Meditace 20. 09. 2018 PDF Tisk

Meditace jako součást osobní hygieny

“Pozorujte své myšlenky, stanou se slovy. Pozorujte svá slova, stanou se vašimi skutky. Pozorujte své skutky, stanou se vašimi zvyky. Pozorujte své zvyky, stanou se vaší osobností. Pozorujte svou osobnost, stane se vaším osudem.”                                                                                         (Lao C’)

Meditace jako součást osobní hygieny

Když se řekne slovo „hygiena”, představí si valná většina z nás v kontextu současné doby a jejích kulturních kulis nejspíše sterilní prostředí a vtíravý odér dezinfekčních prostředků, nezbytnou provozní údržbu našeho interiéru a exteriéru, či kontrolní úřad diktující „normy pro veřejné zdraví”. Zásady hygieny jsou skutečně do značné míry podmíněny svojí kulturní nikou, hodnotovým prostředím, ze kterého vycházejí. Vnější vycíděnost rádi vystavujeme na odiv, jako by vypovídala vše zásadní o tom, kým jsme. Co ale čistá mysl, a co v jógové perspektivě znamená mentální hygiena?

NELEŠTĚME EGO, JEDEME Z KOPCE

Nejdůkladnější hygienickou péči u nás v euroamerické globalizované kultuře věnujeme tomu, co je obvykle nejlépe vidět, co může být námi i druhými (někdy dokonce v opačném pořadí) pozitivně zhodnoceno, v rámci stávajícího hodnotového systému. Je pro nás tak důležité mít vybělené zuby, vytrhané obočí a mnohdy se na stejné příčce důležitosti ocitnou i naleštěné boty nebo auto. Nebuďme skeptičtí, mnozí jdou hlouběji. A tak nejen lidé praktikující jógu drží co čas půst či podstupují všelijaké detoxifikační kůry nebo alespoň občas vysadí kafe a alkohol. Západní jogíni si vcelku pravidelně prolévají nos slanou vodou (džala néti), ti otrlejší protahují nosem provázek (sútra néti), čistí zrak statickým zíráním do plamene (trátak) či provádějí tu či onu metodu masáže vnitřních orgánů (naulí krijá aj.) s cílem jejich očisty, posílení funkce a odvodu nečistot (ama). Vnější prostředí odráží do jisté míry to vnitřní, tedy pokud to vnější není podrobováno cílenému, přirozenost potírajícímu tunningu.

ČISTÍ ČISTÍ – AŽ SE SAMI VIDÍTE

Co se týče mysli a vědomí, na západě máme na věc oproti jógové filosofii bohužel poněkud úzkoprsejší pojetí. V józe není vědomí produktem mysli nebo neurochemie mozku, ale principem, který mysl oživuje. Mysl je vnímána jako specifická vrstva naší integrální fyziologie, jako orgán pomáhající vyhodnocovat a organizovat smyslovou percepci, na níž je běžně omezeno naše vnímání. Proto i mysl podléhá řadě hygienických opatření. Rakovinu mysli ještě prokazatelně nikdo nedostal, ale rakovinu myslí (instrumentál – „kým čím”) ano. Zaručeným prostředkem (nejen) pro mentální hygienu je meditace.

MYSL JAKO PERPETUM MOBILE

Mysl je dobrý sluha, špatný pán. Co je mimo mysl a smysly, chápeme automaticky jako „nesmysl”. Díky Descartovi „myslíme, tudíž jsme”, a je k sobě tak těžké připustit alespoň kvantovou možnost toho, že jsme (vědomí), tudíž myslíme. Mysl žije sama ze sebe, vystačí si a takřka nic jiného krom sebe a svých senzorických přátel ke štěstí nepotřebuje. Chová se do značné míry jako částečně ochočené zvíře, vedené instinkty, které se už obvykle neleká samo sebe při pohledu do zrcadla. I tak se s výjimkou několika málo stavů, mezi které patří i meditace, neumí příliš dobře pozorovat.

KDO JE KDO ANEB O KOČCE HONÍCÍ SE ZA VLASTNÍM OCASEM

Ve stavu meditace živá pozornost přeruší neustálý řetězec splývání s proudem myšlenek skrze jejich rozvíjení, potlačování či analyzování. Pozoruje mentální pohyby jako řeku, aniž by lapala po každé kapce vody, nebo se sama za řeku považovala. S meditací přichází rozšíření běžné úrovně vědomí, ať už budeme hovořit „pouze” o změně mozkových frekvencí, či způsobu uvědomění si sebe sama jako „celku uvnitř Celku”. Tak jako se malé dítě lekne vlastního stínu, jako se kočka zuřivě honí za vlastním naježeným ocasem, stejně si počínáme i my, když sebe sama vnímáme jen skrze neustálý mentální tok uvnitř naší hlavy. Když přijde stav meditace, stáváme se pozorovateli a vše sledujeme s fascinovaným odstupem, jakoby z povzdálí. Něco pozorujeme, a tím něčím je naše mysl. Kdo je tedy pozorovatelem?

