Pevná a zároveň pohodlná. Taková by měla být každá ásana – jógová poloha. Aby byla polohou, a ne pozicí. I zde je přesah do každodenní praxe vnitřní a životní. Budeme-li se snažit (a není pravda, že snaha se cení jen ve školce – ve snaze je základ úspěchu, kdo se nesnaží, nemá nic dlouhodobě nebo trvale) a vytrvale na sobě pracovat, budeme časem schopni si onu vnitřní pevnost a zároveň pohodlnost udržet i ve všech situacích, která nám život předkládá. Někdy je to samozřejmě těžší, jindy snazší, důležité ale je, být stále na cestě a být si toho vědom.

Pevnost vychází zevnitř

Pevnost a pohodlnost vycházejí zevnitř. Pevná mysl buduje pevné fyzické tělo. Naopak to nefunguje. Proč? Protože prapůvod pevnosti vychází z vědomého vnitřního rozhodnutí být pevný. A pokud se tak rozhodneme, pokud k onomu rozhodnutí dospějeme, dokážeme všechno, co si zamaneme. Vezměme si jako modelový příklad balanční polohy. Bez koncentrace na dech, která zklidňuje věčné pohyby mysli, bez fixace jednoho bodu pohledem, nepřijde pevnost svalů a v poloze nevydržíme. Stačí jedna zbloudilá myšlenka a bortící se pozici (ne polohu, protože poloha je pohodlná, a není tedy důvod, aby se bortila – ta se může jen změnit v pozici, který se teprve může zbortit) nezachrání ani stažení hýždí, jímž se často nevědomky snažíme dostat tam, kam se jinak dostat nemůžeme. Dostáváme se tedy opět k dechu a ke koncentraci na něj. Ta zklidňuje mysl, otevírá vnitřní pohled, který dává nadhled a plodí vnitřní pevnost, z níž vychází i ta fyzická.

Staženost není pevnost

Pupík u páteře, hrudník nahoře, ramena dole. Chceme vypadat štíhle a vysoce, takže zatáhneme břicho, že téměř nemůžeme dýchat, vypneme prsa a směle hledíme vpřed. Cítíme se ale pohodlně? Ve většině případů ne. Naopak připomínáme robota – nepřirozeného a strnulého. Jsme takto zpevnění? Ve většině případů ne. Břicho sice máme stažené, ale vlivem „vyprsení“ se ztrácí kontakt spodních žeber s pánví, a střed těla tak ani pevný být nemůže. A teď si představte, že byste takto praktikovali jógu. Nemohli byste pořádně dýchat, provést rotaci, předklon ani záklon. Rozsah by byl menší a riziko zranění vyšší. Protože ona pevnost není o stažených svalech. Stažené svaly přeci nejsou pohodlné.

Postavení chodidel, kostrče a pánve, žeber, vytažení páteře – to vše jde ruku v ruce

Pravá vnitřní pevnost, která dává pohodlnost polohám jógovým i životním, spočívá v první řadě na vnitřním rozhodnutí být pevný, v koncentraci na dech a potom na dalších faktorech, tedy postavení částí těla fyzického. Jedná se o postavení chodidel a vnímání bodů opory – ve všech polohách nějaké máme a je třeba si vždy uvědomovat jejich kontakt se zemí a vyvíjet jimi do země mírný tlak. Kostrč směřuje mezi paty, pánev je v neutrálním postavení a spodní žebra jsou u sebe a dole. Pro zachování tohoto schématu se vytahujeme za temenem hlavy a rovnáme páteř.

Styčné jsou body opory, kontaktu se zemí

Když se s výdechem odtlačíme od bodů opory, jako bychom chtěli vyrůst, vnímáme, jak se všechno v těle správně zřetězí – pánev se dostane na své místo, hrudník se otevře bez zbytečného „prsení se“, páteř se vytáhne do přirozené polohy. A na počátku i konci všeho je koncentrace na dech, pozornost na to, co právě činíme a vykonáváme v souladu s dechem. Cvičte vnitřní pevnost v leže na zemi s nohama pokrčenýma a chodidly opřenými o zem na šíři pánve od sebe, v poloze kočky, kde jsou body opory dlaně, holeně a nárty, v poloze hory, kde jsou opěrnými body chodidla, v širšásaně, kde máte temeno hlavy a předloktí, v kapalásaně, kde je to temeno hlavy a dlaně… A hlavně: nezapomínejte dýchat.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com