ŽIJTE JÓGU je knížka, kterou jsem ani nevěděl, že píšu. Je to má intimní výpověď a vyznání se ze vztahu s jógou v běžném životě. Není nucením čtenáře žít jógu, ale ukazuje na možnosti, které každý z nás máme. Na podložkách se učíme pevně stát, reagovat na změnu, dýchat a soustředit se, pracovat s pozorností. Na jógové podložce to jde dobře, ale co mimo ni? ŽIJTE jógu je inspirace a motivace to zkusit i v běžném životě. Tak to dělám já.

Jóga pro sebe rozvoj

Jóga je stav mysli, ke kterému se pravidelným praktikování, i „pouhých“ pozic člověk může dostat. Začínal jsem jako člověk vzešlý z fitnessu a vůbec se za to nestydím. Naopak. Jsem tomu rád, že jsem zažil tuto éru a postupně se dostal k józe. Právě zkušenost s různými formami pohybů mi dnes dává možnost vnímat rozdíly. Základní rozdíl mezi jógou a ostatními sporty je v tom, že člověk jógou svou energii obnovuje a regeneruje, kdežto při sportu energii potřebuje právě na výkon.. Ano, pro jógu také potřebuje člověk energii, aby mohl cvičit, ale odměnou mu na konci lekce je přehršel znovuobnovené energie, kterou může využít ve svém životě pro sebepoznání a seberozvoj. Člověk má trochu více energie než jen pro uspokojení základních životních funkcí.

Nehodnotit, nesoudit

Jóga je zdrojem energie, rituálem, který dává možnost pracovat naplno a současně dostatečně odpočívat a regenerovat. Mysl je uvolněná, v danou chvíli prázdná, čímž si může uvědomovat daleko víc, než když běží dostih „moderní“ doby. Jóga mě naučila nerozdat se a nechat si nejdříve pro sebe, a pak dávat. Chránit si svou energii pro zajištění své vitality a pak ji nabídnout i dál, pokud zbývá. Postupně se z pouhého cvičení pozic stal systém ladění mysli, i filosofie – víra, která mi pomáhá vyznat se někdy sám v sobě a ve svém okolí. Naučila mě a stále na tom pracuji... nehodnotit a nesoudit to, co ostatní dělají, ale nechat jim jejich prostor být takovými, jací jsou. Je to velice důležité pro vhodné fungování ve vztazích a kdekoliv – ať už to je v rodině, v pracovním kolektivu, anebo na lekci jógy.

Každý podle sebe

Mluvím o józe jako o filosofickém sytému, ale nelekejte se toho. Jóga má různé úrovně a každý, kdo ji zkusí, ji zkusí tam, kde má. Třeba postupně v józe objeví více, než „jen“ pozice. Když se ale při praktikování jógy zaměříte jen na cvičení, tak je to také v pořádku. To je na józe krásné. Každý ji vnímá svým způsobem a dělá ji dle sebe, ne dle ostatních, kteří mají tendenci říkat, jak to bude. To platí i u pozic. Nikdo nemá právo říkat druhému – (tělu), jak se má hýbat, když ho nezná. Instruktor může dát návod a doporučení, ale pak je důležité, aby si člověk, který jógu zkouší nebo již ji cvičí, zvolil svou cestu, protože jen on zná své tělo. Z povzdáli vypadá jóga jednoduše a nenáročně, ale praxe je jiná. Uvnitř celého systému jógy je skryto mnoho tajemství, které objevuje jen ten, kdo ji zkusí. Kromě toho, že se uvolníte, souměrně posílíte svaly celého těla, a vyrovnáte tak nerovnováhu mezi sílou a ohebností, stimulujete vnitřní orgány, orgánové soustavy a hormonální systém. A navíc pečujete o svou mysl. Toto působení je člověku nepraktikujícímu jógu skryto a na povrchu není vidět. Pozorností k dechu dokáže člověk mírnit velké emoce – amplitudy radosti nebo smutku. Pomocí dechu získává odstup od sebe a učí se soustředit, směřovat pozornost k důležitým věcem, a přitom se zcela nesvazovat s minulostí a budoucností. Člověk žije teď a tady. Pozorováním se člověk učí nepřikládat situacím a stavům přívlastky „dobře-špatně“, ale přijímá situace tak, jak přicházejí, a z nich a v nich se učí. To je praxe jógy v běžném životě. Když se na józe učíme „ustát sebe sama“ v rovnovážné pozici na jedné noze, učíme se balancovat a reagovat na nerovný povrch, tak ve chvílích, kdy je třeba námraza venku a my uklouzneme, může tělo zareagovat lépe. Trénovalo stabilizační systém v balančních pozicích, opakováním stejné praxe se vytvořily reflexy, které v krizových situacích pomáhají tělu „přežít – zachránit se“.

