem bylo dostat pod kontrolu vědomí zmítané neklidem zapříčiněným příklonem koncentrace ke smyslovým vjemům. Takové vědomí je orientované ven, je tedy schopné vnímat pouze věci dostupné smyslům. Pataňdžaliho snahy směřovaly k formování vyššího typu vědomí, které by se stalo nástrojem k intuitivnímu pochopení nejvyšší možné pravdy – tedy spojení s nejvyšším principem brahma skrze bytostný átman. Toto směřování můžeme připodobnit k Nietzscheho představě nadčlověka, která byla vlivem jeho sestry Elizabeth Försterové zneužita, znehodnocena a dezinterpretována hitlerovskou nacistickou ideologií. Nietzsche výrazem nadčlověk nemyslel plavou árijskou bestii, která bez špetky soucitu potírá ostatní méněcenné rasy. Ale naopak směřování k vyšší hodnotě lidství ve smyslu humanity, velikosti a hloubky, kterou člověk dosud nenalezl a jejíž dosažení by mělo být nejvyšším a nejhlubším smyslem jeho pozemského života.

Základy hathajógy byly položeny v Jógasútře

Hathajóga jakožto jeden z typů jógy navazuje na myšlenkové základy položené Pataňdžalim v Jógasútře. Široce je rozvádí a obohacuje o řadu zcela nových prvků. Zasahuje tak cíl a snažení lidského života v samé jeho podstatě. Vrcholem jogínského snažení je podle hathajógy dosažení stavu samádhi, tedy jakéhosi transu, v němž dojde k úplnému odpoutání mysli od empirického světa a smyslových vjemů a zastavení věčných pohybů a změn mysli – což je také jedna z formulací směřování či cíle hathajógové praxe. Hathajóga se kromě práce s myslí zabývá i prací s fyzickým tělem. Nastoluje tak mezi oběma složkami dosažení rovnováhy a harmonie, respektive k tomuto dosažení směřuje. V duchu hesla Ve zdravém těle zdravý duch tak naznačuje, že psychické a fyzické zdraví je nezbytným předpokladem k dosažení jakýchkoliv duchovních cílů. A právě k naplnění tohoto základního předpokladu hathajógová praxe vede.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com