„Znovu a znovu se ozývá vnitřní hlas: Udělal jsi chybu, nezvládl jsi situaci, nemáš na to, nejsi dost dobrý, to nepůjde, to nezvládneš, máš strach, zase utíkáš, nemají tě rádi, co bude dál? Ještě musím vyřídit několik úkolů, naplánovat cestu na hory, zavolat rodičům, přečíst podklady na zítra, připravit dětem svačinu… Myšlenky se točí stále dokola, nedokážu se na nic soustředit, začínám cítit napětí, propadám panice. Cítím, jak se můj dech zrychluje, polévá mne pot, svírá se mi žaludek, třesou se mi kolena, bolí mne hlava… Navštívil mne stres.“

Dnešní doba má své nároky na každého z nás. Nelze jim zcela uniknout. Jediné, co můžeme změnit, je náš přístup k nim. Umět získat odstup a nadhled k situacím, ve kterých se ocitáme. Zvládnout emoce, a mnohdy i nepříjemné obranné reakce svého těla na stres. Naučit se najít vnitřní mír, pohodu a štěstí. Pomoci nám může meditace.

Ta je často mylně vnímána jako pouhé nicnedělání či duchovní činnost. Možná si řeknete, že zastavit se a „nic nedělat“ ve vypjatých situacích je nesmysl. A právě opak je pravdou. Už jste někdy zkoušeli, když jste rozrušeni, nadechnout nosem a hluboce vydechnout ústy, a klidně u toho vydat i uvolňující zvuk? Ne? Určitě jste si už někdy povzdechli: „Ááách jóóó.“ Při „ááách“ se tělo musí nadechnout a při „jóóó“ vydechnout. Náš chytrý organismus takto uvolňuje napětí.  

Zkuste to nyní vědomě, zastavte se, nadechněte a hluboce vydechněte, tak, aby výdech byl o něco delší než nádech. Zkuste to znova a znova. Vydechujte jemně a přirozeně, nesnažte se o co nejdelší výdech. Prostě jen zlehka odevzdávejte opotřebovaný vzduch. Chcete-li, posaďte se do jednoduchého zkříženého sedu, zavřete či jemně přivřete oči, a opět se nadechněte a s prodlouženým výdechem si představujte, jako byste chtěli vše, co vás tíží, vydechnout, odevzdat, uvolnit svými ústy, svým dechem. Představte si, jak vás opouští tíha a napětí. Pozorujte, jak se s každým výdechem rozpouští ztuhlost ramen, jak klesají, hruď se otevírá, vzniká prostor pro každý další nádech, celé tělo se uklidňuje, mysl postupně utichá. Vydechněte tolikrát, kolikrát budete cítit, že potřebujete. Poté chvíli zůstaňte v tichosti a nehybnosti.

Nyní pozorujte svou mysl, pozorujte myšlenky, jak se vynořují z hladiny mysli a zase se v ní ztrácejí. Staňte se pozorovatelem bez hodnocení, komentářů, soudů, jen vnímejte, jak myšlenky přicházejí a odcházejí. Pokud vás nějaká myšlenka zaujme, vraťte se zpět ke svému dechu a znova vnímejte mysl a myšlenky. Uvědomujte si, že mysl myslí, že její přirozeností je myslet a vytvářet myšlenky. Jen to štěbetání mysli pozorujte. Možná se po čase myšlenky samy začnou vytrácet a interval mezi jednou a druhou myšlenkou se prodlouží. Když najdete takovou mezeru mezi dvěma myšlenkami, objevíte prostor „bez mysli“, prostor „bez času“, prožijete malé „samádhi“, meditaci.  

Pokračujte technikou nádhi šódhána, která harmonizuje činnost levé a pravé hemisféry mozku, uklidňuje mysl, sympatickou větev autonomního nervového systému, napomáhá usnout, uvolnit nervozitu, trému, rozrušení, celkově uklidňuje celý organismus.

Nádhí šódhána
V jednoduchém zkříženém sedu protáhněte paže a opřete hřbety rukou o své nohy. Na levé ruce spojte bříško palce a ukazováku k sobě, zbylé prsty protáhněte ven z dlaně. Levou ruka zanechte po celou dobu praktikování techniky v této poloze. Na pravé ruce přiložte bříška ukazováku a prostředníku na dlaň pod druhým kloubem palce. Prsteník a malík vytáhněte ven z dlaně. Přibližte pravou ruku k svému nosu a připravte se na dýchání střídavě levou a pravou nosní dírkou. Techniku začínáme nádechem do levé nosní dírky a končíme výdechem opět do levé dírky.