Přirozený dech

Pomocí ásan ovlivňujeme držení těla, pomocí vědomého řízení dechu působíme na prodlouženou míchu a proměňujeme nejenom rytmus dechu. Když vědomě ovládáme dech, pronikáme do přirozeného rytmu dechu. Vědomě zasahujeme do přirozenosti, a tím vzniká nový návyk, a tak se nám postupně např. promění délka dechu – nedýcháme tak rychle a tělo nepotřebuje tolik kyslíku. Ekonomizujeme všechny systémy těla právě přes řízení dechu. Když se na podložce učíme soustředit se, směřovat pozornost jedním směrem, pak to můžeme využít v běžném životě. Jste na jednání s nepříjemným šéfem nebo máte nepohodlnou schůzku. Když svou pozornost nasměřujete na dech, a ne na tu schůzku, dýcháte, vnímáte nádech a výdech, tak situace, kterou byste plně prožívali, ztrácí na své síle a vaše emoce nejsou tak silné. Vše okolo vás slábne. Stále víte, co se děje na schůzce, ale vaše pozornost je silnější a věnuje se tomu podstatnému – sobě sama. A situace ztrácí na síle. Emoce není silná a vše zvládnete bez emoční újmy.

Jóga taková, jakou ji chceme mít

Jóga je jemná, milá, taková, jakou ji v dané chvíli jste schopni praktikovat. Nikam vás netlačí. Jste pánem své jógové praxe, kterou můžete dělat do nekonečna. Ze své zkušenosti vím, že v jednoduchosti je krása. V jógové lekci učím krok za krokem klienty hýbat se a používat své tělo ke svému prospěchu. Tělo potřebuje vyrovnat dvě kvality. Být trochu pružné a trochu silné – ani velká ohebnost, ani velká síla – tak akorát. A to v začátku jógy učím. Vnímat své tělo, respektovat ho a pomalu ho rozvíjet. Je to cesta, která vede k tomu, že člověk postupně udělá i „těžší“ varianty pozic, ale to není cílem. Cílem je být v pohodě, rozvíjet dech a každou pozici si umět užít, když je člověk v ní a jen dýchá. Ze své patnáctileté praxe musím říci, že čím jednodušší pozice praktikuji, tím se cítím lépe. Občas udělám jako motivaci nějakou náročnou pozici, kde si ověřím, že základ, který již mnoho let trénuji, stačí proto, abych mohl provádět i stoje na rukách a na hlavě. Ale má základní denní praxe je velice jednoduchá a krátká. Na začátku mého vstupu do jógy to takto nebylo. Chtěl jsem sebe i ostatní ohromit, a tak jsem se snažil stále víc. To však může vést ke zranění a soutěživosti, a o tom jóga není. Když jsem své síly začal orientovat na studium filosofie, praxi pránájámy a meditaci, celá má praxe se zjednodušila a zjemnila.

• autor: Václav Krejčík
• www.vaclavkrejcik.cz
• foto: archiv autora