Filosofie jógy 13. 10. 2016 PDF Tisk

Filosofie SÁNKHJI jako jeden z pramenů jógy

Filosofickým základem nauky sánkhji je radikální dualismus. To znamená, že sánkhja postuluje existenci dvou odlišných skutečností. První je čiré vědomí, duše, v sanskrtu puruša. Druhou složkou je látka, jakási primární materie, prahmota, pralátka, prapříroda, v sanskrtu prakrti.

Filosofie SÁNKHJI jako jeden z pramenů jógy

Filosofie jógy podle Pataňdžaliho Jógasúter má své kořeny i ve filosofii sánkhja, která s ní v rámci šesti ortodoxních filosofických indických škol tvoří dvojici s tím, že sánkhja teoreticky definuje a jóga předloženou filosofii uvádí do praxe. S velkou mírou jistoty můžeme o sánkhje říci, že je to vůbec nejstarší indická filosofická škola. Vykazuje četné shody a podobnosti s raným buddhismem, s raným džinismem a s ájurvédou. Ranné počátky se odehrávaly v období ústního podání, neexistují písemné záznamy, a tak o rané sánkhje nalézáme jen stopy.

Sánkhja prodělala velmi značný vývoj a její nauka se v průběhu času proměňovala výrazně víc než u jiných škol. Pro nás je podstatné, že klasická sánkhja předchází Pataňdžaliho Jógasútrám. Sánkhja je jediná filosofická škola, která nemá za svůj základní text sútru. Základním textem klasické sánkhji je text, který se nazývá Sánkhjakáriká – sánkhjové verše. Tento text je připisován Íšvarakršnovi.

Filosofickým základem nauky sánkhji je radikální dualismus. To znamená, že sánkhja postuluje existenci dvou odlišných skutečností. První je čiré vědomí, duše, v sanskrtu puruša.

Druhou složkou je látka, jakási primární materie, prahmota, pralátka, prapříroda, v sanskrtu prakrti.

Duše jako samostatná entita

O purušovi se dá říci jen to, že je jsoucí. Je charakterizován tím, že je věčný, nestvořený, trvale existující – nemá počátek ani konec. Je naprosto pasivní, indiferentní, neaktivní svědek. Je dokonale neměnný, vůbec nic se ho nemůže dotknout. Zvláštní je, že sánkhja puruši konstruuje pluralisticky – individuální puruša je v každém živém tvoru. Každá individuální duše je úplně samostatná a nezávislá entita. Neexistuje žádný společný puruša, nic, co by odpovídalo pojmu brahman v upanišadách. Každý jedinec je naprosto individuální, jedinečný, neopakovatelný, samostatný a odlišný od ostatních. To je úplně jiná představa, než v jiných indických školách bývá. Takže to je jedna složka onoho dualismu, purušové.

Věčná a všudypřítomná prahmota

Druhou složkou je prakrti. Toto slovo má mnoho významů, jedním z nich je příroda, v sánkhjovém významu je to prahmota, látka, která je nekonečně jemná a není vnímatelná smysly. Na rozdíl od purušů je prakrti jediná. Je stejně tak věčná, všudypřítomná, nestvořená, existuje od nekonečna do nekonečna. Jedině ona je nadána činorodostí, avšak je totálně nevědomá. Je primárním zdrojem veškerého jevového světa. Celý projevený svět, vše, co vnímáme i nevnímáme, vzniklo z prakrti. Jinými slovy všechno, kromě puruši, je prakrti. Takže i veškeré psychické dění, veškeré akty myšlení, veškeré senzorické akty, to všechno patří do říše prakrti. Citové vnímání, strach, bolest atd., to všechno se týká jenom prakrti a z indického pohledu to jsou opravdu záležitosti hmotné. Jevový svět z prakrti vychází a opět se do ní vrací, tedy je pomíjivý. V tomto ohledu to není vznik a zánik, ale vlastně jenom jevení a mizení. Prostě chvíli je příroda projevená a chvíli není projevená.

Jak je možné, když je jen jediná prakrti, že je tento jevový svět tak pestrý, jak celý ten proces jakéhosi různorodého tvoření nebo projevování vlastně probíhá? Na to sánkhja odpovídá svou teorií gun.

