BLESKOVĚ
Jógové sdílení blog 03. 04. 2020 PDF Tisk

Kolik jógy je akorát?

Začali jste cvičit jógu nebo ji možná už nějaký ten pátek praktikujete. Doslova jste jí propadli. Milujete chvíle na podložce určené jen pro vás. Baví vás pozice, které už znáte, a rádi zkoušíte ty nové. Cvičíte několikrát v týdnu. Potom možná obden. Každý den. Občas i několik lekcí denně.

Kolik jógy je akorát?

Kdy se jóga stane závislostí a proč to není dobré? Věnujeme-li se jakékoliv činnosti, je důležité, aby naše snaha byla konzistentní. Neznamená to však, že více je vždy lépe. Závislost na čemkoliv není žádaná, a to ani na něčem tak „blahodárném“, jako je cvičení jógy. Znám to ze své vlastní praxe i z druhé strany, kdy svou praxi sdílím s ostatními. Po svých několika prvních návštěvách Mysore jsem byla doslova posedlá svou ásanovou praxí. Byla to alfa a omega mého života, přitom jsem v reálu necvičila víc než dvě hodiny denně. Všechno bylo nové a neskutečně mě to bavilo. I když bavilo… Ohlédnu-li se dnes zpět, je mi spíše jasné, že jsem svou sportovní závislost jen přenesla do jiných kulis. Jinými slovy řečeno jsem sundala tenisky a postavila se na podložku, jinak byl můj destruktivní přístup velmi podobný.

Tato past číhá především na (bývalé) výkonnostní sportovce, kteří si praxi jógy pletou se sportovním výkonem. Ačkoliv praxe především dynamické jógy sportovní výkon připomíná, v žádném případě by pouze jím být neměla. Podložka by prozatím mohla být jediným místem, kde bychom odložili své touhy a hodnocení a kde vnější efekt vlastně není důležitý. Stejně tak není dobré si od začátku stanovit dvě hodiny času na každé cvičení. Tělo začne být unavené, my pohyby provádíme mechanicky, vědomí a pozornost jaksi nejsou přítomny a nic moc přínosného se neděje. Lepší je určitě kratší a pravidelná praxe, ve které se řídíme tím, jak moc jsme schopni udržet svou pozornost. Je-li slabá, je lepší se jen lehce protáhnout a cvičení nechat třeba na druhý den. V tomto případě není nutné a ani dobré praxi „rvát“ za každou cenu a víc než u kohokoliv jiného platí, že méně je více.

Občas se setkávám s tím, že jóga je kompenzace velkého oběda či jiného zhřešení. Sportem, který má řešit špatné stravování, ještě nikdo nikdy nezhubl a stejně tak by ani jóga neměla být prostředkem k hubnutí. Samozřejmě že fyzická praxe jaksi zformuje tělo do ladnějšího tvaru, ale určitě by to neměl být cíl našeho snažení a už vůbec ne prostředek ke kompenzaci jídelních prohřešků.

Jóga určitě může pomoci s možným důvodem přejídání. Není samospásná, ale při poctivé a pravidelné praxi se člověku mění chutě a možná si uvědomí důvod svého nezdravého chování. Není to však hned a není to vždy na první pohled zřejmé. Pro hluboce zakořeněné problémy je určitě dobré zvážit návštěvu odborníka a nehledat záchranu jen na jógové podložce.

Protipólem k výkonnostnímu přístupu k józe je jógová laxnost. Jak se pozná? Člověka cvičení na první pohled nebaví, jen tak se plácá na podložce a je jasné, že jeho pozornost je úplně někde jinde. Abych se vyjádřila přesně. Jóga není o tom, do jakého cool preclíku se zamotáme, kolik stojek uděláme, ale jak jsme si vědomí sami sebe a svého dechu. Je úplně jedno, jakou děláme pozici, ale jak jsme v ní přítomní je to, co se počítá, a to je zřejmé na první pohled. Pokrok se neměří složitostí ásan, ale lehkostí jejich provedení. Nechceme ásany dělat, ale chceme jimi být. Pokaždé tak, jako bychom je dělali poprvé, což říkal už B. K. S. Iyengar. Zkuste to také. Jen být, dýchat, s plnou pozorností, bez očekávání a ohledu na všechno ostatní.

 

  • autor: Dana Macková
  • foto: Shutterstock.com