pátek 19. 4. 2024
Druhou kléšou zmiňovanou v jóga sútrách je asmita, která bývá překládána jako „ego. Spíše, než ego však vyjadřuje „falešnou identitu“ neboli situaci, kdy se upínáme k měnícím se částem naší bytosti jako k naší skutečné podstatě. V průběhu času se mění náš vzhled, naše tělo, měníme zaměstnání, vztahy, proměňují se i naše myšlenky a emoce. Pokud se příliš upínáme na tyto měnící se části naší osobnosti, máme nachystáno na nejedno zklamání a bolest.
Například naše tělo – všichni stárneme, každým okamžikem. Přijmout tento fakt není snadné pro mnoho z nás. Stále chceme mladistvý vzhled, snažíme se ubírat si roky cvičením, stravou, kosmetikou a různými anti-age méně či více invazivními zákroky…
I když v hloubi víme, že tento proces nezastavíme. Nepřispívá k tomu ani tlak společnosti, který je v dnešní době velmi intenzivní a všudypřítomný. A tento společenský tlak není jen o vzhledu, ale o dalších skutečnostech, které jsou podobně proměnlivé – poměřujeme se nejen podle vzhledu, ale i oblečení, typu auta, velikosti majetku, příslušnosti k určité skupině lidí, podle zájmů ale i podle sexuální orientace.
Tím vůbec nechci říct, že bychom měli žít asketický život bez hmotných i nehmotných radostí. Je naprosto v pořádku užívat si hezké věci, pečovat o vzhled, mít radost z nového místa, vztahu či auta. Výzvou pro nás je uvědomovat si a naučit se přijmout proměnlivost a pomíjivost těchto faktorů. Být připraveni na změnu – ať už na změnu fyzickou, psychickou či materiální, na změnu poměrů i vztahů. Protože pokud nejsme, tak přijde zklamání, zranění a bolest. A to je asmita v praxi.
Hledání sama sebe
Abychom této bolesti předcházeli, je zapotřebí naučit se objevovat naše skutečné neměnné Já – podstatu naší bytosti, která zůstává stejná za každých okolností. To, kdo jsem Já v hloubi duše. Dokázat najít vztah sami k sobě, být spokojeni „ve vlastní kůži“ bez ohledu na věk a oblečení. Není snadné nelitovat toho, že už nám není dvacet, nebarvit si šediny či nezakrývat vrásky make-upem. A upřímně, budeme to dělat dál, i když budeme znát podstatu sama sebe. To je v pořádku a není to nic proti ničemu. Pokud přitom víme, že to není naše identita a není na tom založená naše spojenost a radost ze života.
Jak tedy najít to opravdové Já? Často dnes slyšíme či čteme o „sebelásce“ a rovnou i rady na to, jak o sebe pečovat, jak se mít rád/ráda. A ruku na srdce, často jsou ve stylu „dopřej si čas pro sebe – na masáž, na relaxační víkend, na své zájmy, na dobré jídlo“ a podobně. Ale to jsou zase ty proměnné faktory, které sytíme. Pečujeme o své tělo a mysl. V pořádku. Ale nepoznáváme tím naše skutečné Já. Ani masáž ani ranní očistný rituál nám neřeknou, kdo vlastně jsem, co je moje podstata. Tu potřebujeme hledat jinak.
Meditace jako cesta
Ano, tou cestou je například meditace. Meditace nás propojuje s naším vnitřním Já. Ponořením se sami do sebe na klidném a bezpečném místě, pomocí dechu či vizualizace, se můžeme dostat hluboko dovnitř. Jestli chceš, můžeš to zkusit.
Praxe: Najdi si vhodné místo, nebo si jen představ místo, kde ti v minulosti bylo dobře, na chvilku se posaď do pohodlného vzpřímeného sedu a zavři oči. Zaposlouchej se do svého dechu, postupně přiveď pozornost hluboko dovnitř do svého středu. Vnímej, jak ti je, a nehodnoť to. Polož si otázku „kdo jsem?“. Klidně dýchej a pozoruj svůj dech. Nech odpověď přijít k tobě. Třeba nepřijde hned, ale až časem. Opakuj podobnou meditaci pravidelně. Stačí několik minut každý den, třeba před spaním. Nebo se navnímej na sebe sama při tiché procházce, v průběhu jógové praxe či když si dopřeješ chvilku odpočinku během dne. Možná se to nestane hned, možná to bude chvilku trvat, ale ber to jako cestu objevování sama sebe a každá cesta potřebuje nějaký čas. A tahle cesta za to opravdu stojí.
Objednat předplatné
