Čtení duchovních textů 04. 06. 2020 PDF Tisk

Co nám radí Jógasútry: Atha jóga anušásanam

Pataňdžali nás už první sútrou zve k tomu, abychom si uvědomili, jak na tom jsme, a přijali odpovědnost za to, jaké budou naše další kroky. Zve nás do momentu TEĎ. Krása téhle mnohdy přehlížené sútry spočívá také v tom, že začíná slovem „atha“. Začíná slovem nyní. Začíná slovem TEĎ.

Co nám radí Jógasútry: Atha jóga anušásanam

Sútra 1.1
Atha jóga anušásanam
Nyní započíná jógové učení

Nevím, jak to máte vy, ale kdykoliv jsem já někde slyšela o Jógasútrách, vždy se mluvilo hned o té druhé: „Jógaščittavrttiniródhah“. Vždy se mluvilo o tom, co pro nás jóga může udělat, respektive co se děje, když jsme ve stavu jógy, a úplně první sútra se neřešila. Když jsme pak na učitelském tréninku poprvé s Kino MacGregor procházeli Pataňdžaliho Jógasútry jednu po druhé, byla jsem hned tou první doslova fascinována. To, co mě zaujalo, byla její interpretace.

Atha znamená nyní. Znamená to teď. Před několika lety jsem si pořídila jednu ze svých prvních knih o józe. Byla od Osha a začínala myslím slovy: „Život je utrpení.“ Otevřela jsem ji, přečetla si úvod a zase ji zavřela. Naštvaná na sebe, že jsem utratila peníze za knihu, ve které mi tvrdí něco, co není pravda. „Můj život je přeci báječný!“ říkala jsem si tehdy, vůbec mi nedošlo, že už tím, že jsem se naštvala jen proto, že se mi něco nelíbilo v knize, jsem si způsobila neklid, který je sám o sobě tím utrpením, o kterém autor psal. Trvalo mi několik dalších let, kdy jsem praktikovala fyzickou jógovou praxi, díky níž se moje vnímání světa vnějšího i toho vnitřního postupně měnilo, než mi došlo, o čem to Osho vlastně psal. V průběhu času se moje knihovna naplnila a já začala chápat, že o utrpení a jeho příčinách se mluví v mnoha filosofiích, a taky to, že jóga je cestou, jak z toho koloběhu ven.

Proč ale psát o utrpení, když první Pataňdžaliho sútra hovoří o tom, že „nyní započíná učení jógy“? Protože jak vidíte na mém příkladu, musela jsem nejprve dospět do bodu, kdy jsem začala chápat učení, které chtěl autor v knize o józe předat. Musela jsem si uvědomit, jak na tom jsem, abych byla schopna pochopit, že tam, kde jsem (fyzicky a mentálně), mi není úplně nejlíp, jak mi být může. Že situace, které zažívám každý den, nemusí určovat, v jakém se budu nacházet rozpoložení. Musela jsem si projít mnohými zkušenostmi, abych byla ochotna vložit úsilí do cesty jógy.

Na výše zmíněném učitelském tréninku Kino mluvila o tom, že učení jógy začíná TEĎ. Teď, když jsi, studente, připraven. Teď, když sis uvědomil, že tím, že budeš kumulovat hmotné statky (vědomosti, fyzické schopnosti…), se nestaneš permanentně šťastným. Můžeš být chvíli v euforii z nových botiček, auta nebo zvládnuté jógové pozice, ale trvalou blaženost takhle nezískáš. Tim Feldmann, manžel Kino, k tomu ve svém seriálu o Jógasútrách, s kapkou svého typicky suchého severského humoru, dodává, že je nutno určitého stupně trpění, abychom byli ochotni každý den vložit svou energii a čas do jógové praxe. Já bych dodala, že je potřeba si to utrpení, které je součástí našeho života v materiálním světě, prostě jen přiznat. Neznám nikoho, kdo je permanentně šťastný a spokojený. A je to tak v pořádku. K životu patří pozitivní i negativní. Jsou ale lidé, kteří umí vrtkavost osudu zvládat v pohodě a s nadhledem. A pak jsou také lidé, které každá maličkost hodí do stavu nadšení, nebo utrpení a nejčastěji se tyto dva stavy cyklicky střídají.

Pataňdžali nás už první sútrou zve k tomu, abychom si uvědomili, jak na tom jsme, a přijali odpovědnost za to, jaké budou naše další kroky. Zve nás do momentu TEĎ. Krása téhle mnohdy přehlížené sútry spočívá také v tom, že začíná slovem „atha“. Začíná slovem nyní. Začíná slovem TEĎ. Kolik času strávíme soužením se tím, co už se stalo, nebo přemýšlením o tom, co se může stát? Zkuste hodinu nebo alespoň pár minut každý den vnímat, kde se pohybuje vaše mysl. Je v minulosti, přítomnosti, nebo budoucnosti? Jak často jste opravdu přítomní? Jak často doopravdy vnímáte, co se děje právě TEĎ? Pokud často bloumáte v myšlenkách všude možně, ale téměř nikdy nejste ukotveni v přítomnosti, zkuste přidat do svého dne jednoduché cvičení. Nastavte si budík (nějakou příjemnou melodii nebo jen jemné cinknutí) na určité časy dne, a kdykoliv vám zazvoní, prociťte přítomný okamžik. Uvědomte si, co cítíte na kůži, dotkněte se čehokoliv, co máte před sebou, a vnímejte strukturu. Nepojmenovávejte ji jako „drsnou“ nebo „hladkou“, jen vnímejte ten pocit. Zaměřte pozornost na svůj dech, nijak ho neovlivňujte, jen vnímejte vzduch vstupující skrze nosní dírky do těla a vzduch tělo opouštějící. Zkuste vnímat tlukot svého srdce. Cítíte ho bít? To je moment TEĎ. Pak si uvědomte svoje pocity. Pokud jste před cvičením cítili úzkost nebo depresi, trvá tenhle pocit, nebo v přítomnosti nemá místo?

Možná zjistíte, že tohle jednoduché cvičení, které nás ukotvuje v přítomnosti, vám pomůže se do ní dostávat stále častěji. A tak nám v téhle době může text, který je více než 2000 let starý (podle některých zdrojů je to o něco méně, ale pořád je to pěkná řádka století), pomoci k tomu žít klidnější a pohodovější život.

 

 

Objednat předplatné