Tato myšlenka o jednotě je podstatou učení advaitavédanty – filosoficko-duchovního směru, jenž založil Ádi Šankara, filosof, světec, mystik, reformátor a jeden z největších duchovních učitelů Indie. Ádi Šankara se narodil pravděpodobně v roce 788 n. l. v Kaladě otci jménem Šivaguru a matce Árjambě z bráhmanské komunity Nambudiri. Legenda o něm praví, že se v osmi letech zřekl světského života a stal se putujícím sannjásinem. Při své cestě po Indii propagoval, v diskusích s nejznámějšími indickými světci, svou filosofii Jedné reality. Ve čtyřech hlavních oblastech Indie – Šrngéri na jihu, Purí na východě, Dváraka na západě a Bandrínath v Himálaji – založil kláštery, do jejichž čela postavil své žáky, aby tradice advaita-védanty zůstala zachovaná. Zemřel ve svých 33 letech v Himálaji.

Advaita-védanta

Advaita-védanta je interpretací starobylých véd a pro svou přímost, jasnost a nezakrytost nejhlubších duchovních pravd bývá nazývaná krátkou duchovní cestou. Jejím pilířem je učení o Nedvojnosti, o existenci Jediné skutečnosti – átman, který je bráhman. V důsledku identity átman s bráhman existuje jen toto Jediné – věčný princip světa, myšlením nepostižitelná abstrakce boha, která je identická s naším nejniternějším Já. Učení advaity je učením o Jedné absolutní skutečnosti, nikoliv však učením o jediné skutečnosti vůbec. 

Jediná absolutní skutečnost

Advaita netvrdí, že existuje pouze jedna jediná skutečnost, ale že pouze tato skutečnost je reálná, ve smyslu neměnná a vždy platná. Tuto neměnnou a vždy platnou realitu vymezuje jako beztvarou existenci mimo čas a prostor, která je zároveň blažeností. Reálná je tedy podle advaity ta skutečnost, která se nemění, která není podrobena času a prostoru, nemá tvar, nevzniká a ani nezaniká. Kromě Jediné existence beztvarého absolutna, tedy Reality v pravém slova smyslu, je zde ještě jedna existence, realita máji a jejího produktu – iluze.

Skutečnost máji tvořící iluzi

Druhá existence je projev, který existuje v čase a prostoru, a je proto podmíněný a relativní. Z hlediska absolutna je zkušenostní existence omezená a pomíjivá, a proto ve vztahu k absolutní Realitě je označována za iluzi. Z toho ale neplyne, že neexistuje nebo nepůsobí svou silou. Nerozumějme tomu tak, že projev, protože je iluzí, neexistuje. On skutečně existuje a působí, pokud se v něm nacházíme, avšak pouze ve vztahu k naší mysli a tělu. Dokud je vědomí spojeno s tělem a s myslí, právě touto vazbou zakouší vědomí vše, co tělo a mysl prožívá. Zkušenost nám, podle tohoto učení, neukazuje věci takové, jaké ze své podstaty jsou, nýbrž tak, jak se jeví našim smyslům. Věřit, že tímto způsobem lze odhalit podstatu světa, znamená žít v iluzi.

Otázka všech otázek

Pro Šankaru, a stejně tak i pro védantu, tou nejpodstatnější otázkou bylo, jak se člověk může osvobodit od individuální strastiplné existence, od koloběhu životů. Toto opravdové, univerzální poznání získá, podle učení o Jednotě, ten, kdo prohlédne smyslovou podmíněnost naší zkušenosti. Pak nutně uvidí, že naše já se liší od všech vnějších jevů a je na nich nezávislé, že je bráhman. Jen toto poznání umožní povznesení se nad krátkost a svázanost našeho individuálního bytí a umožní nám splynout s nekonečným oceánem existence.

Konečný výklad védské nauky

Šankara tímto svým pojetím Jednoty nejvěrněji vystihl základní trend upanišad, kde je bráhman též stavěn na roveň átmanovi, tj. univerzální duše je ztotožňována s nejvnitřnějším Já člověka. Nicméně pochopil, že pokud je naše Já identické s duší vesmíru, může existovat jenom Jedno bez druhého. Svým učením tak zůstal věrný původnímu védantskému zaměření, které dokončil. Šankara, tak díky své moudrosti, podobně jako Buddha či Ježíš, překročil náboženství své doby, aniž by se proti jeho základům nějak vymezil.

Použitá literatura:

Masojídek, Milan: Nový věk starého Já: Spiritualita New age ve světle učení advaity

Šankara, Ádi: Vivékačúdámani neboli Korunní klenot rozlišování

• autor: Olga Remešová
• zdroj fotky: Shutterstock.com