Dennodenně si každý z nás vytváří na základě nejrůznějších rodinných vzorců a společenských norem určitá omezení. Tato omezení neovládají jen podvědomou mysl člověka, ale současně se také – v podobě napětí – ukládají do jeho fyzického těla. Sama jsem přišla na to, že největší lehkost zažívám, když si dopřeji pořádný úklid ve své mysli.

V čem děláme největší chyby?

Negativní programy, které si vrývají do hlubokého podvědomí i „pod kůži“, mívají různou podobu. Například: „Nemůžu, protože…“ Nebo: „Co by řekli lidi?“ Veškerá omezení, která jsme během života přijali za svá, nás neuvěřitelně ovlivňují. Jsme připraveni kdykoliv posuzovat a vyhodnocovat, stále balancujeme mezi „ošklivým a hezkým“, „příjemným a nepříjemným“, „dobrým a špatným“ a tak dále. Učím svoje klienty zůstávat v lehkosti, ať se v jejich životě právě děje cokoliv, aby se dokázali na situace, které jim ubližují, dívat s určitým nadhledem. Protože každá emoce, takzvaně dobrá i špatná, se nikam neztrácí – vždy se nám ukládá kamsi do těla. Naše svaly se pod nátlakem stresu stahují a není divu, že dlouhodobě vystresovaní lidé ohýbají hřbet a bolí je záda. Tyto stresové „staženiny“ ale máme i jinde na těle, dokonce i v podkoží hlavy. Zkusme pravidelně pečovat o své myšlenky způsobem, který nám nejvíce vyhovuje. Já pracuji s metodou Úklid hlavy, která má určitý přesah fyzických masáží. Odbourává zastaralé vzorce chování a myšlení.

Vypněte svého autopilota

Na nepříjemnosti, které nás potkávají, jsme se naučili reagovat podle námi osvědčeného vzorce. A většinou to člověk dělá zas a znova, i v případě, že tím trpí jeho rodina. Například, když nám někdo něco vyčítá, jsme to právě my, kdo vždy nakonec křičí a snaží se dovést pozornost jinam. Je to jednání, které jsme přijali za své, bezpečné, známé a vyhovující. Jen pouhé přemýšlení o našich zaběhlých negativních návycích má obrovský smysl. Je úplně jedno, zda před situací utíkáme, nebo se jí bojíme. Jisté však je, že to, co již máme takzvaně vyzkoušeno a osvědčeno, používáme v podobných situacích opakovaně. Principem je vystoupit z dosavadních omezení, protože když se situace bojíme nebo před ní utíkáme, tak se stává větší než my a pak ona ovládá nás, a ne my ji. Nejsme v lehkosti, ale naopak v napětí.

Když máme čistou mysl, tak je snadnější udržet si emoční stabilitu. Naučíme se být mnohem „větší“ než situace, které se o nás časem budou snažit znovu emočně pokoušet. A začneme zjišťovat, že svůj život často vkládáme do rukou autopilota. Je to mechanismus, který řídí naše chování, aniž bychom si toho všimli. Někdy je dobré dát si ve stresujících situacích odstup a zareagovat jinak, než jsme zvyklí. Vymanit se z obvyklých postupů „autopilota“ a být větší, než je situace, která se o nás pokouší. Nenechat se druhými zatáhnout do jejich hry. Nepřijímat emoce, které přicházejí, za své vlastní, protože ve skutečnosti nejsou naše.

Berte každou nepříjemnost jako výzvu a svou emoci jako volbu.

Jeden příklad:

Představte si, že jedete na schůzku, i když jste vyjeli včas, máte zpoždění. Tramvaj nejede, stojíte na zastávce a vy se stále díváte na hodinky a nervozita uvnitř těla stoupá. Už víte, že přijdete pozdě, a cítíte nepříjemné pocity. Jen těžko se smiřujete s tím, že nad ubíhajícím časem absolutně ztrácíte kontrolu. A to je ta chvíle, kdy vás situace může začít ovládat. Zapínáte, aniž to víte, svého „stresového autopilota“.

A v tento okamžik máte na výběr. Snažit se ovlivnit neovlivnitelné a stresovat se, nebo se zhluboka nadechnout a nepříjemné myšlenky, co se vám vkládají do hlavy, úplně „vypustit“. Nedovolit, aby se vaše svaly ze stresu úplně stáhly a nezapnout vnitřní program s názvem NESTÍHÁM. Podívejte se na situaci v tu chvíli jinak. Vezměte to tak, že čas se pro vás zastavil, a než přijede tramvaj, můžete dělat spoustu věcí. Když nenecháte situaci přerůst, aby se stala větší než vy, tak vás nebude ovládat. Položte si otázku: „Čím mi tato situace může být přínosem?“ A uvidíte, že najednou máte mnoho možností. Například: Prohlédnout si zblízka kolemjdoucí, natočit hlavu ke slunci, usmát se na projíždějícího řidiče, protože potom přijdete na schůzku úplně v jiném rozpoložení. Vyzkoušejte to.

Pečujte o svůj domov, ale hlavně pečujte o svoje tělo.

Nezapomeňte, že nejbáječnější bydlení máte pod svou kůží.

• autor: Olga Bušková
• www.olgabu.cz
• foto: archiv Olgy Buškové