VYČISTIT ZUBY, ZAMEDITOVAT A SPÁT!

Jedno krásné zenové rčení říká, že meditovat by měl každý člověk každý den, alespoň dvacet minut, s jedinou výjimkou, a to sice pokud nemá čas. V takovém případě by měl meditovat celou hodinu. Je to tak, nejčastějším důvodem, proč se k meditaci, jakožto něčemu, co může zcela zásadně pomoci všem aspektům našeho žití a prožívání nedostaneme, je „čas”. Mít čas pro něco, znamená často vzít čas vyhrazený něčemu jinému. Zvláštní je, že bez vyčištěných zubů (nebo bot) většinou nevyjdeme z domu vstříc novému dni. Bez očisty mysli ale uleháme běžně do postelí, jako z nich i vstáváme. Znepokojivě ale možná zazní fakt, že k denní meditaci vždy nepotřebujete hodinu času, teplé přítmí obestřené duchovní atmosférou nebo pohodlný futon laskavý k vašim kyčlím. Existuje nepřeberné množství meditačních technik napříč různými kulturami, tradičními naukami či cestami osobního rozvoje.

KOLIK MEDITACÍ ZNÁŠ ANEB O VÝZNAMU ESENCE

U nás na západě jsme z podstaty legračně kumulativní. Kulturně podmíněným velebením bezvýhradné rozumovosti často máme pocit, že k tomu, abychom mohli „správně” meditovat, musíme umět nespočet technik a metod. K mání je jich celá škála. Jednomu by se hlava málem rozeskočila, zda zvolit zazen (zenová meditace), meditaci vhledu, transcendentální meditaci, dynamickou meditaci, meditace z té či oné odnože kundaliní jógy, jednobodové klidové meditace (samátha), meditace s vizualizací nebo raději tantru. Podstatou většiny meditací je pochopení umění rozlišování a nalezení stavu ryzosti v bytí. Uměním rozlišovat se míní bdělá pozornost vnímající nuance mentálního dění, jakými jsou například představa, vzpomínka, reflexe nebo hodnocení. Patří sem i rozlišování kvalit mentálních pohybů ve smyslu pozitivní / negativní, avšak vše pouze z hlediska pozorovatele. Nalezení ryzosti ve stavu bytí je naprosto jasné vnímání přítomného stavu a soulad se vším, co zahrnuje, bez potřeby identifikace s předměty pozorování.

JAK NA VĚC

Záleží, z jaké strany chcete věc uchopit. Ano, silným a do značné míry transformačním zážitkem je to, když se vám podaří alespoň na nějaký čas odjet do indického ášramu a věnovat se zde jen meditaci. Pokud je to z různých důvodů nemožné, rozhodně nezoufejte. Zoufalství ostatně patří dle buddhistů mezi mysl těžce zatemňující stavy. I v Čechách se dá odjet obvykle na týden, deset či čtrnáct dní na intenzivní meditační pobyt  buddhistické vipassaná. Tedy, aby nedošlo k mýlce. Slovem „pobyt” myslím bytí tam po určitou dobu. Vipassaná je mocná metoda zahrnující řadu „provozních opatření” včetně dočasné sociální izolace (žádné telefony a kontakt s vnějším světem), ticho, disciplínu (strava jen do poledne) atp. Pokud je pro vás meditace vhledu (vipassaná) příliš silné kafe, můžete vyzkoušet ten či onen kurz či workshop s návodem na domácí praxi. Můžete se do věci pustit i čistě bez teoretických příprav. Pokud se nebudete pouštět do intenzivní dechové praxe (která je často průpravou), hrozí vám většinou jen to, že pro vás věc bude těžší, anebo naopak snazší, protože budete prosti očekávání. Meditovat můžete i tehdy, pokud jste matka či otec s celou řadou ukřičených povinností a závazků. A to tehdy, pokud budete vše, co děláte, dělat živě a vědomě, s vnitřní bdělostí. Pamatujte, že důležité je hledat v proudu změn stálost. Tisíc různých slov je „mluvení”, tisíce kapek „pršení”.

Meditovat můžetepři tiché a pozorné chůzi, ostatně je to jednou z metod meditace. Na tramvajové sedačce, pár minut předtím, než se půjdete věnovat té jiné „osobní hygieně” s kartáčkem v ruce. Součástí mentální očisty je vědomá ekologie mysli – třídění myšlenek podle jejich kvality, rozvoj a údržba těch nosných, pozitivních a kreativních, stejně jako bezpečné zpracování toxických obsahů v mentální krajině.

 

  • autor: Barbora Hu
  • zdroj fotky: Shutterstock.com

Objednat předplatné