Bhadgadavíta, staroindický epos, v němž Bůh Krišna hovoří k Ardžunovi:

Na tomto světě je dvojí přístup, pro muže rozumu sebekáznění poznáním a pro muže kázně sebekáznění činy. Člověk se nevymaní z vlivu činů tím, že nebude činy podnikat, ani nedojde dokonalosti tím, že se vzdá světa. Neboť věru nikdo nesetrvá ani na okamžik v nečinnosti. Vždyť každý je bez vlastní vůle poháněn k činnosti kvalitami zrozenými z přírody (gunami). Tento svět vězí v poutech činů, s výjimkou činů konaných kvůli oběti. Za tím účelem konej činy prost ulpívání, Ardžuno…Proto vždy bez ulpívání konej činy, které je třeba vykonat, neboť člověk, který koná činy bez ulpívání, dosáhne Nejvyššího.. Jako jednají nevědomí ulpívajíce na činech, Bharatovče, měl by moudrý jednat bez ulpívání, hledě přispět k zachování světa.

Český překlad J. Filipský aj. Vacek: Bhagavadhita. Praha 1976.

II, 4

Nevědomost je zdroj všech ostatních příčin utrpení. Ty mohou být dřímající (u jogína), mírné (pod kontrolou, u vážného zájemce) a potlačené nebo rozvinuté (tj. odplouvající a připlouvající, u obyčejného člověka).

Komentář

Nevědomost neboli zaujatost světem, umožňuje působení pout plynoucích z karmanu. Ta existují potenciálně ve formě semen připravených v patřičné době a za vhodných okolností vyklíčit a rozrůst se. Nedovolí jim to pouze ten, kdo užívá rozlišovací schopnosti.

Semeno se probouzí při setkání s vhodným podnětem, ale moudrý jim na sebe nenechá působit.

Překážky vznikající rozvinutím probuzeného semene jsou formou nerozlišeného vědomí. Jakémukoli vnímatelnému předmětu vymezí nerozlišené vědomí tvar, který je prostoupen podněty vyvolávajícími překážky. Všechny je nutno odmítnout. Odmítnutí je snazší, jsou-li předem rozlišeny. Jejich základ je obtížně rozlišitelný, neboť jsou důsledky dávno minulých zkušeností.

Dřímající nebo latentní zdroje jsou připraveny kdykoli se probudit, ale neustále bdící mysl je udržuje v nečinnosti, a to i v čase, kdy by vnější okolnosti k probuzení byly příznivé.

Mírné jsou připuštěny k částečnému projevu, ovšem pod neustálou kontrolou. Jejich škodlivé působení se neutralizuje protiproudem myšlenek opačných: kladných a tvořivých. 

Potlačené a rozvinuté jsou střídavě tlumeny a znovu ožívají, zpravidla podle okamžitých dispozic prožívajícího. K jejich zániku vede rozvinutí rozhodné vůle.

I dřímající i oslabené se mohou kdykoli probudit a zmohutnět. Je proto v zájmu toho, kdo touží po osvobození, všechna „semena“ spálit, aby nemohla být probuzena k životu žádným způsobem.

Překlad a komentář František Benda, Pataňdžaliho jógasútra, SANTAL, nakladatelství střediska jógy, 1993.

• -jd-
• zdroj fotky: Shutterstock.com