Já a „má“ první vinyasa

Když jsem poprvé vyrazila na lekci vinyasa flow jógy, nevěděla jsem přesně, co mám očekávat, na co se těšit, a co mi dá zabrat. Jako převážný nadšenec hatha jógy jsem byla v tomto směru spíše elév než zkušený jezdec. Dá se tedy říct, že jsem vinyasu znala teoreticky, ale prakticky si horko těžko vytvářela představu, jak asi lekce samotná bude vypadat.

Těšila jsem se. Oblečená v dlouhých legínách a triku s dlouhým rukávem jsem usedla na podložku a čekala, co přijde. Obecně mám velmi ráda jógu a vše s ní spojené, takže jsem byla v dobré náladě a už jen pocit, že tam jsem, mi přišel vcelku „flow“. Zapálené svíčky, za okny sychravo, a kolem stejně ladění jedinci, to všechno vytvářelo milou atmosféru očekávané lekce. Po příchodu lektora a krátké relaxaci s dechovým cvičením jsme zahájili sérii pozdravů slunci, během kterých jsem cítila, jak se mi celé tělo prohřívá a nabírá na flexibilitě. Tím, že se v takřka žádné pozici nezůstává déle než jeden dech, jak už je pro vinyasu typické, se tělo rychle prohřeje a lépe zaujímá jednotlivé ásany.

Pes, kam se podíváš

Čeho jsem si nemohla nevšimnout, bylo právě opakování sekvence psa hlavou dolů, chatturangy dandásany, a psa hlavou nahoru, jako tří po sobě jdoucích pozic, které se opakovaly mezi dalšími ásanami vcelku pravidelně. Když jsem pak hledala význam „proč“, dočetla jsem se, že právě tyto tři ásany mají tělo správně energetizovat, ale také mají uvolnit napětí například po sérii bojovníků.

Bez nudy a diktátu

Ačkoliv by se vinyasa měla cvičit v ucelené a v přesně dané sérii ásan, není tomu tak, a proto, když jsem tuto lekci navštívila podruhé, byla jsem vcelku vyvedená z míry, protože vůbec nekorespondovala s tou první. Pochopila jsem, že každý lektor má vlastní rukopis vinyasy a opravdu záleží nejen na jeho stylu, úrovni lidí, kteří se na lekci dostaví, ale asi i momentální náladě. A je to vlastně dobře, protože jóga by měla být svobodná, nikoli diktát toho, co musíme a máme. Naopak – měli bychom cvičit pocitově, stejně tak, jak zaujímáme jednotlivé ásany. Tím, že vinyasa nemá přesně daná pravidla, je zábavnější, neokoukaná a nenudí. Na třetí lekci jsem už šla bez jakýchkoliv soudů o tom, jaká by měla či neměla být, a těšila jsem se na spontaneitu daného momentu.

Vinyaso, vinyaso, kdo je nejlepší?

Jako hlavní klad vinyasy vidím především dynamiku, se kterou se cvičí. Takže pokud je pro někoho jóga spíše nutností, navíc až možná příliš klidná, je vinyasa tím pravým vybitím se. I tady jsem opět zjistila, že při józe se člověk může zapotit. Tím, že se poměrně často vyskytuje chatturanga dandásana, při které zapojíte doslova každý sval v těle, si pořádně máknete a také velmi záhy poznáte své rezervy. Je to vcelku dobrá sebereflexe vedoucí ke zjištění, co máme zlepšit a zároveň se naučit nesrovnávat s tím, kdo cvičí vedle nás. Nejlepší je totiž každý, tady a teď, v přítomném okamžiku. Je hezké pozorovat, jak jednotliví lektoři pojímají lekci po svém. Někdy je více dynamická, jindy s více pozdravy slunci, každopádně pokaždé intenzivní práce těla, mysli i dechu.

Jako jediné negativum se mi jeví, že pro někoho může být tento typ jógy skutečně příliš intenzivní, zvlášť pro ty, kteří se věnují klidnějším stylům, jako je hatha jóga. Vinyasa je také méně předvídatelná, takže pokud chcete vědět, co vás čeká, volte raději jiný druh jógy.

Hlavně dýchej!

Vinyasa dává člověku více svobody, lze ji přizpůsobit momentálním potřebám i možnostem svého těla. A tím, že se v jednotlivých ásanách nemusí dlouho setrvat, zvládnou i méně zkušení jogíni náročnější pozice... Hravost. To je asi výstižné shrnutí toho, co jsem při lekcích vinyasy objevila. A vynechat nemohu ani dech. Tím, že se převážná část pozic mění v návaznosti na nádech či výdech, dech vnímáte o dost intenzivněji. Soustředíte se na něj. Učíte se ho spojit sami se sebou, a když náhodou vynecháte, dynamika sestavy vám ho rychle připomene.

Během lekcí se dýchá většinou dechem udždžají, který vyžaduje jistou dávku zkušeností, ale když ho zvládnete, cítíte přesné propojení nejen se sebou, ale hlavně s každou ásanou. Někdy nebylo lehké provádět ásany spolu s dechem technicky správně. Místy jsem potřebovala zpomalit, zklidnit se, a tak jsem to zkrátka udělala. Zatímco ostatní cvičili, zůstala jsem v pozici střechy, abych nabrala sílu a dech. Navíc jsem na nic jiného nemyslela. Nezabývala jsem se tím, jestli jsem doma vypla pračku, jestli stihnu nákup nebo mám na poště balík, najednou jsem tam byla jen já a má podložka. Dynamika lekce mě přivedla blíž k sobě samé, bez rozptylování. Nakonec jsem zjistila, že skrze kontrolu fyzického těla skvěle ovládám svou mysl.

Většinou se setkáme s tím, že vinyasa nemá žádná striktní pravidla, neřídí se konkrétní filosofií či sestavou, kterou by její učitelé museli následovat, proto dává dost prostoru pro individuální vyjádření. Proto je nezbytné najít si učitele, který vám bude plně vyhovovat a vytvoříte si k němu vztah.

• autor: Valentina Lebová
• foto: Shutterstock.com