„A jakou učíš jógu, tu klasickou, nebo ve vedru?“ je otázka, kterou jako učitelka jógy pravidelně dostávám. Odpovídám, že vedu lekce při normální teplotě, a vyhýbám se tak odpovědi, která by byla komplikovanější a zřejmě ne úplně atraktivní. Kdybych učila na základě tradice z klasického jógového období, nebyly by žádné pozice bojovníků ani pestrobarevné podložky, oblečky či vonné oleje, ale čistě jen meditace, odříkávání manter a studium filosofických textů.

Jak je jóga stará, vlastně nikdo neví. Indové nikdy nelpěli na písemné tradici, a už vůbec se netrápili datováním událostí. Základ této disciplíny se dá najít až pár desítek tisíc let nazpět, a to v šamanismu. Ten se zabývá změnou vědomí člověka, ať už užíváním psychotropních látek, vytvářením monotónních zvuků, nebo držením těla v jisté pozici po dlouhou dobu. A právě dosažení vyššího stavu vědomí je leitmotiv, na kterém jóga dále staví.

Stav osvícení se nedá pochopit

Když uděláme v historii skok až k třetímu tisíciletí před Kristem, najdeme už písemné prameny (védy a upanišády), z kterých se tvoří jógová filosofie. Těžko říct, jestli se předchůdci klasických jogínů stále dostávali do stavu změněného vědomí užíváním psychotropních látek, nicméně už v této době existuje propracovaný systém meditačních technik a filosofických úvah. Ten směřuje ke zkoumání sebe sama (introspekci). Pokud se člověku nepodaří dosáhnout konečného poznání, je odsouzen k věčnému koloběhu života a smrti. Toliko teorie, ale co to je „věčné poznání?“ Autorka textu přiznává, že přes studium mnoha odborných knih se stále snaží pochopit základ jógové filosofie. Kdy podstatou všeho je „To“ Brahma a je identické s naším „Já“ Atman. Přiznává, že osvícení nedosáhla (prozatím) a pochopit tento stav je racionálně nemožné. Nelze ho uchopit čtením knih ani studiem náročných textů. Je to poznání přímé, intuitivní, vycházející ze zkušenosti na základě dlouhodobé duchovní praxe.

Jóga jako spojení

Samotné pojmenování jógy jógou přichází až pár set let před naším letopočtem. Slovo pochází se sanskrtu a má více významů, záleží na kontextu. Nejčastěji se překládá jako „spojení“. Mylně se pak uvádí, že se jedná o spojení těla a mysli. K čemuž došlo zřejmě v důsledku snahy o zjednodušení a s tím spojené marketingové přitažlivosti. Jde ale o spojení člověka s Absolutnem (universem). Což je právě onen stav, který se nedá racionálně pochopit. A přiznejme si, že jóga, která se dnes stala zajímavou obchodní komoditou, nemůže být prezentována jako něco, čemu člověk vlastně neporozumí, pokud nedosáhne stavu samádhi. Propojení těla a mysli je teze pro naši západní kulturu přijatelnější, kdy se člověk při jógové praxi soustředí na své tělo či dech, a tak je myslí přítomen ve svém fyzickém bytí. Je v přítomném okamžiku.

Významnou postavou tohoto období není nikdo jiný než samotný Siddhartha Gautama Buddha a hlavním pramenem pak text Bhagavadgíta. Dialog prince Ardžuny s Kršnou je do dnešní doby pilířem jógové filosofie. Například se zde zmiňuje jóga nesobecké činnosti (karma jóga). Při váhání mezi činností a nečinností je vždy lepší zvolit činnost, ale nelpět na jejích výsledcích. V podstatě se jedná o nepodmíněné jednání. Dále je zde klidná mysl zdůrazňovaná jako základ spokojenosti. „…bez soustředění není klidu, a jak může člověk, který nemá klid, dosáhnout štěstí.“ „Kdo opustí všechny touhy a kráčí vpřed oproštěn od přání, nesobecký a bez egoismu– ten dosahuje klidu.“

Pataňdžaliho klasika

Hlavní postavou klasického jógového období byl Pataňdžali. Jak již bylo zmíněno, letopočty nebyly pro Indy nic zajímavého, takže období jeho života je jen přibližné a pohybuje se v rozmezí zhruba 200 let p. n. l. – 200 let n. l. Jóga je v této době řazena mezi 6 ortodoxních hinduistických škol a Pataňdžali ve svých Jóga sútrách nazývá jógu slavným YOGA CITTA VRTTI NIRODHAH. „Jóga je zastavením fluktuace mysli.“ Hlavní součástí jógy je meditace a ze 196 veršů jóga súter se pouze tři zmiňují o ásanách. A to ještě „jen“ jako prostředku ke zklidnění. Nicméně Jóga sútry jsou hlubokým filosofickým a duchovním textem s velkým morálním přesahem. Oproti Bhagavadgítě je v tomto případě zapotřebí zkušeného učitele pro jejich výklad. Pataňdžali tímto postavil základ pro rádža a aštanga jógu (neplést s moderním posturálním stylem, který se cvičí podle stanovených sérií). Klasická aštanga znamená osm stupňů a později se stane komplexním názorem na svět, klasickou filosofií jógy.

Jóga předklasického a klasického období je výhradně duchovní a filosofickou disciplínou, která stojí na meditačních technikách. Každý, kdo medituje nebo se pokouší o jednosměrnost a jednobodovost mysli, je jogín. V dalších dílech historie jógy budeme sledovat její vývoj a proměnu směrem k důrazu na ásanovou praxi.

• autor: Apolena Mortensen Tůmová
• www.yogazone.cz
• foto: Shutterstock.com