sobota 7. 9. 2024
Podzimní sychravost a nedostatek světla a tepla mohou působit tísnivě. Proto je dobré osvojit si rituály, které nám pomohou udržet nadhled a nespadnout do tamasické temnoty i ve chvílích, kdy máme pocit, že nás nic než tma neobklopuje.
Každé roční období má něco do sebe, podzim má ovšem tu smůlu, že přichází po všeobecně oblíbeném a milovaném létě – čase tepla, světla, dovolených a prázdnin, koupání a sladkého nicnedělání. Nastoupit po tak silném konkurentovi rozhodně není snadné. I tak má ale podzim co nabídnout a i tak dává dost důvodů, proč jej nejen přijmout, ale i milovat. Ono přechodové přijímání může usnadnit těchto pět rituálů.
I něco, co začíná předponou „ne“, může být prospěšným rituálem, i když se to na první pohled vůbec nemusí tak jevit. Podzimní období často přináší splíny a úzkosti, které plynou z nedostatku slunečního světla a tepla, jichž jsme měli v letních měsících dostatek a na tu skutečnost jsme si také zvykli. Je jiné vstávat do slunného a teplého dne, kdy se na praxi vyloženě těšíme, a probouzet se do mlžného rána, kdy obrysy okolního světa z oparu jen vystupují a do nich prokapává déšť a chlad. Praxi bychom ale zanedbávat neměli, protože právě ona se může v sychravých dnech stát naší oporou.
O tom, jak pochopitelné je, že se nám na podzim nechce vstávat z vyhřáté postele, jsme mluvili v předchozím bodě. Zde bych na něj ale ráda navázala – ani mně se často vstávat nechce, zrovna tak se mi ale nechce vzdát se praxe, kterou vnímám jako klidné setkání se sebou samotnou. A tak se čas od času uchyluji k tomu, že praktikuji přímo v posteli. Pod dekou. Pozoruji dech a dráhu, kterou v těle vykonává, zaujímám relaxační polohy, zprvu se líně protahuji a někdy z postele i vystoupím a přesunu se na podložku, protože se na to už cítím a cítím, že jednoduše CHCI vstát. Nenuťme se do ničeho a naslouchejme sami sobě: pokud se nám nechce vstávat kvůli praxi, přenesme ji do postele. Nejde o to, kde jsme, ale JAK jsme. Nejen v praxi, ale v celém životě.
Opět jsme u toho, jak podzimní sychravost odrazuje od toho chodit ven. Mě například podzim demotivuje od běhání. Běhám ráda – ráno, odpoledne i večer – každá denní doba i roční období má pro mě něco do sebe. Jenže když se léto přehoupne v podzim a rána jsou mlhavá a chladná, stejně tak odpoledne a večery, musím se hodně přemlouvat, abych na čerstvý vzduch vyrazila. Jde ale jen o to udělat první krok a vyrazit z domu.
Pokud vás běh stojí mnoho přemlouvání jako mě, vyrazte na procházku. Třeba se psem. Nebo sami. Na čerstvém vzduchu přijdete na jiné myšlenky, okysličíte mozek, protáhnete tělo, dostanete se zase „nohama“ na zem – čerstvý vzduch vám ukáže, že kolem jsou lidé, kteří řeší stejné věci jako vy, že je tady krásná příroda, která stojí za vidění i na podzim, to barevné listí, ta vůně… Vyrazte ven a najděte si na podzimu to, co na něm budete milovat! Nebo už milujete? Běžte ven a kochejte se!
Tento rituál můžeme v podstatě provádět po celý rok a nejen na podzim. Na jaře a v létě, kdy je příroda v rozpuku nebo její plody naopak již dozrávají, je to ale možná očividnější než v době, kdy se pomalu ukládá k zimnímu spánku. Ale i podzim nabízí spoustu sladkých a šťavnatých pochoutek, jejichž konzumací se přiblížíme přirozenosti, která je nám vlastní a vrozená – sladká jablíčka (můžete upéct voňavý štrúdl!), křupavé mrkve, aromatické celery, lahodné dýně vybízející ke zpracování na sto způsobů… Podzim toho nabízí tolik, stačí otevřít oči (a srdce) dokořán, podívat se a mít z toho radost!
Oheň má podle lidových tradic, zvyků a obyčejů odjakživa kouzelnou moc a neobyčejnou sílu. Na Dušičky vyjadřuje vzpomínku na drahé zesnulé a svítí na cestu duším, které by na tomto světě mohly zabloudit a nenajít cestu zpět. Už dávní Keltové na svůj novoroční svátek Samhain, který se konal poslední říjnovou noc a z něhož vychází známý anglosaský svátek Halloween, zapalovali před svými obydlími ohně, aby posvítily na cestu duším zemřelých. Oheň také symbolizuje život, světlo a teplo, má očistnou a ochrannou moc: podle starých věr a přesvědčení ochraňuje před zlými mocnostmi. Kdykoliv je vám zima, i vnitřně, zapalte svíčku, zírejte do jejího plamene, přijměte jeho světlo a teplo za své a rozsviťte s jeho pomocí své vnitřní světlo.