Symbolika světla jako dobroty, lásky, čistoty a naděje je silná nejen v józe, ale ve všech filozofiích, naukách a náboženstvích. Naše vnitřní světlo je naším průvodcem, který nás neopouští ani v těch nejtemnějších dobách. Této tematice se věnuji i ve své sbírce povídek s výmluvným názvem Světlo naděje, která je plná příběhů obyčejných lidí, jež stojí za to vyprávět. Protože díky onomu vnitřnímu světlu je každý z nás jedinečný a jóga nám ukazuje cestu, jak si tuto jedinečnost i krásnou obyčejnost zároveň můžeme uvědomit a přijmout ji.

Cesta za světlem
Jóga je cestou, která nás vede k nalezení našeho vnitřního světla: naší podstaty, naší přirozenosti, našeho pravého já. Můžeme si ho představit jako drobnou jiskru na špičce niti v nejtemnějších prohlubních jeskyně uvnitř nás samých: bez ohledu na to, jak se cítíme být vzdálení sami sobě a životu, který vedeme; bez ohledu na to, jak se cítíme být sami od sebe odpojení; bez ohledu na okolnosti a situace, které nás obklopují, je osvobozující a uvolňující si uvědomit, že jiskra tohoto světla vždy leží uvnitř nás a představuje svět bez zármutku, bolesti a trápení.

Odlesk Boha v každém z nás
Zůstává v nás, i když jsme na něj třeba dočasně zapomněli nebo o jeho existenci pochybujeme – je tu stále, neodchází, hřeje. Přemýšlení o tom může být velkým zdrojem opory a pohodlí v obtížných chvílích. Už Platón říkal, že duše v sobě má odlesky božských idejí (můžeme říci sattvy), na něž zapomněla pádem do temnoty materiálního světa (můžeme říci tamasu). Účelem života je potom se na tuto božskost rozvzpomenout (můžeme říci putovat k ní s pomocí zvládnutého radžasu). Viktor Frankl zase tvrdil, že každý má svůj jedinečný smysl života, který během svého žití odhaluje. Za obojím si můžeme představit světlo, které v nás je bez ohledu na cokoliv a které nás v každé situaci podrží, když mu to dovolíme – když si na něj rozvzpomeneme, když jej odhalíme.

Jak sdílet své světlo s ostatními
Když se se svým světlem spojíme, můžeme jej kultivovat a přenést do každodenního života i jej sdílet s okolním světem. Toto sdílení nemusí mít podobu žádné konkrétní vnější akce nebo zobrazení, může být docela jemné. Své světlo můžeme sdílet s ostatními přirozenou empatií, kultivací nebo prohloubením svého pocitu údivu, radosti či soucitu, což ovlivní náš způsob bytí ve světě. Sdílení našeho světla může znamenat rozhodnutí inspirovat ostatní nenásilným a tichým zamyšlením nebo činem, nabídnout druhému podporu v nouzi nebo se třeba jen usmát na cizího člověka.

Klid a pohoda i v těch nejobtížnějších dobách
Prohlubující se spojení s tímto vnitřním světlem dodává pocit podpory, který je vždy k dispozici, aby nám pomohl najít mír, pohodu a klid i v těch nejtemnějších dobách. Cesta za hledáním vlastního světla nemusí být komplikovaná ani složitá, nepotřebujeme k ní žádné speciální pomůcky. Stačí si najít klidné místo, pohodlně se usadit do jednoho ze zkřížených sedů, hřbety dlaní položit na kolena, zavřít oči a obrátit pozornost k dechu a k dráze, kterou v těle vykonává.

Cesta za světlem
Poté obraťme pozornost na zdroj vnitřního světla – představme si jej uvnitř sebe. Jakmile bude obraz jasný a silný, přidejme k vizualizaci pohyb – s nádechem otevřeme dlaně směrem ven, s výdechem je položme na srdce. Opakujme třikrát, poté vraťme hřbety dlaní na kolena a volně dýchejme. Až se budeme cítit připraveni, opakujme vizualizaci světla společně s gestem otevření dlaní s nádechem a s jejich položením na srdce s výdechem. Dlaně můžeme s výdechem položit na jakoukoliv část těla, u níž cítíme, že potřebuje podporu. Pro každou část těla opakujme tři nádechy a tři výdechy. Poté ustaňme s pohybem rukou, položme je na kolena a chvíli ještě seďme a volně dýchejme, dokud nebudeme připraveni otevřít oči. Pamatujme, že zdroj světla, lásky a hluboké vnitřní spokojenosti je v nás vždy.

• autorka: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com