Když dnes přijdeme na lekci jógy do příjemného prostředí jógového studia, často v prostorách šaten poskakujeme na jedné noze, kdy se snažíme na druhou nohu natáhnout úzkou nohavici legín. Tu loktem strčíme do kamarádky, tu se zadkem opřeme o paní právě si natahující v předklonu ponožky. Ještě nám stačí problesknout hlavou, proč si na jógu obléká teplé ponožky? Než zavrávoráme a padneme. Máme však štěstí, že v menší šatně je tolik žen natěsnáno na sebe, že sebou nepraštíme jak dlouhé, tak široké, na zem, ale zavčas nás přítomné ženy zachytí. A když vycházíme z šatem s vítězným úsměvem na rtech a převlečeni do pohodlného oblečku, zrakem zavadíme o škvíru mezi futrem a dveřmi do pánské, prostorné a prázdné, šatny. Zkrátka na jógu v dnešní době chodí převážně ženy.

To už však docházíme do sálu, natěšeni, s notnou dávkou energie potřebující, po celém dni běhání mezi schůzkami a řešením neřešitelného, na dnešní vinyasu s přáním naučit se dnes něco nového a dát si do těla. Nakonec se nám přání vyplní a my se ladně a kreativně pohybujeme v rytmu svého dechu v úseku přechodů mezi tou či onou ásanou, pozicí. Naše lačné tělo, a zejména mysl, toužící po dalším a dalším bojovníkovi, se neubrání pohledu na onu ženu z šaten praktikující před námi. Na onu ženu v ponožkách, kterou si velmi dobře vybavujeme z lekce předešlé. To když jsme si, ač vědomi morálních a etických kodexů jógy, a to neulpívání na výsledcích, povzdechly nad krásou jejích soustředěných přechodů ve vinyase, jejích pokročilých pozic, a nad našimi, té lekce, línými pohyby. Ale dnes? Dnes ta samá žena sotva stíhá tempo a rytmus celé lekce a slyšitelný dech udžají nejspíše vystřídala za snad se stihnu nadechnout, snad stihnu vydechnout. Je to ta samá žena? Ano je. Žena cyklická, žena dynamická, žena expresivní, žena kreativní, žena reflektivní.

Jóga byla kdysi předávána mužům. To muži byli ti, kteří měli ono privilegium a prostor jít, krok po kroku, po duchovní cestě. Ženy si byly vědomy svého poslání a sedící, jedna vedle druhé, kolem ohně jej s uspokojivou myšlenkou, že naplňují svou dharmu, udržovaly. 

Jóga byla učením zejména duchovním, až později se přidaly ásany, které dnes dobře, a často pouze, známe. A i ona praxe se rozdělovala na praxi duchovní, kterou praktikovali sádhuové, svatí muži, a praxi pro grihasty, tedy pro muže vykonávající fyzickou práci. Pro rolníky, dělníky a podobné. Ona praxe, zejména aštanga jóga, rozvíjela jejich sílu. Dnes je tomu však naopak. Bezmála tři čtvrtiny aspirantů jógy jsou ženy. Je ale jógová praxe přizpůsobena ženám?

Ženy jsou osoby cyklické, osoby měnící se jako čtvero ročních období. Tu je žena dynamická (předovulační období), žena expresivní (ovulační období), žena kreativní (předmenstruační období), žena reflektivní (menstruační období). To, že tomu není v dnešní době často přáno, je věcí druhou. I přes nechápavé pohledy mužů, přes kolektivem v práci kroutící nad naší změnou nálady hlavou, i přes to vše, přírodu a náš hormonální systém, nepřesvědčíme nikoho, že tomu je jinak. Anebo možná ano?

Dynamická žena až za hrob

Znám ženy, mezi které jsem se také počítala, jež v dynamické fázi, v té fázi, kdy se žena nejvíce podobá muži, chtějí zůstat napořád. Proč? Protože je žena aktivní, plná nápadů, schopná situace řešit rychle, logicky, bez zbytečných emocí a pláče. Protože je plná energie, síly, rychlosti, dynamičnosti, sebejistoty. Protože zvládá spoustu úkolů, než bys řekl švec. Protože je žena parťákem v pánském kolektivu. Protože je kamarádem svému partnerovi. Protože komunikace mezi ní a mezi ním je snadná. A tak je přání splněno. Žena potlačí své přirozené cyklické i biologické hodiny a jede na plné obrátky. A navrch toho všeho si zvolí dynamickou praxi jógy, která podporuje převážně mužskou energii. A to po celý měsíc, po celý rok, po několik let. Do chvíle, než si uvědomí že ztratila menstruaci či že nemůže otěhotnět.

A tu se vracíme k příběhu jogínky nechápající změnu ženy na vedlejší podložce, kterou po očku sledovala. Ženy, která ctí svůj cyklus a je si vědoma potřeb svého těla. Toho, že ve fázi jedné, kdy je plná energie, onu fázi může určitým stylem a přístupem podpořit. Toho, že se onu hodinu nacházela ve fázi jiné než v lekci předchozí a pomalé tělo vidí za praxí jógy něco jiného než stavění obtížných pozic a dokonalých bojovníků. A tak si pojďme vytvořit malý tahák. Náhled toho, jakou praxi bychom v určité fázi měly zvolit tak, abychom podporovaly přirozený cyklus. Náš. Životní. Abychom byly ženami. Dynamickými, expresivními, kreativními, reflektivními.

ŽENA DYNAMICKÁ A PRAXE JÓGY

Využijme dynamiku ženy stojící na začátku cyklu, na hranici jara. Ženy archetypu panny, mladé dívky toužící objevit celý svět. Využijme aktivitu, schopnost nejen plánovat, ale i uskutečňovat vytyčené cíle. Seberme všechnu svou sílu a využijme ji k rozvoji své jógové praxe. Využijme toto období, období hned po menstruaci, k posouvání hranic, k nacházení nových přístupů, učení se pokročilejších pozic, jako jsou například stoje na rukou, balanční pozice apod. Právě v tomto období nám to půjde nejlépe a vyhneme se frustraci, kterou bychom mohly pocítit například v období předmenstruačním, kdy naše energie klesá. Poslouchejme své tělo. Poslouchejme jeho potřeby.

Vhodný styl jógy: vinyasa, aštanga, jivamukti jóga, obecně dynamické styly

Doporučená praxe: pránájáma kapalabháty, pozdravy slunce, bojovníci, rovnovážné pozice, čas na prohloubení praxe těžšími pozicemi, stoje na rukou, rozvoj síly, stability, vytrvalosti, obrácené pozice

• autor: Šárka Konečná
• www.jogovna.cz
• foto: Shutterstock.com