MATSJÁSANA – poloha ryby

Matsjá je ztělesnění indického boha Višnu, který se přeměnil v rybu, aby uchránil svět před potopou. Pozice má intenzivní účinek na čtvrtou (hrudní – anaháta) a pátou čakru (umístěnou na krku za středem hrdla – višudha). Tato ásana impozantně ohýbá horní část těla vzad. Posiluje páteř, krk, hrudník a dýchací ústrojí. Je ideální protipozicí stoje na hlavě nebo svíčky. Tolik ze světa jógy.

Pro křesťanství se ryba stala tradičním symbolem a zároveň postním jídlem. Díky tomu se zakládaly v blízkosti klášterů rybníky. První zmínky o pojídání ryb během sváteční štědrovečerní večeře jsou v českých zemích datovány již od 17. století, přesto kapr na svátečním stole nepatří přímo mezi staré vánoční tradice. Rybu si mohli dovolit pouze bohatí, mezi běžným lidem se podávala prostá jídla jako houbový kuba, zelná, hrachová nebo houbová polévka, pučálka (naklíčený a opražený hrách), cukroví, vánočka či štrůdl. Štědrost zde znamenala co největší množství chodů. Ryba, pokud se na stole objevila, tak obvykle symbolicky ve formě pečiva vytvarovaného do ryby. Kapr jako hlavní štědrovečerní chod se začal prosazovat až v 19. století, nejprve mezi bohatými měšťany, teprve po první světové válce častěji i mezi lidmi z nižších tříd a na venkově. Zpočátku se připravoval kapr na modro (vařený ve zředěném octě, případně bílém víně, s kořenovou zeleninou) nebo na černo (ve sladké omáčce z povidel a perníku). Recept na smaženého kapra, jak ho známe dnes, pochází pravděpodobně z Rakouska a ve své Domácí kuchařce ho uvedla i Magdalena Dobromila Rettigová. Od těchto dob se v podstatě nezměnil. Klasickou přílohou bývá studený bramborový salát, jehož příprava je v každé rodině trochu jiná a my si tento oblíbený recept předáváme z generace na generaci.

Vánoce jsou spjaty s velkým množstvím tradičních zvyků a pověr. Ty se od sebe kraj od kraje lišily, avšak mnohé si byly velmi podobné a některé z nich dodržujeme (někdy v upravené verzi) doteď.

Do dnešních dní se na Štědrý den zachovala tradice půstu. Kdo se postí až do večera, uvidí zlaté prasátko. Někde byla k obědu dovolena čočková polévka, neboť čočka měla zajistit příliv peněz v následujícím roce. Stejnou funkci má čočka plnit i na Nový rok. Štědrovečerní večeře vždy začínala až s východem první hvězdy na obloze, ne dříve.

Typickou starou vánoční tradicí je obmotání provazu nebo řetězu kolem všech nohou stolu. Měla se tím zajistit ochrana stáda ovcí před vlky, ochrana celého domova, ale také to, že celá rodina zůstane v následujícím roce pohromadě.

Pevně bylo stanoveno, co na rohy stolu položit. Na jeden roh patřil pecen chleba, aby rodina měla vždy co do úst, na druhý roh peníze, aby jich bylo vždy dostatek, na třetí roh ošatka, na které bylo z úrody od všeho trochu, na čtvrtý roh se dávala miska se zbytky pro slepice a další domácí zvířectvo.

Na štědrovečerní tabuli se přidával jeden talíř navíc, který byl určen pro osamělého tuláka nebo jako vzpomínka na ty, kteří již u stolu s rodinou nemohou zasednout. Někdy se talíř navíc prostíral i v případě, že by jinak počet lidí u stolu byl lichý. Dle pověry obcházela paní Smrt domy a sledovala, zda všude sedí sudý počet osob. Pokud ne, tak si během následujícího roku pro někoho přišla. S tím souvisí také další vánoční zvyk, že se od stolu během večeře nesmí odcházet. Kdo vstane od stolu, ten prý již příští rok ke štědrovečerní tabuli nezasedne. Proto mají být veškeré chody připraveny tak, aby nemusela od slavnostní večeře vstávat ani hospodyně.

Dalším známým vánočním zvykem je kapří šupinka pod talířem. Šupinka má za úkol udržet u nás dostatek peněz a podle tradice se má celý rok nosit v peněžence.

Někde na venkově se kosti z kapra zakopávají pod ovocné stromy, aby se tak zajistila bohatá úroda. Avšak rybí kosti patří spíše mezi vánoční „záporáky“. Lékaři sloužící na Štědrý den pohotovost se často potýkají se zabodnutou rybí kůstkou v krku (i proto ten chléb na stole). Tyto nehody bývají pravidelným terčem různých vánočních scének a anekdot. A je to také nezřídka důvod, proč se v některých rodinách nahrazuje smažený kapr řízkem.

Na závěr slavnostní večeře se rozkrojí jablíčko, pokud najdete uprostřed hvězdičku, znamená to štěstí, křížek neštěstí. A pokud jste po večeři, nezbývá než počkat na zazvonění zvonečku od Ježíška.

Házení pantoflem, pouštění plovoucích svíček, odlévání olova, zpívání koled – to jsou další z mnoha vánočních zvyků, které nám pomohou navodit tu správnou sváteční náladu. Ať již tradice dodržujete, nebo máte nějaké vlastní, přeji vám, ať se vám podaří vytvořit nezapomenutelná vánoční atmosféra, rozzářit úsměv na tváři vašich dětí a blízkých, a hlavně, ať se příští rok opět sejdete pohromadě.

• autor: Martina Horáková
• www.py-martina.eu
• foto: Shutterstock.com