„Provázím tě lůnem podzemních a tmavých chodeb, abych ti pomohla objevit všechny skryté zářící krystaly. Jsem matkou noci a dokážu zastrašit tvé nenasytné stíny. Neboj se smrti a vstup se mnou za oponu života, důvěřuj mému bezpečí a nahlédni do vizí podsvětních světů. Nikdy tě nenechám zaniknout, ale potřebuju, aby ses odvážila otevřít oči hloubkám pravdy a dovolila mi přeměnit tvá zranění v noční hvězdy na obloze. Jsem sova. Jsem matka noci. Jsem matka moci.“

Sova v keltské tradici

V keltské tradici je sova spojována především s moudrostí a nočními tajemstvími zahalenými za oponou soumraku. Na rozdíl od jiných ptáků má sova výtečný sluch a zrak, a to především v noci, což z ní dělá skvělého lovce právě ve chvílích temnoty, kdy jsou jiná zvířata bezbranná. V Keltském Orákulu jsou soví oči, které svítí daleko do tmy, popisovány jako soví světlo. Sova je v duchovní tradici téměř vždy spojovaná s magií vnitřního světa, jasnozřivostí a také jako silná starodávná průvodkyně a ochranitelka při průchodech temnotou a podsvětními světy.

Sova a Artušovské příběhy

„Jsem stejně stará jako dub, jehož kořeny se rozprostírají široko daleko v mechu. Mnoho národů tu prošlo před mýma očima, a přesto jsem osamělá sova ze Srony.“ (Domhnall Mac Fionnlagh)

Keltské Orákulum připomíná velmi starý artušovský příběh, ve kterém se Artuš společně se svými rytíři vydává hledat nejstarší zvíře na světě, které by mu poradilo jak najít Mabona – Božské mládí. Během této poutě mu pomáhá postava Gwyhyra – překladatele jazyků, který rozumí řeči zvířat a ptáků. Nejprve se Artuš setkává s kosem a ten ho pošle za jelenem jakožto starším zvířetem. Jelen artušovskou družinu zavede za sovou, se kterou hovoří překladatel ptačí řeči, táže se ji na Mabona a sova mu odpovídá: „O Mabonovi nevím nic, ale budu vaším průvodcem a zavedu ke zvířeti, které Bůh stvořil přede mnou.“ Nejstarším zvířetem, se kterým se setkají, je los.

Keltská soví symbolika

Sova je v této důležité artušovské legendě vyobrazena jako jedno z pěti hlavních totemových zvířat britské (keltské) tradice. Soví moudrost je v rámci této tradice vnímána jako objektivní a neosobní. Může nám připomínat tarotovou kartu poustevníka. Operuje ve tmě, tam, kam málokdo dohlédne, a miluje samotu a ticho. Sova byla vždy zasvěcena Bohyni, a zejména jejímu završujícímu panovnickému aspektu. Má mnoho jmen a jedno z galských označení pro sovu je Cailleach – oidhche neboli koruna noci.

Degradace Sovy – pošpinění Bohyně 

Mnoho zdrojů popisuje pozdější snahy církve odvrátit lidi od tradičních věr tím, že degradovali dřívější posvátné symboly, které byly propojeny především s kultem Bohyně. To se pravděpodobně stalo také sovímu archetypu, který byl v rámci násilné christianizace pošpiněn a prohlašován za cosi temného, zlověstného a ďábelského. Z těchto odvozenin se sova novodoběji spojovala s čarodějnictvím a černou magií. Od té doby se už sovám tak dobře nevedlo. Někdy je farmáři přibíjeli na vrata nebo stěny stodol. Lidé se začali obávat, že soví houkání přináší předzvěst o smrti, bolesti a nemocech. Osobně věřím, že síla a hloubka Bohyně nemůže být nikdy umlčena, pouze mění své formy, a když je její poselství „překrucováno“, najde si tato energie s lehkostí jinou cestu jak se dostat do nových institucionálních forem náboženství, třeba ve formě Marie.

Soví archetyp ve starodávných kulturách

Můžeme naleznout velkou řadu důkazů vypovídající o respektu a úctě, který byl v dřívějších dobách chován vůči sovám. Sova byla trvalým znakem mocného řeckého města – Atén. Lesley Morrisonová popisuje také nálezy ze starověkých egyptských hrobek, kde se nalezly mumifikované ostatky sovy pálené. Dále v knize „Léčivá moudrost ptáků“ Lesley říká, že: „V hinduismu zůstává sova symbolem kosmické spirituality, podobně indiáni Kríové věřili, že houkání sýce rousného značí povolání do světa duchů.“

Soví lidé

Vzhledem k základním archetypům soví moudrosti je pravděpodobné, že lidé, které jakýmkoliv způsobem oslovila soví moudrost, budou tíhnout k rozjímaní o věcech tajemných a neznámých, a stejně tak jako sova budou prostupovat do tiché měsíční říše od soumraku do svítání. Mnohé kultury popisují právě tuto noční dobu jako otevřenou bránu mezi světem lidí a duchů. Lesley říká, že: „Mnoho sovích lidí dokáže proniknout do podvědomí druhých a odhalit jejich pravé záměry, emoce či myšlenky.“ Možná právě díky těmto schopnostem jsou hloubaví soví lidé považováni za samotářské a nesnadno dostupné, mohou být často nepochopeni a nedobrovolně žijící na okraji společnosti.

Lesley Morrisonová o sovích lidech říká: „Lidé, kteří pracují se sovami spirituálně, jsou obvykle citliví na zvukové frekvence a dokážou rozlišit jemné zvukové nuance. Tato schopnost slyšet, co je ve skutečnosti neslyšitelné, ba neexistující, se v osobě se sovím průvodcem nějak projeví, například nepřetržitým bzučením v uších.“ Soví průvodci rádi navštěvují své lidské oblíbence ve snech a své učení propůjčují skrze nelehkou symboliku snových archetypů a imaginací.

Sova sněžná

Sova sněžná je, svými unikátními vlastnostmi, výjimečná vůči mnohému, co zde bylo prozatím řečeno, protože je denním lovcem, který žije v tundrách severních oblastí. Má tak moc obývat také království denního slunce. Lesley podotýká, že „v keltské tradici představuje sever místo vychládání, výzev, obtížných zkoušek, zdokonalování a kázně. Je to bitevní místo, kde odhazujeme svůj strach, stavíme se na odpor k vlastním závislostem a z emocionálního a psychologického zotročování přecházíme k osobní moci.“

Důvěra v neznámo

Osobně soví energii vnímám za přátelskou až mateřskou, byť je zahalena tichou a hloubavou energií přeměny. Pokud je sova spojena se Smrtí, týká se jí tento aspekt především ve schopnosti s důvěrou vstupovat do neznámých a tajuplných světů. V záři měsíčního svitu sova systematicky a beze strachu prostupuje za závoje všeho toho, co jsme si nedovolili pomyslet nebo pojmenovat. Sova je matkou začátku, protože její cesta začíná.

• autor: Tereza Ghose
• www.taite.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com