Jak hledat v životě filosofii jógy?

19. 01. 2017


Jóga. Filosofie. Dvě slova – dva pojmy, které jsou spolu nedílně spjaty. Jógový systém je filosofií prodchnut v celé své podstatě. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč právě jóga si všude po světě nachází stále více příznivců? Jistě to nebude pouze kvůli příznivým účinků, které její praktikování zanechává na těle. Jóga totiž skrývá něco mnohem hlubšího.

Jóga – pohyb a filosofie

Snad právě tato skutečnost mne kdysi, ještě během studia na vysoké škole, dostala až k józe. Ve fitcentru, kde jsem tehdy navštěvovala jakési taneční hodiny, byla má lektorka nemocná, a mně tedy byla nabídnuta náhradní lekce – jóga. Že bych z nově nastalé situace byla kdovíjak nadšená, to se říci rozhodně nedalo. Nicméně jsem byla sportovně oblečená, připravená a natěšená, jak ze sebe vypotím následky, které na mém těle i duši zanechal celodenní stres a shon. Kývla jsem tedy a vydala se vstříc něčemu novému. Něčemu, co mne nebývale okouzlilo a strhlo tak, že jsem se tomu začala věnovat stále více a více.

Proč? Protože v józe jsem objevila spojení dvou aspektů, bez nichž si svůj život nedokáži představit – pohybu a filosofie. A domnívám se, že to je to, co k józe táhne stále více lidí.

Jóga je jiná než jakékoliv jiné cvičení. Bylo by dokonce hříchem nazývat ji sportem. Jóga je cvičením – těla i duše.

Ruku na srdce – proč vlastně rádi cvičíme?

Proč se rádi hýbeme?

Proč rádi ničíme svá těla sportem, potíme se a dřeme?

Nejen proto, že chceme hezky vypadat. Především možná proto, že se chceme hezky cítit. Chceme zapomenout na to, co nás trápí, a prostě a jednoduše „vypnout“. Ten věčný kolotoč myšlenek, který nám koluje v mysli – myšlenky proudí jako auta na dálnici, jedna přes druhou, předjíždějí se, narážejí do sebe a nechtějí se zastavit. Fyzická aktivita tento kolotoč nedokáže vypnout – neumí zmáčknout stop, ale jen pause. Po ukončení fyzického cvičení končí i přestávka v jízdě myšlenek a vše začíná nanovo. 

Jóga nemačká stop, ale ani pause

Proto říkám, že jóga je jiná. Jóga nemačká stop, ale ani pause. Jógová praxe – fyzická i vnitřní – nás učí s tímto kolotočem pracovat a zpomalovat jej. Učí nás se na něj dívat a neděsit se ho. Učí nás jej přijmout jako součást nás samých a z tohoto pohledu k němu i přistupovat. Jógová praxe nás neučí utíkat od reality, ona nás učí pracovat s realitou tak, abychom ji přetvořili v místo, kde se cítíme dobře. A činí to tím nejjednodušším, ale nejúčinnějším způsobem – učí nás, že musíme začít vždy u sebe. Protože nezáleží na okolnostech, záleží na nás, jak tyto okolnosti přijmeme a jak s nimi naložíme.

A nekrásnější na tom všem je, že jógová filosofie není nic abstraktního.

Nejedná se o něco, co musíte studovat v knihách a co si nebudete nikdy moci vyzkoušet na vlastní kůži. Právě naopak – jógová filosofie je živá a její sílu, odolnost a pravdivost jí nedává nic jiného než právě sám život.

Na karimatce stejně jako v životě

Představme si modelovou situaci. Chystáte se praktikovat. Fyzicky? Vnitřně? Fyzicky – vnitřně. Rozbalíte svou jógamatku, postavíte se na ni, rozložíte rovnoměrně váhu na chodidla, do široka roztáhnete prsty na nohách, abyste mohli pocítit sílu spojení se zemí. Vnímáte tři body opory. Co cítíte? Co vnímáte? Na co myslíte? Pravděpodobně na nic. Jste totiž sami se sebou. Vnímáte krásu přítomného okamžiku a v této chvíli žádný rušivý element nemá šanci, protože vy právě hledáte cestu sami k sobě. Soustředěně upíráte pozornost dovnitř.

Jógová praxe nás tedy v první řadě učí koncentraci, bez níž se v životě neobejdeme.

Absence očekávání

Máte na počátku své praxe nějaká očekávání? Dobře, zřejmě jdete za nějakým účelem praxi provádět, a tomu ji jistě uzpůsobíte. Ale potom? Provádíte jednotlivé ásany s nějakým očekáváním? Pravděpodobně ne. Pravděpodobně intuitivně zaujímáte takové polohy, které vám v té či oné situaci dělají dobře a pomáhají řešit to, co aktuálně vyřešit potřebujete. A nezáleží na tom, zda jsou to bolavá záda, nespavost, nebo nízké sebevědomí. Zda je to poloha dítěte, blaženosti, nebo velblouda. Tím, jak za sebe v praxi řadíte jednotlivé ásany, se učíte pracovat se svým vnitřním hlasem a dostáváte se ke svému já. Protože právě ono vede vaše pohyby. Učíte se tedy poslouchat sami sebe.

V životě stejně jako na karimatce

A teď si představte, jak je krásné, když si jednoho dne uvědomíte, že onu jógovou filosofii jsme přenesli z karimatky do života. Že se na začátku každého nového dne, stejně jako na počátku praxe na karimatce, krátce zastavíte, abyste pobyli sami se sebou a se svým dechem, abyste si uvědomili chodidla a své spojení se zemí. A že potom během dne, ať děláte cokoliv, jste si toho všeho vědomí, že nic nevykonáváte mechanicky a že na vše, co děláte, se plně soustředíte. Současně s tím vám dojde, že kolotoč myšlenek, ona auta proudící ustavičně po dálnici sem a tam, se zastavila, zpomalila, nebo už neproudí setrvale, ale jen občas a že vy tomu už zkrátka nevěnujete pozornost. Zjistíte náhle, že situace, které vám život předkládá, přijímáte a pracujete s nimi ne s jakousi pasivitou a odevzdaností, ale s jakýmsi vnitřním klidem, který vám dává sílu rozhodovat, jak s tím, co k vám přichází, naložit.

Máte pocit, že mluvím o vás a o vašem životě?

Pak onu jógovou filosofii ve svém životě skutečně hledáte.

 

  • autor: Kateřina Lukášová
  • www.sadhak.cz
  • zdroj fotky: Shutterstock.com 

Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket