sobota 20. 4. 2024
Ačkoliv tento pokrm v našich končinách není tradiční, myslím, že mnoho z nás někdy ochutnalo „tapas“, jinými slovy variaci různých předkrmů. Jsou výborné, na první pohled malinké, ale je velmi jednoduché se jimi nasytit tak, že na hlavní chod již nedojde. Se cvičením ásan to může být podobné. Někdy se jednoduše zaplníme svačinkami a uzobáváním a nezbyde místo na skutečné jídlo – meditaci a uvědomění.
O západním zaměření na ásanovou praxi již byly popsány stohy papírů. Kdyby alespoň ásanovou. V době, kdy celý Instagram stojí na rukou, a pokud ne přímo na rukou, alespoň v jakékoliv zamotané formě okořeněné dostatečně duchovním popiskem. Cílem je přece inspirovat… Pokud však praktikujete či se snažíte praktikovat denní sádhanu (duchovní praxi), je vám jasné, že nezřídka strávíte většinu času v lepším případě motáním se na podložce, v tom horším focením se a následným uveřejňováním své plodné praxe na sociální sítě. Na práci s dechem, uvědomění a meditaci najednou nezbývá dostatek času.
Vůbec nechci snižovat důležitost ásanové praxe. Bez ní a především její pravidelnosti a upřímného přístupu k ní to nepůjde. Neméně důležité je však rozdělení času, který chci nebo můžu věnovat své jógové praxi. Čas na jógu je do určité míry závazek a ne každý si může dovolit věnovat jí dvě nebo tři hodiny denně, a i pokud může, ne vždy je schopný účinně ho využít. Nejlepší doporučení je reálně zhodnotit své časové možnosti, nemít přehnaná očekávání, a je-li to jen trochu možné, začít s praxí hned ráno, i kdyby to mělo znamenat věnovat se jí pouze dvacet minut, o které si přivstanu. Věřte mi, že nezřídka, zvlášť pokud se nechystám na veřejnou lekci, se večerní plánovaná domácí praxe rozplyne dříve, než člověk stačí rozbalit podložku.
Na začátku každý potřebuje určitou sílu. Přijdeme na lekci nebo si doma sedneme na podložku a málokdy jsme schopní se uvolnit „teď hned“. Máme stažená ramena, ztuhlé klouby, neodbytné myšlenky a potlačený dech. K vyžehlení této šlamastyky bude potřeba trochu tepla. Dostáváme se k dalšímu významu slova „tapas“, které už s jídlem nemá nic společného: teplo. Když vytvoříme oheň, především v břišní oblasti, jsme schopni zpracovat příčiny naší ztuhlosti a zmírnit je. Síla se mění a liší den ode dne, s věkem a člověk od člověka, ale teplo hydratuje a zkapalňuje pojivovou tkáň také známou jako fascie a přináší pocit vláčnosti a pohodlí. Důležité je, aby při ásanové praxi toto teplo přicházelo především zevnitř a nikoliv uměle vyvolanými zevními podmínkami, protože jen tak můžeme pomoci zabránit nežádoucím zraněním. Teplo se vytváří pomocí dechu udždžájí, plynulosti pohybu a soustředění.
Jakmile je naše tělo pružnější a ohebnější, čas, který mu věnujeme, může být kratší a my se můžeme soustředit na jiné části jógy. Zde vstupuje do hry další význam slova „tapas“. V sanskrtu tapas znamená „hluboká meditace a úsilí o dosažení seberealizace“.
V různých jógových tradicích včetně tantry a Pataňdžaliho systému je meditace spojena s praxí bráničního dýchání. Prostřednictvím propojení dechu s myslí se pozornost přesouvá dovnitř, což znamená, že brániční dýchání nás učí schopnosti stáhnout smysly. Síla získaná tímto odpojením se od vnějšku nám dává potenciál soustředit naši mysl. Jsou-li takto odpojené smysly soustředěny do vhodného bodu zaměření, výsledkem je meditace. Tento cíl by nám měl připomínat, abychom si čas, který můžeme praxi věnovat, rozdělili. Jinými slovy, abychom se nenacpali svačinkami, ale nechali si místo i na hlavní chod.
Nejeden moudrý učitel pravil, že sádhana by v našem mládí měla být z 80 % tvořena ásanami (včetně tolik nezbytné šavásany) a z 20 % cvičením vsedě. Nejsem si jistá, nakolik jsou mladí jogíni motivovaní dosažením jasnosti a seberealizace, a myslím, že jakákoliv praxe, která příliš nepřifukuje ego, je skvělá. Nicméně po dosažení 30, 40 let věku se postupně toto procento naplňuje a otáčí. Předpokladem je, že na fyzickém stupni jsme dospěli k určité dovednosti a pohodlí, a je tedy možné věnovat více času práci s myslí. Samozřejmě pokud začínáme s jógou v pozdějším věku či se potýkáme s jakýmkoliv zraněním, je více než vhodné věnovat větší část času fyzické praxi.
Důležitost dechových cvičení se zvyšuje s věkem. Mluvím o těch na první pohled „nudných“ dechových cvičeních (dýchání střídavě nosními dírkami), které s postupujícím věkem a zralostí možná odhalí své jemné kouzlo. Pokud nám zpočátku tato cvičení chutnají jako neoblíbená zelenina, k jejíž konzumaci se donutíme pouze svou vůlí, jednoho dne se stanou naší oblíbenou pochutinou. Zkuste si při své denní praxi občas připomenout, že předkrm je možná šťavnatý, ale na cestě je také velkolepý hlavní chod, a vyšetřete si na něj alespoň kousek místa.
Objednat předplatné
