Filosofie jógy 10. 09. 2020 PDF Tisk

Co nám radí Jógasútry: odevzdání vyššímu principu

Překážky, které rozptylují mysl, jsou nemoc, mentální stagnace, pochybnosti, nedbalost, lenost, požitkářství, klamné představy, neschopnost dosáhnout dalšího stupně jógy a neschopnost si ho udržet.

Co nám radí Jógasútry: odevzdání vyššímu principu

V dnešním díle se budeme zabývat sútrou, která patří do části první knihy, jež se zaobírá tím, jak se „odevzdávat vyššímu principu“. Ať už toto odevzdávání cítíme jako svoji cestu, nebo se místo odevzdávání chceme raději snažit, překážky neboli „vyrušení“, o kterých se tady hovoří,nás nejspíš stejně potkají a je dobré si je uvědomit, abychom měli šanci je překonat. Sútra, která zmíněné sútře předchází, pojednává o tom, že když se vyššímu principu odevzdáme plně, budeme prosti všech „antarája“ neboli „vyrušení“ a dosáhneme stavu jógy, tedy vnitřního míru. To, čím je pro nás sútra 1:30 zajímavá, je fakt, že tato „vyrušení“ vyjmenovává a my shledáváme, že zmíněné překážky, jež nás od stavu jógy vzdalují, jsou platné v dnešním světě, stejně jako platily v době sepsání Pataňdžaliho Jógasúter pár století po začátku našeho letopočtu. Pojďme se na ně podívat.

První překážkou je vjádhi – nemoc, v tradičním Vjásově překladu definovaná podle ájurvédy jako nerovnováha v těle ve smyslu našich dóš (pitta, kapha, váta).  Následuje stjána – inklinace mysli k nečinnosti a určité paralýze i v momentě, kdy by činnost byla přínosem. Dále samšaja, pochyby, podle Bhóga Rádža například ohledně toho, zda je praxe jógy vůbec proveditelná, či nikoli, nebo obecně neschopnost se rozhodnout. Pramáda – nedbalost, kdy nám je prostě jedno, jestli dosáhneme klidu, nebo ne. Álasja – lenost, nedostatek snahy, který vychází z těla a mysli, v jednom z překladů vysvětlená jako přebytek dóši kaphy v těle. Dalším „vyrušením“ je avirati, neschopnost se odpoutat od smyslových požitků a vzruchů. Komentátor Šankara ji připisuje naší tendenci k závislostem, respektive říká, že tato neschopnost vychází z našich předchozích závislostí. A přiznejme si, uvědomit si své závislosti (ať už na kouření, jídle, nebo třeba uznání ostatních), začít s nimi pracovat a postupně se jich zbavit, je jedním z důležitých aspektů jógy jako cesty ke svobodě. Bhránti daršana – nepochopení, kdy máme pocit, že je nám jasné, co vidíme, nebo jaká situace je, ale ve skutečnosti je to úplně jinak. Klasickým příkladem je to, když v noci narazíme v lese na stočený kus lana a vyděsíme se, protože jsme si jistí, že je to had. Alabdha bhúmikatva – neschopnost dosáhnout stavu samádhi, nebo prostě a jednoduše se plně koncentrovat. A nakonec anavasthitatva – neschopnost se ve stavu samádhi udržet.

Je jasné, že tohle všechno se může dít, a také se to děje, nám všem. Antarája jsou podle komentátora Jógasúter Vjásy způsobeny gunami radžas a tamas. „Ája“ znamená pohybovat se a „antara“ je vzdálenost nebo mezera – „antarája“ tedy vytvářejí mezeru mezi námi a naší praxí, vzdalují nás od ní.

Pokud nějaké z vyrušení mysli ze sútry 1:30 pociťujete, vězte, že Pataňdžali naštěstí navrhuje řešení hned o dvě sútry dál. O tom si ale povíme zase v dalším díle.

Objednat předplatné