Lano spletené ze tří provazů

Prakrti je tvořena třemi gunami. Sanskrtský pojem guna lze přeložit různými významy, pro sánkhju jsou důležitými pojmy vlákno, složka, vlastnost. Guny jsou sekundární vůči prakrti a nemají nezávislou existenci. Typický obraz, který klasická sánkhja předkládá, je, že prakrti je smotaná ze tří gun, jako by byla lanem, spleteným ze tří pramenů.

První gunou je sattva. „Sat“ je od slova existovat, čili bytí, a „tva“ je přípona, k níž se tvoří abstrakta, dohromady něco jako „bytíství“. V sánkhje to nese významy jako uspořádání, jas, světlo, čistota, prostě vždy něco pozitivního. Je lehká, je osvětlující, má tendenci směřovat vzhůru a sama způsobuje směřování vzhůru, umožňuje poznání a zahání temnotu.

Druhá guna je radžas. Tento pojem je odvozen od kořene obarvit na červeno, souvisí to s krví, tím i s nějakou životností a s nějakým pohybem. Sémantickým významem je aktivita, činorodost, vášnivost. Tato guna způsobuje veškeré druhy pohybu, udržuje nějaký běh a v těle mimo jiné podněcuje činnost sil dechu.

Poslední guna je tamas. Tomuto výrazu je podobné české slovo tma, které opravdu tuto indoevropskou etymologii má, a překlad výrazu tamas je temnota. S rozšířením významu na nečinnost, netečnost, těžkost je z gun nejvíc omezující a omezuje zejména poznávací proces.

Jsou-li tyto tři guny v naprosto dokonalé rovnováze, tak prakrti existuje v latentní podobě, svět není v projevu, je ve stavu čisté potencionality. Jakmile se vzájemná rovnováha gun poruší, dochází k evolučnímu procesu, během něhož vzniká třiadvacet principů jsoucna, v sanskrtu tattva. „Tat“ je ukazatel tento, ten a „tva“ je abstraktum, tvoří –ost, čili takovost.

Vypočítávání principů jsoucna

Z prakrti tedy vzniká třiadvacet tattev, dohromady s prakrti a purušou máme celkem pětadvacet jsoucností. A právě tento evoluční proces a výčet těch jednotlivých prvků dal sánkhje její jméno. Samotný pojem sánkhja () tedy znamená vypočítávání, výčet, jde zde o výčet právě tohoto evolučního emanačního procesu, toho, co vlastně vzniká, o vypočítávání principů jsoucna.

Jako první produkt prakrti vzniká intelekt – buddhi. V intelektu se odehrávají všechny psychické pochody, pocity, záliby. V intelektu dochází k rozhodování. Jako první produkt prakrti má buddhi nejblíže k purušovi, a tak je prostředníkem mezi čirým vědomím, purušou, a světem hmoty.

Druhý princip, který emanuje, je sebeuvědomění – ahamkára. „Aham“ je já, „akára“ je činitel, „ten, co dělá já“. Dle sánkhji si Puruša nemůže být vědom sám sebe a mít představy typu „já“ a „moje“, k těmto účelům sánkhja předkládá ahamkáru.

Třetím prvkem je mysl – manas. V indickém pojetí je mysl považována za smyslový orgán. Indové k našim pěti smyslům přidávají mysl jako šestý. V sánkhje je mysl takovým trochu lepším smyslovým orgánem.

Dalšími prvky je pětice orgánů poznávání – buddhíndria: sluch, kůže, oči, jazyk, čich.

Další je pět schopností aktivit – karméndria: řeč, ruce (uchopování), nohy (chůze), vyprazdňování a plození.

Další je patero jemnohmotných prvků – tanmátra: zvuk, dotek, forma (tvar), chuť a vůně.

Poslední pěticí jsou hrubohmotné prvky – mahábhúta: oheň (žár), voda, vzduch (vítr), země a éter (prostor).

 

  • autor: Pavel Hájek
  • zdroj fotky: Shutterstock.com

Objednat předplatné