Stařec šel úzkou blátivou cestou mezi dvěma rýžovými poli. Každou chvíli se zastavoval a holí, o kterou se těžce opíral, hledal pevnější bod před sebou, aby mohl pokračovat v cestě. Pocestný, který šel kousek před ním, se často otáčel a přemýšlel, zdali se nemá vrátit a starci pomoci. Znenadání se zezadu přiřítil další muž. Velmi spěchal. Zdálo se, že nic kolem sebe nevnímá. Když míjel starce, bezohledně ho srazil k zemi a ani se neohlédl. Stařec se pomalu zvedal ze země, když tu k němu přiskočil pocestný, který šel před ním. Podal mu cestovní tašku, která ležela v blátě, a pomohl mu očistit oděv. Stařec se otočil a pokračoval dál ve své cestě. Pocestný se podivil: „Co jste to za člověka? Když vám někdo ublíží, ani se nebráníte. Když vám někdo pomůže, ani nepoděkujete.“ „A proč?“ podivil se stařec. „To vše za mne obstará karma. Vám, který jste mi pomohl, se dostane požehnání. A toho druhého čekají nesnáze. Já nejsem soudce. Každý si svůj osud, svou karmu vytváří sám.“

Karmajóga je jednou ze čtyř základních cest jógy. Učí nás, jak máme pracovat, abychom dosáhli dobrých výsledků, a přitom netoužili po odměně. Šrí Rámakršna říká, že karmajóga je spojení s bohem pomocí práce. Činnost je pro lidi přirozená, a bude-li ji člověk vykonávat bez touhy po odměně, může se konání stát očišťujícím a bude omezovat jeho ego.

Přirozeností člověka je činnost, je všudypřítomná a nikdo nemůže stát mimo ni. V Bhagavadgítě o tom Krišna říká: „Nikdo nemůže být ani na okamžik nečinný. Vše směřuje nevyhnutelně k činnosti." Jenomže každá činnost přináší nějaký výsledek, ať už odměnu nebo zklamání, a zpětně ovlivňuje člověka a motivuje ho k další činnosti. Jak tedy takovou práci provádět? Rozhodně bez očekávání, bez touhy po odměně, ocenění a vděčnosti druhých. V józe pojem vděčnosti a nevděčnosti neexistuje, je jen povinnost (dharma), a tu má pouze ten, kdo koná, nikoliv ten, kdo pomoc přijímá. Kdo si zakládá na činnosti, na práci pro druhé, stává se závislým na práci, neboť baží po ocenění. Závislost ho připoutává a tím zbavuje svobody.

Karmajóga - činy pro druhé  

Jaká je tedy povaha karmajógové činnosti? Především je dobrovolná, tedy její výsledky nás nepřipoutávají. Úspěch, neúspěch, zisk i prohra mají pro nás skoro stejné kvality. Přijímáme je. Upevňujeme v sobě postoj pozorovatele a v mysli přetrvává pocit plnění povinnosti, kterou splácíme dluh Nejvyššímu. Stvoření světa bylo velkou obětí Svrchované bytosti, kterou z lásky podstoupila, a my očištěním svého ega tuto oběť vykupujeme. Činnost v duchu karmajógy je činěna ve prospěch druhých, bez touhy po odměně, kdy pomáháme druhým proto, že je to potřeba. Taková činnost pak člověka očišťuje, přetváří kvalitu jeho ega, ze kterého vycházejí tužby a přání. Zbavíme-li se těchto pout, rozvine se naše tvůrčí potence, objeví se pocit volnosti, naplnění, klidu a štěstí.

Slovo karman znamená v sanskrtu čin, konání či jednání a často se překládá jako mravní princip činnosti. Každá naše činnost, ale také myšlenka a řeč, vytvářejí určitý následek a kvalita tohoto činu také rozhoduje o kvalitě následku. Předpokladem tvorby nového karmanu je, že tato naše činnost, myšlení a řeč jsou iniciativní, tedy sledují nějaký účel. Je-li ale činnost vykonávána ukázněně, opravdu bez lpění na výsledku, bez touhy po odměně a s odevzdaností bohu, pak uvolňuje pouta karmanového zákona. Člověk má možnost ovlivnit svůj další život tím, jak myslí, co říká a jak koná. Nesobecká činnost nezanechává karmické následky a přispívá k vyčerpání vlastní karmy, čímž člověka navrací jeho božské podstatě. Práce tak není cílem, ale prostředkem karmajógy. Karmajóga není charitativní činností. Jakýkoliv záměr, i dobrý, je vždy jen semínkem touhy, třeba touhy pomoci. Je třeba jít ještě dál, až za stupeň, kde přání nebude a kde zůstane jen vědomá pozornost, nezaujatě sledující jako svědek, co se s námi odehrává.

Karman - pouto mezi životy

Karman nelze v životě obejít, nelze se mu vyhnout. Pokusí-li se člověk z něj uniknout, například sebevraždou, jeho důsledky v příštím životě budou ještě tvrdší. Karman se přenáší mezi našimi životy jako pouto, s kterým jsme při narození svázáni. Je souhrnem skutků člověka, které určují jeho další znovuzrození. S karmanem a karmajógou úzce souvisí karmanový zákon, který odpovídá na otázku o původu a smyslu utrpení ve světě. Mravní podstata tohoto zákona připomíná, že dobré činy mají dobré následky, zatímco nevhodné konání je zdrojem dalšího utrpení, protože plodí nové zlo. Tento řád není pro člověka trestem, naopak je výzvou, aby člověk žil ctnostně a naučil se konat dobro. Je účinným nástrojem výchovy k moudrosti a mravní spravedlnosti. Jedinec nemá nad sebou žádného soudce a ani on sám není soudcem. Je tím, kdo nese zodpovědnost za sebe i za druhé.

Ke konečnému cíli nás však karmajóga dovést nemůže. Ať je naše činnost vykonávána bez motivu, přesto za ní stojí naše rozhodnutí a to je projevem ega. Ega očištěného, ale stále omezujícího. Jinak to ani nejde. Proto je třeba v sobě rozvíjet pocit, že veškerá práce, život, který žijeme, a vše, co je s tím spojeno, patří bohu. Karmajógu musíme doplnit přístupy bhaktijógy, cesty oddanosti a lásky. Teprve tehdy se činnost změní v trvalé zbožnění, a přijde-li milost, dosáhneme osvobození.

• autoři: Ivana a Jan Knaislovi
• knaisl.webz.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com