Rozhovory s osobnostmi 10. 05. 2024 PDF Tisk

Zuzana Zlatohlavková: Nevyžádaná pomoc je jako nevyžádaná rada

Pokud vás zaujal rozhovor se Zuzanou Zlatohlávkovou v aktuálním vydání Jóga Dnes, tady si můžete přečíst pokračování.

Zuzana Zlatohlavková: Nevyžádaná pomoc je jako nevyžádaná rada

Jak se znalost čínské medicíny projevuje ve vašem životě, v každodennosti?

Někdy mám pocit, že jsem kovářova kobyla, která pořád zachraňuje ostatní a na sebe už moc nemyslí. U zachraňování se teď na chvíli zastavím. Se svým temperamentem se často vrhám do záchrany něčeho, někoho a nejlépe všech, ne vždy to vyjde. Můj kamarád mi před časem řekl jednu moudrou věc: „Není hřích, prohra, ani lhostejnost vůči bližnímu, když nepomůžeš bez toho, aniž by tě o to nejdřív někdo požádal. V Indii se lidé od mala učí, že když vás někdo poprosí o pomoc nebo radu, konej, ale do té doby se člověk nemá starat. Když někomu radíte, je to vlastně trapné, můžete to dělat maximálně v okruhu nejbližší rodiny a přátel, ale i tam můžete pohořet a poškorpit se na život a na smrt. S nevyžádanou pomocí je to stejné jako s nevyžádanými radami. A navíc skončíte vyždímaná jako pes.

 

To je pravda, člověk se vyšťaví a kolikrát to neocení ani lidé, kterým se snažíte pomoci. A teď se konečně dostaneme k těm vaším pravidlům, jsem zvědavá!

Kromě dodržování stravy podle zásad čínské tradiční medicíny, což je skvělá prevence, si už roky každý den opakuji: „Jsem zdravá, jsem zdravá, jsem zdravá.“  Mysl funguje jako program, podobně jako počítač, můžeme ji programovat. Moje děti už v tom jedou taky, jakmile některé z nich upadne, z vedlejšího pokoje se plačtivým hlasem ozve: „Jsem zdravý, jsem zdravý, jsem zdravý.“

 

Máte ještě nějaké další techniky?

Když mi někdo řekne něco negativního, hned si řeknu: „Vymaž, vymaž, vymaž.“ A když je to ve společnosti, někdo mě třeba ironizuje – jsem přesvědčená, že univerzum, stejně jako děti, nerozumí ironii – a nechci být trapná, nechci kazit legraci, řeknu si to v duchu. Byla jsem na Silvově metodě, věřím, že slovo má moc. Ať si každý myslí, co chce, ale věci jako „mě z toho klepne pepka,“ raději neříkám. Taky jsem přesvědčená, že nás občas mohou negativně ovlivnit zlé myšlenky druhých.

 

Mohou fungovat jako jakási kletba?

Člověk může mít občas nepochopitelně špatné období. Pokud to není ze stravy nebo z nějakých objektivních starostí, může to být i tím, že zachytává negativní myšlenky na svou adresu, třeba nepřejícnost. Když vám víc lidí závidí, nebo vám něco nepřejí, Číňané věří, že negativní myšlenky mohou způsobit nemoc, člověku se přitíží a bude mít sklony k přecitlivělosti, nebo nebude mít chuť k jídlu. Věřím na sílu kolektivní myšlenky, podívejte se, jak se k sobě krásně všichni chovají kolem Vánoc a jak je celková atmosféra ve společnosti úplně jiná. Přenos funguje, i když pro někoho je to neuchopitelné a ezo.

 

Jak byste podobnou situaci s vlivem zvenku řešila?

Je dobré si s negativními myšlenkami promluvit. Nebo si můžete třeba nakreslit obrázek, v něm figurku a kolem ní ochranné vakuum, a tak si jakoby naprogramovat ochranu. Někdo nemá obrazovou představivost, každý, ať si najde způsob, který je pro něj nejvíc tvořivý a radostný, fantazii si meze nekladou. Důležité je doplnit poděkování. Za negativní zkušenost, i za ty lidi, kteří k nám to zlé vysílají. Protože nás posouvají dál. A taky je důležité si říct, ať se špatné přetaví v dobrou energii.  

 

Jak konkrétně postupujete vy?

Počítám od deseti do jedné, vyvrátím oči, uvolním víčka, všechny končetiny, odpočítávám od deseti. Když jsem u trojky, začnu se fyzicky uvolňovat, u dvojky psychicky a s jedničkou vcházím do hladiny alfa. Hladina alfa znamená, že se frekvence mozku se zpomalí na 7 až 14 kmitů za vteřinu, je to hladina kdy ani nespíte, ani nebdíte, jste v meditaci. Když na vás někdo křikne, v pohodě vstanete, když potřebujete vystartovat, vystartujete, ale mozek se zpomalí a je připraven na fungovaní vizualizace, autosugesce. Já si v pubertě vytvořila v téhle své mozkové laboratoři jeskyni, ale každý si může představit něco jiného, třeba prales. Já mám jeskyni v barvě safíru, protože k mé povaze, temperamentu a jménu se safír hodí, jeskyni jsem si vybrala, protože jsem horkokrevná a potřebuji ochladit. A taky jsem si už v pubertě vytvořila jakési vakuum, bublinu, přes kterou se ke mně nedostanou nemoci, bacily, negativní přání… Jsem pořád jakoby chráněná. Má-li se ke mně něco dostat, tak jen proto, aby mi to pomohlo a posunulo mě to dál. Včas to zachytím, příjmu to a budu podle toho jednat dál. Nic škodlivého, co mě nemá někam posunout, se ke mně nedostane. Tímhle způsobem si utužuji mentální i tělesné zdraví. Věda neuznává nic, co nelze změřit, zvážit, porovnat, ohmatat, ale už začínáme pomalu tušit, že něco mezi nebem a zemí existuje.

  • autorka: Petra Šroubek Pohlová
  • foto: Lukáš Gopa

Objednat předplatné