Nadechněte a vydechněte oběma nosními dírkami. Po výdechu zakryjete palcem pravé ruky pravou nosní dírku a nadechněte levou. Po nádechu levou nosní dírku zakryjte prostředníkem pravé ruky a vydechněte do pravé. Nadechněte pravou nosní dírkou, po nádechu ji zakryjte palcem a vydechněte do levé. Tím uzavřete jedno kolo. Pokračujte 10 kol, nádech levou – výdech pravou – nádech pravou – výdech levou. Přitom vnímejte rozdíl v průchodnosti levé a pravé nosní dírky. Uvědomte si postupné vyrovnání možnosti dechu v obou nosních dírkách a celkového prohloubení dechu.

Poté se posaďte do sedu na patách, vadžrásany. Zavřete obě ruce v pěst, pouze palce nechte vytažené ven z pěstí do stran. Přibližte k sobě hřbety pěstí tak, aby vaše pěsti vnitřní stranou směřovaly k vašemu solar plexu či pupíku, palce nahoru, lokty pokrčte do stran, předloktí vodorovně se zemí. Zatlačte mírně hřbety pěstí o sebe, hruď a ramena se více otevřou, a pak jemně spojte bříška palců k sobě. Dýchejte pravidelně. Prociťte mudru času. Propojení levé a pravé hemisféry. „Vynulování“ mysli.

Na závěr se položte do šávásany, do lehu na záda. Pro větší uvolnění těla využijte pomůcky, vypodložte hlavu dekou či kolena bolsterem, přikryjte se. Nadechněte se nosem a vydechněte ústy, a klidně při tom vydejte jemný zvuk „chá“. Prociťte uvolnění při výdechu. Několikrát takto oddechněte a prohlubujte výdech. Poté nechte dech volně proudit a začněte jej pozorovat v oblasti pod nosními dírkami. Po chvíli pozorujte i jeho kvality: hloubku, rytmus, intenzitu, zvuk, kde v těle vzniká a zaniká nádech či výdech, všímejte si pocitů s dechem spojených. Vyruší-li vás nějaké myšlenky, opakovaně se vracejte ke svému dechu, pozorujte dál. Řekne-li si o to vaše tělo, dýchejte vědomě. Po chvíli si zakryjte dlaněmi uši a zaposlouchejte se do svého dechu. Vnímejte nádech a výdech, ten pravidelný rytmus svého těla. Poslouchejte příliv a odliv dechu, příjem a výdej, expanzi a návrat ke středu. Nechejte se konejšit svým dechem, oceánem života. Objevte klid a mír svého vnitřního světa. Někde uvnitř je zdroj vnitřního štěstí. Až budete naplněni klidem a mírem, techniku pozvolna ukončete, uvolněte ruce podél těla zpátky na zem. Sledujte pocity a odezvy svého těla.

Zeptejte se „Kdo se ve mně raduje?“. Soustřeďte se plně na tuto otázku a několikrát si ji v duchu zopakujte, stále dokola a dokola. „Odpověď“ na tuto otázku nechte přijít ze svého nitra. Bude-li v podobě slov, myšlenek, opět si otázku několikrát zopakujte, až se rozumová část mysli unaví. Tato koánová hádanka nemá logické řešení. Odpověď přijde v podobě změněného stavu mysli. Zůstaňte v šávásaně a prožijte si tento nový stav vědomí.

Umět se zastavit a jen tak být. Obrátit pozornost z vnějšího světa k sobě, ke svému já. Být tady a teď, v přítomném okamžiku, a přitom vnímat realitu takovou, jaká je. Směřovat k vnitřnímu klidu a vyrovnanosti. To je meditace. Latinsky „meditatio“ neboli rozjímání. Sanskrtsky „samádhi“ duševní rovnováha, soustředění. Meditace je tedy určitým stavem pasivity, oddanosti, nicnedělání a tichého usebrání, ale zejména je stavem naší mysli, který je vysoce regenerační, hojivý a léčivý pro celý náš organismus.

Stejně jako meditace je změnou vědomí, tak i pocit štěstí není nic jiného než vyladění mysli na vlnu radosti, pohody a souladu se sebou samým. Meditace je cenným nástrojem, vstupní bránou, k nalezení vnitřní harmonie a „šťastného života“.

• autor: Alena Vejříková
• www.spirityoga.cz
• foto: Shutterstock.com